41 C 155/2024-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 530 Kč s 15,00 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, jakož i úhrady smluvní pokuty ve výši 1 530 Kč a vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný od žalobce obdržel finanční prostředky, a to na základě distančně uzavřené úvěrové smlouvy. Konkrétně žalovaný na webovém portále žalobce/webovém rozhraní vyplnil registrační formulář, do kterého vepsal své osobní údaje. Po provedené registraci nahrál do systému žalobce své osobní doklady a prokázal výši svých příjmů. Následně žalovaný zaplatil žalobci bankovním převodem částku 1 Kč, čímž bylo postavené najisto, na jaký účet má být ze strany žalobce žalovanému plněno. Žalobce dále uvedl, že úvěrová smlouva byla uzavřená dne 9. 7. 2023 a žalovanému byla poskytnutá částka 10 000 Kč. Ta byla žalovanému zaslána na jeho účet č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřená na dobu neurčitou s tím, že sjednaný úrok činil 40 % měsíčně z čerpané jistiny. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný měl finanční prostředky splácet vždy do 14. dne v měsíci. Protože žalovaný své povinnosti porušoval a průběžně čerpané finanční prostředky nesplácel (na dluh nic neuhradil), bylo možné úvěr zesplatnit. Co se týká struktury uplatněného nároku, tak částka 10 000 Kč je požadována z titulu čerpané a nevrácené jistiny. Částka 4 000 Kč je smluvním úrokem ve výši 40 % z čerpané jistiny za první měsíc smluvního vztahu. Částka 1 530 Kč je smluvní pokutou za období od 11. 11. 2023 do 4. 12. 2024, tedy ve výši 0,1 % denně dlužné jistiny jdoucí. Protože žalovaná dluh nezaplatil dobrovolně, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.2. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 5. 12. 2024 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasil.3. Z listin do spisu založených bylo zjištěno, že smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřel žalovaný s žalobcem. Podle jejího obsahu žalovaný od žalobce čerpal částku 7 000 Kč s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Zároveň žalobci svědčilo právo v případě porušování povinností úvěr zesplatnit (čl. VI.). Smluvní pokutu byl žalobce oprávněný účtovat ve výši 0,1 % denně v souladu s čl. IV. úvěrové smlouvy.4. Z výpisu z účtu žalobce vyplývá, že z něj byla odepsána částka 10 000 Kč, která byla poukázána na účet žalovaného č. 12029622013/3030.5. Z kopie občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, vyplývá, že to měl být právě žalovaný, kdo distančním způsobem smlouvu s žalobcem uzavřel a kdo čerpal finanční prostředky. Jeho totožnost byla ověřena i z řidičského průkazu.6. Z dopisu ze dne 7. 11. 2023, zaslaného na adresu bydliště žalovaného, bylo soudem zjištěno, že pro neplnění smluvních povinností byl úvěr věřitelem zesplatněný. Stejně byl žalobce vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby dne 12. 4. 2024.7. Z bankovních výpisů žalovaného za období března, dubna a května 2023 bylo zjištěno, že mimo desítek pasivních bankovních operací, není z bankovních výpisů zjevný žádný pravidelný příjem žalovaného.8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku mimo jiné platí, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. V této věci soud předně posuzoval, zda žalobou uplatněný nárok odpovídá obsahu skutkových tvrzení žalobce a povinnostem uložených žalobci, jako poskytovateli spotřebitelského úvěru, a to jak občanským zákoníkem, tak i zákonem o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.). Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tak stran té dospěl soud k závěru, že k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného nedošlo. Zjevné je a je to patrné i z bankovních výpisů žalovaného, že žalovaný neměl žádný pravidelný příjem. Soud v uvedeném ohledu nepřehlédnul ani skutečnost, že výpisy z účtu žalovaného prokazují situaci v 3. až 5. měsíci roku 2023, a že žalovaný ve skutečnosti čerpal finanční prostředky/úvěr až v listopadu 2023. I z toho důvodu bylo možné dovodit neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tedy pro nedodržení podmínek uvedených v ustanoveních § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.13. Soud konstatuje, že úvěrová smlouva ohledně svých dalších parametrů rozhodně nenaplnila to, že by jako spotřebitelská smlouva neměla spotřebitele poškozovat (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Pro obsah smluvních ujednání a pro obsah výpisů z účtů neměl soud pochybnosti o tom, že žalovaný finanční prostředky od žalobce skutečně obdržel. Jasné také je, že výše sjednaných úroků činí smlouvu ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatnou, neboť faktická výše úroku, jako ceny peněz, byla nepřiměřeně vysoká, resp. lichvářská. Výše úroku 40 % měsíčně činí pohledem ročního úroku sjednaný úrok ve výši 480 % per annum. Tzn., že jde o částku 48 000 Kč ročně (vypočtenou ze zapůjčených prostředků 10 000 Kč), což je částka/výnos zcela neakceptovatelná/ný. Na úvěrovou smlouvu tak soud nahlížel jako na smlouvu neplatnou (§ 580 občanského zákoníku). Tudíž nárok, kterého se žalobce domáhá, soud právně kvalifikoval jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku.14. Pro úplnost soud dodává, že i pohledem uplatněné smluvní pokuty je tato hraniční a akceptovatelnou jen tím úhlem pohledu, že ji žalobce nárokoval jen za období jednoho měsíce. Uvedené však již nic nemůže změnit na závěru soudu o neplatnosti smluvního vztahu, tedy o tom, že žalobci náleží jen dlužná jistina.15. Protože žalovaný na svoji procesní obranu rezignoval a na výzvu soudu nereagoval, mohl soud vyjít z obsahu listinných důkazů a žalobci jistinu dluhu představující bezdůvodné obohacení přisoudit. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. Dále je vhodné dodat, že žalobci náleží i úroky z prodlení z částky 7 000 Kč jdoucí, a to za dobu, kdy se žalovaný dostal pohledem skutkových tvrzení žalobce do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Výše úroku z prodlení odpovídá obsahu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. V rozsahu nároku jdoucího nad rámec bezdůvodného obohacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku. Ze soudem přiznané částky žalobci náleží i úrok z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že byly přiznány ve věci převážně procesně úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.). Za předpokladu, že by byl žalobce ve věci procesně zcela úspěšný, náležela by mu náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1, písm. c), bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále žalobci náleží i 3 paušály po 100 Kč (§ 14b odst. 2 citované vyhlášky), jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 252 Kč. Celkem tedy 2 252 Kč. Soud také dodává, že pro četnost žalob podávaných žalobcem, hodnotil žalobu jako žalobu formulářovou.18. Pokud soud porovnal (bez přihlédnutí k příslušenství pohledávky) procesní úspěch žalobce s jeho procesním neúspěchem, tak procesně úspěšný byl žalobce co do částky 10 000 Kč, což je 64 % z tarifní hodnoty sporu (z částky 15 530 Kč). Naopak jeho procesní neúspěch je dán částkou 5 530 Kč, což je 36 % z tarifní hodnoty sporu. Čistý procesní úspěch žalobce tak činí 28 %. Tomu odpovídá přiznaná částka nákladů řízení ve výši 631 Kč (výrok III. rozsudku).