38 C 277/2024-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 31. 5. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána k povinnosti zaplatit částku 14.005,49 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovanou na straně dlužníka dne 19. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 20.071 Kč formou 78 týdenních splátek po 450 Kč, žalobce se však poplatku nedomáhá. Žalovaná věřiteli zaplatila částku 1.350 Kč. Žalovaná do dnešního dne nezaplatila částku 14.005,49 Kč, dále úrok ve výši 20,88 % ročně z dlužné částky. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023. Od tohoto data žalobce požaduje další úroky z prodlení a úrok z úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z předložených listinných důkazů (zákaznická karta ze dne 19. 5. 2021, smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 5. 2021, tabulka umoření ze dne 2. 10. 2023, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, informace o zpracování osobních údajů ze dne 29. 9. 2023, podací lístek ze dne 27. 10. 2023, výzva k plnění ze dne 15. 2. 2024 včetně podacího lístku, výpis z obchodního rejstříku žalobce, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. , spisová značka, ) soud zjistil následující skutkový stav:4. Dle zákaznické karty ze dne 19. 5. 2021 měla mít žalovaná pravidelný čistý příjem 15.000 Kč, dále ostatní příjmy žalované 1.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 28.000 Kč, celkem 44.000 Kč. Jako výdaje byly uvedeny odhadované měsíční výdaje ve výši 2.500 Kč.5. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 5. 2021 měli věřitel a žalovaná uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku 15.000 Kč, kterou měla žalovaná věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 12.088 Kč a poplatky za zpracování ve výši 1.500 Kč, poplatky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4.143 Kč, celkem ve výši 17.731 Kč, a to formou 78 týdenních splátek po 450 Kč. Žalované byla vyplacena částka 15.000 Kč.6. Dle smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 29. 9. 2023. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k plnění ze dne 15. 2. 2024 se splatností do 1. 3. 2024, podanou k přepravě dne 15. 2. 2024 dle podacího lístku.7. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.8. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).17. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).18. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity).19. Věřitel v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházel z toho, že měla vlastní měsíční příjem ve výši celkem 44.000 Kč, výdaje pak ve v