41 C 29/2025-14 — Městský soud v Brně

1. Účastníci řízení se společným návrhem domáhali zrušení osvojení osvojence , Jméno osvojence, osvojitelkou , Jméno osvojitelky, , o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. 112 C 148/2021-10 dne 17. ledna 2022. V rámci odůvodnění návrhu účastníci řízení shodně uvedli, že byť osvojení svůj význam mělo, tak přibližně po roce a půl začalo mezi nimi docházet ke konfliktům a k nedorozuměním. Intenzita vzájemného vztahu pominula. Osvojenec se s osvojitelkou postupně setkával méně a méně, přibližně 2x měsíčně, což bylo z pohledu osvojitelky nedostačující. Sama měla představu o intenzivnějším vztahu. Ten, jak se ukázalo, byl naopak mimo možnosti osvojence.2. Účastníci řízení shodně soudu u jednání nařízeného na den 28. 5. 2025 sdělili, že se skutečnosti uvedené v návrhu nezměnily. Vztahy nejsou vyhrocené. Ovšem nejsou ani dobré v tom ohledu, aby institut osvojení dále plnil svůj účel.3. Z rozsudku č. j. 112 C 148/2021-10 dne 17. ledna 2022 Městského soudu v Brně bylo zjištěno, že zdejší soud vyhověl společnému návrhu účastníků řízení, když rozhodl o osvojení tehdy zletilého , Jméno osvojence, ze strany , Jméno osvojitelky, . Soud konstatoval, že podmínky, ve kterých účastníci řízení žijí, jsou takové, že pro vzájemné dobré a kvalitní vztahy, četnost kontaktů a návštěv, není důvod jejich společnému návrhu bránit. Přestože má osvojenec svoji biologickou rodinu v , Anonymizováno, , ze které odešel v roce 2011 v souvislosti s válečnými konflikty, tak jeho rodina osvojení podpořila.4. Osvojitelka jako účastnice řízení vypověděla, že je sice pravdou, že část roku pobývá v domku za , adresa, , což není úplně blízko. Ovšem sama tam zatím autem dojede. Zpočátku tam za ní osvojenec pravidelně jezdil. Trávili tam víkendy, jezdili na výlety. Posléze se situace změnila. Např. o prázdninách se fakticky neviděli tři či čtyři měsíce. Tzn., že tímto způsobem nechce dál vztah s osvojencem udržovat. Má za to, že institut osvojení přestal plnit svůj účel. Chce si své záležitosti, a to i s ohledem na svůj věk, urovnat. Pokud je v , Anonymizováno, , tak je pravdou, že 1x či 2x do týdne se s osvojencem vídali. V současné době se více vídá se svojí rodinou. Předně se synem, který ji pravidelně navštěvuje a pomáhá jí. V kontaktu je i s vnoučaty, která již jsou větší a mají o ni zájem.5. Osvojenec jako účastník řízení k věci vypověděl, že souhlasí s tím, co osvojitelka uvedla a vypověděla. Jejich vztah skutečně již není natolik intenzivní, jako tomu bylo dříve. Na druhou stranu to samozřejmě není jenom jeho vinou, anebo jeho umíněností. V současné době pracuje, má přítelkyni a podniká jako OSVČ. Má svoje bistro v , adresa, . Je tedy pro něj složité několikrát za měsíc jezdit až za , adresa, . Je to prostě moc daleko. V minulosti, tedy poté, co byl osvojený ze strany osvojitelky, tam skutečně spolu trávili více času. Měli společné víkendy, Vánoce apod. Přiznává tedy, že více jak před rokem se četnost jejich vzájemných vztahů skutečně snížila. Pokud je osvojitelka v Brně, tak se vídali jednou či dvakrát týdně. Ovšem jeho časové možnosti jsou omezené. Sám vnímal jejich vztah jako vztah mezi synem a matkou. Pro své reálné vytížení, a i při respektování jeho osobního života, však není možné více času osvojitelce věnovat. Pokud tedy chce tento vztah ukončit, bránit tomu nebude. Nemá ani za to, že by se rozcházeli ve zlém. Vzájemně si nic nedluží.6. Stejně tak jako soud v rozhodující v řízení o osvojení, dospěl i tento soud k závěru, že je pravomocný a příslušný ve věci rozhodnout a na věc aplikovat právní řád České republiky. Uvedené vyplývá z ustanovení § 60 a násl. zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jakož i z obsahu občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.)7. Podle ustanovení § 840 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jsou-li pro to důležité důvody, soud osvojení na návrh osvojitele nebo osvojence zruší; podá-li návrh jen jeden z nich, může se druhý k návrhu připojit. Podle ustanovení § 840 odst. 2 o. z. osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení.8. Podle ustanovení § 841 odst. 1 o. z. zrušením osvojení zaniká poměr vzniklý osvojením i povinnosti a práva z tohoto poměru vyplývající.9. Po provedeném dokazování soud konstatuje, že rozsudkem č. j. 112 C 148/2021-10 ze dne 17. 1. 2022 Městského soudu v Brně byl mezi účastníky řízení vytvořený právní vztah osvojitelka – osvojenec. Zároveň platí, že účastníci řízení podali k soudu v zákonné tří leté lhůtě od právní moci rozsudku o osvojení návrh na zrušení osvojení (§ 840 odst. 2 o.z.). Protože byl návrh podán včas, tedy před uplynutím tříroční lhůty od právní moci původního rozsudku, mohl se soud věcí zabývat věcně.10. Pro obsah skutkových tvrzení účastníků řízení a jejich procesní stanovisko sdělené u soudního jednání, ale i pro konzistentní obsah jejich účastnických výpovědí, mohl soud dospět k závěru, že oba na zrušení osvojení skutečně trvají. V uvedeném ohledu nebyl žádný z nich vystavený nějakému tlaku či tísni. Soud obsah jejich výpovědí a jejich procesních stanovisek hodnotil jako přesvědčivé, pravdivé a logické, když jejich vůle zrušit osvojení byla v průběhu řízení mnohokrát zopakovaná. Právě pro výsledky ve věci provedeného dokazování mohl soud dospět k závěru, že nemá význam uměle udržovat při životě již jen ryze formální vztah, který svůj účel neplní.11. Jinak řečeno, soud akceptoval několikrát deklarovanou shodnou vůli procesních stran, když v průběhu celého řízení nebylo zjištěno, že by si účastníci řízení svůj společný návrh rozmysleli, anebo že by v dané věci postupovali ukvapeně či nerozvážně. Proto vše shora uvedené soud podanému návrhu vyhověl, když žádné důvody pro zamítnutí návrhu neshledal. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku.12. Jelikož toto řízení zpoplatněné nebylo a účastníkům řízení fakticky žádné náklady vůči sobě navzájem nevznikly, rozhodl soud za využití ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. tak, že si každý z účastníků své náklady ponese ze svého. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.