37 C 299/2024-21 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou soudu doručenou dne 10. 12. 2024 po žalované domáhal vyklizení ve výroku uvedeného bytu, neboť nájemní vztah žalované k tomuto bytu založený nájemní smlouvou ze dne 13. 11. 2019 skončil uplynutím času dne 14. 8. 2024. Přesto žalovaná předmětný byt dosud žalobci vyklizený nepředala.Žalovaná nárok žalovaného neuznala, neboť nemá jiné bydlení, je ochotna dluh, který jí na nájemném vznikl, uhradit ve splátkách.Po provedeném dokazování soud zjistil, že dne 13. 11. 2019 žalobce, jako pronajímatel, s žalovanou, jako nájemcem, uzavřel nájemní smlouvu, kterou předmětný byt žalované pronajal od 15. 11. 2019 do 14. 11. 2021, dle čl. IV. odst. 1 nájemní smlouvy bylo dohodnuto, že nájem zaniká mimo jiné uplynutím doby, na kterou byl sjednán, jak se z této smlouvy podává. Nájem strany prodloužily dodatkem č. , hodnota, do 14. 8. 2024, jak je z tohoto dodatku zřejmé. Nájemné bylo sjednáno ve výši 1 614 Kč měsíčně, jak se podává z evidenčního listu platného od 1. 12. 2019, od 1. 6. 2024 ve výši 4 787 Kč, jak se podává z evidenčního listu platného od toho dne. Přípisem ze dne 26. 7. 2024 žalobce žalované oznámil, že jí nájem znovu neprodlouží, jak je z tohoto přípisu ve spojení s dodejkou zřejmé. Žalovaná přesto předmětný byt nevyklidila, jak se podává z výzvy žalobce ze dne 30. 9. 2024 s dodejkou, adresované opatrovnici žalované, jak je zřejmé z listiny o jmenování opatrovníkem.Dle ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované pronajal předmětný byt, přestože nájemní vztah žalované skončil uplynutím doby, na který byl sjednán, a to dne 14. 8. 2014, tato vyklizený předmětný byt žalobci dosud nepředala, a soud tak žalobě jako důvodné vyhověl a zavázal žalovanou k vyklizení předmětného bytu a k jeho předání žalobci. S ohledem na zdravotní stav žalované zřejmý při jednání soudu, kdy lze očekávat, že pro ni bude náročnější najít byt, který by vyhovoval jejím potřebám, určil soud žalované dle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ k vyklizení lhůtu 2 měsíce, nikoliv 15 dnů. Nad rámec uvedeného soud pouze podotýká, že dluh žalované na nájemném s ohledem na skutečnost, že nájem skončil uplynutím času nemá žádný vliv. Pokud žalovaná tvrdila, že dluh na nájemném jí vznikl z důvodu, kdy musela uhradit nedoplatek za elektřinu, tvrzená výše nedoplatku 60 000 Kč se zdá být nereálně vysoká, zvláště když měla hradit měsíční zálohy ve výši 1 500 Kč, a se závěrem žalované, že se situace již nebude opakovat, když se změnily příjmy obyvatel bytu a zvýšila zálohy na elektřinu o 700 Kč měsíčně, se nelze s ohledem na míru zvýšení těchto příjmů ztotožnit. Nelze ani přehlédnout, že žalovaná na nájemné za dobu sedmi nebo osmi měsíců dle svých slov neuhradila ničeho.Žalobce byl v řízení plně úspěšný, měl by proto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s ustanovením § 1, 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 600 Kč, a to za dva úkony spočívající v návrhu ve věci samé a výzvy k plnění (jednání soudu se žalobce neúčastni). Náklady vzniklé žalobci za právní zastupování advokátem soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené dle § 142 odst. 1 OSŘ z důvodu, že u žalobce jako u jiných statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Současně se v řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010). S ohledem na zdravotní stav žalované, který bezesporu vyžaduje zvýšené náklady, soud žalobci dle ustanovení § 150 OSŘ náhradu nákladů nepřiznal, když pro jeho charakter statutárního města s jeho rozpočtem je zřejmé, že mu tím žádná újma nevznikne.