42 C 14/2025-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 5.12.2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 25.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 3.925 Kč, vše z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 29.11.2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.2. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.3. Podáním ze dne 19.2.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.850 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.925 Kč. S ohledem na skutečnost, že k tomuto částečnému zpětvzetí došlo bez podmínky souhlasu žalovaného dle § 96 odst. 4 o. s. ř., přistoupil soud dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. k částečnému zastavení řízení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný na základě jím vyplněné žádosti o úvěr uzavřel v elektronické podobě s právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, dne 29.11.2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši 25.000 Kč. Ze strany věřitele byly předmětné finanční prostředky z úvěru poukázány žalovanému platbou na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabil. symbolem 4933990501. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 29.12.2023, a to při sjednání pevné zápůjční úrokové sazby ve výši 279,83 % ročně odpovídající částce 5.750 Kč a sjednané RPSN ve výši 1.141,20 %. Smluvně byla sjednána možnost prodloužení splatnosti úvěru, při stanovení poplatků za takové prodloužení, a to ve výši poplatku 5.750 Kč za každé prodloužení splatnosti o dalších 30 dnů, při nastavení RPSN ve výši 1.141,20 %. Ve smlouvě dále ujednáno, že v případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas, je tento povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, a dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Součástí smlouvy byly učiněny i obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2019-08-29). Dodatkem č. , hodnota, ze dne 9.12.2023 k předmětné smlouvě o úvěru bylo sjednáno prodloužení splatnosti úvěru do 28.1.2024, při sjednání výše úrokové sazby 139,92 % a RPSN ve výši 1.418,30 %. Za uvedenou změnu smlouvy byl sjednán poplatek ve výši 5.750 Kč splatný na účet č. , č. účtu, , který žalovaný dne 9.12.2023 uhradil, jak potvrdil žalobce. Upomínkou ze dne 4.8.2024 a 22.8.2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu z titulu úvěrové smlouvy. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2023 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.7.2024 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobce. O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný vyrozuměn písemným oznámením ze dne 18.7.2024 a 22.8.2024 včetně výzvy k plnění. Výzvou sepsanou právním zástupcem žalobce ze dne 17.10.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.5. Ve věci prověření úvěruschopnosti z žalobního návrhu vyplývá, že právní předchůdce žalobce provedl lustraci v insolvenčním rejstříku, bankovním i nebankovním registru klientských informací, následně však žalobce uvedl, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného, v důsledku čehož přistoupil k výše zmíněnému částečnému zpětvzetí žaloby. V dané věci nebyl v průběhu řízení ze strany žalobce jakkoli tvrzen konkrétní způsob prověření úvěruschopnosti žalovaného, ani konkrétní zjištěné hodnoty příjmů a výdajů žalovaného, se kterými by bylo v průběhu prověřování bonity kalkulováno.6. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), neboť se jedná o právní poměr vzniklý za dobu jeho účinnosti, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění k datu sjednání řešené úvěrové smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.13. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v nároku týkající se zaplacení části jistiny úvěru.15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč a žalovaný by se zavázal tento úvěr uhradit ve lhůtě 30 dnů, příp. v prodloužené době splatnosti. Předmětná smlouva měla charakter spotřebitelské smlouvy, a to s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele ve vztahu vůči věřiteli a rovněž vzhledem k podnikatelské činnosti předchůdce žalobce při poskytování úvěrů spotřebitelům. Soud se tedy ex officio zabýval tím, zda předchůdce žalobce coby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného coby dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které získá od dlužníka, příp. také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje pr