37 C 293/2024-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 617 403,70 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , č. účtu, . Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 7. 12. 2020 uzavřel předmětnou smlouvu o úvěru částky 663 000 Kč s úrokem ve výši 4,35 % ročně, jak se z této smlouvy podává. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o jeho příjmech ve výši 40 798 Kč, jak se z tohoto potvrzení podává, z výpisu z účtu žalovaného, která na něm měl ke dni 26. 11. 2020 zůstatek ve výši 69 651,14 Kč, jak je z výpisu z tohoto účtu zřejmé, z žádosti o poskytnutí úvěru, ve kterém žalovaný uvedl, že má středoškolské vzdělání s maturitou, je zaměstnaný, bydlí ve vlastním rodinném domě, jeho průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činí 40 798 Kč, měsíční náklady činí 11 000 Kč, kdy požadovaná splátka úvěru má činit 4 214 Kč měsíčně, jak se z této žádosti a z její přílohy podává. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 10. 12. 2020, jak se podává z výpisu z úvěrového účtu ve spojení s platebními příkazy právní předchůdkyně žalobkyně. Dluh žalovaného na předmětném úvěru činil ke dni 25. 3. 2024 částku 617 403,70 Kč, jak se podává z výpisu z účtu úvěru ke dni 25. 3. 2024. Žalovaný však tento dluh nehradil, jak se podává z výzvy ze dne 9. 9. 2023 s dodejkou, a tak právní předchůdkyně žalobkyně tuto pohledávku postoupila právě na žalobkyni, jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty. Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila přípisem ze dne 17. 4. 2024, jak se z něho ve spojení s poštovním podacím archem podává. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, jak se z této výzvy s poštovním podacím archem a se sledováním zásilky podává.4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z jeho tvrzení, která byla prokázána potvrzením zaměstnavatele o příjmech žalovaného, a detailně znala jeho výdaje, když mu vedla bankovní účet. Zjištěný rozdíl byl dostatečný k úhradě měsíční splátky 4 214 Kč i k úhradě případných nečekaných dalších výdajů. Žalovaný tedy poskytnutý úvěr čerpal, řádně nesplácel, a tak ho k úhradě dluhu ve výši 617 403,70 Kč a dohodnutého úroku žalobkyni zavázal soud, když předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena. Soud rovněž uložil žalovanému uhradit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši stanovené § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní.10. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou za čtyři úkony právní služby po 10 780 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva a účast při jednání soudu) stanovenou podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024 v celkové výši 900 Kč, paušální náhradou nákladů za účast při jednání soudu za 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou soudního poplatku ve výši 24 697 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 9 339 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit činí 78 506 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně.