ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2025:38.C.31.2025.1 Datum: 2025-07-22 Předmět: o zaplacení částky 14 462,43 Kč s příslušenstvím - zápůjčka Ustanovení: ["§ 2 nař. vl. č. 351/2023 Sb.", "§ 150 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 251 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 18 ["smlouva o úvěru""postoupení pohledávky"]
O co šlo: o zaplacení částky 14 462,43 Kč s příslušenstvím - zápůjčka (["§ 2 nař. vl. č. 351/2023 Sb.", "§ 150 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 251 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 419 z. č. 89/201)
1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 15. 11. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 14.462,43 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovaným na straně dlužníka dne 10. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr spolu s poplatkem ve výši 14.340 Kč formou 65 týdenních splátek po 452 Kč. Žalovaný věřiteli zaplatil částku 1.800 Kč. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil částku 14.462,43 Kč, dále úrok ve výši 18,56 % ročně z dlužné částky a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z dlužné částky. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024. Od tohoto data žalobce požaduje další úroky z prodlení a úrok z úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů (zákaznická karta ze dne 10. 1. 2023, smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 1. 2023, záznam ze dne 10. 1. 2023, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, informace o zpracování osobních údajů ze dne 29. 4. 2024, podací lístek ze dne 30. 5. 2024, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 30. 4. 2024, příloha č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek, tabulka umoření ze dne 6. 5. 2024, výzva k plnění ze dne 29. 7. 2024 včetně podacího lístku, výpis z obchodního rejstříku žalobce, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020-97) soud zjistil následující skutkový stav:4. Dle zákaznické karty ze dne 10. 1. 2023 měl mít žalovaný pravidelný čistý příjem 54.876 Kč, jako výdaje byly uvedeny běžné výdaje ve výši 2.000 Kč.5. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 1. 2023 měli věřitel a žalovaný uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému částku 15.000 Kč, kterou měl žalovaný věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 9.563 Kč a s poplatky za zpracování ve výši 1.500 Kč a s poplatky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3.277 Kč, celkem ve výši 14.340 Kč, a to formou 65 týdenních splátek po 452 Kč. Žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 15.000 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 162,48%.6. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupeny z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 29. 4. 2024. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k plnění ze dne 29. 7. 2024 se splatností dne 13. 8. 2024, podanou k přepravě dle podacího lístku dne 29. 7. 2024.7. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).17. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).18. Soud zkoumal ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele v souladu s § 87 odst. 1 ZoSU.19. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu