42 C 157/2024-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4.4.2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 38.485 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10.12.2021, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovanou. Žalovaná plnila na úvěr pouze částečně, pohledávka za žalovanou byla následně prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobce. Předmětem žaloby je zbývající dlužná částka po započtení zmíněných úhrad, a to spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení, které žalobce částečně kapitalizoval.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10.12.2021, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovanou, soud zjistil, že se věřitel zavázal žalované poskytnout částku ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 21.777 Kč, celkem tedy ve výši 44.117 Kč, z toho úrok ve výši 15.693 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč, doplňková služba za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4.584 Kč – částka 2.184 Kč za komfortní čerpání a splácení a částka 2.400 Kč za flexibilní splácení úvěru), dále s doplňkovým pojištěním zpoplatněným částkou 2.340 Kč. Služba komfortního splaceni představovala možnost poskytnutí a spláceni spotřebitelského úvěru v hotovostní formě s využitím služeb obchodního zástupce. Úvěr měl být splácen formou 78 týdenních splátek po 566 Kč (1. – 77. splátka) a ve výši 535 Kč (78. splátka), tedy měsíčně přibližně ve výši splátky po 2.264 Kč, při sjednaném úroku ve výši 86 % a RPSN ve výši 150,86 %.5. Majetkové, výdělkové a jiné související poměry žalované pro účely posouzení její úvěruschopnosti vyplývají ze zákaznické karty žadatele o úvěr; zde konkrétně vyplynuly základní údaje k majetkové, příjmové a výdajové situaci žalované, zejména uvedeno, že je svobodná s učňovským vzděláním, toho času na mateřské/rodičovské dovolené s vlastním příjmem v podobě sociálních dávek ve výši 8.100 Kč a 630 Kč (výše dávek). Bez bližší specifikace typu bydlení uvedeno, že je spolubydlící; s měsíčními výdaji blíže nespecifikovanými, odhadem žalované v měsíční výši 1.100 Kč; dále uvedeno 1 vyživované dítě. K dalším příjmům domácnosti žalované uveden další příjem ve výši 24.600 Kč, celkem příjem domácnosti naceněn částkou 33.330 Kč. Reálnou výši příjmů žalované měl věřitel dle údajů v kartě zákazníka ověřit z výměru sociálních dávek a ústřižky platebních poukázek, dále pak 2 x výpisem z účtu žalované; tyto podklady soud nemohl přezkoumat. Pokud byl žalovanou uváděn i jiný zdroj domácnosti, jeho výše nebyla jakkoli doložena, stejně tak nebyla zjištěna výše výdajů žalované za bydlení, stravu, léky, případně její výdaje na výživu nezaopatřeného dítěte. Z uvedeného je zřejmé, že žalovanou udávaná částka měsíčních výdajů ve výši 1.100 Kč je zcela iluzorní a nereálná, a věřitel se s těmito vstupními údaji spokojil, aniž by učinil jakékoli další návazné kroky ke zjištění reálné výše měsíčních nákladů žalované na život.6. Jistina úvěru byla žalované poskytnuta ve výši 20.000 Kč ke dni podpisu smlouvy. Z podkladů žalobce k dílčím úhradám dluhu žalovanou vyplynulo, že tato na předmětný dluh uhradila do doby postoupení pohledávky částku 2.646 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 společnost , právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na společnost žalobce. Dopisem ze dne 29.9.2023 bylo žalované oznámeno postoupení předmětné pohledávky, žalovaná současně vyzvána k úhradě dluhu.8. Žalovanému byla ze strany právního zástupce žalobce dopisem ze dne 15.2.2024 zaslána předžalobní výzva. Nad rámec výše uvedených plateb již žalovaná nehradila ničeho.9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Na základě ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Soud považuje smluvní ujednání, kterými se žalovaná zavázala poskytnuté finanční prostředky ve výši 20.000 Kč vrátit spolu s náklady v souhrnné částce 21.777 Kč (převyšujícími dokonce jistinu úvěru); z toho poplatky ve výši 4.584 Kč (sice označeny jako dobrovolně zvolené a nepovinné, přesto nepřiměřeně naceněné vzhledem k jejich faktickému účelu v podobě tzv. komfortního a flexibilního splácení formou hotovostních plateb, které nepředstavují pro věřitele jakoukoli nevýhodu, naopak představují určitou přehlednost a dostupnější inkaso u splátek úvěrů z rukou dlužníků, a to při dopadu vlivu osobního kontaktu výběrčích osob při platbě splátek) a úrok z úvěru ve výši 15.693 Kč (představující pevný úrok v sazbě 86 %), při celkovém RPSN ve výši 150,86 %, při řádném splácení, za jednoznačně nepřiměřená ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ustanovení § 1813 o. z. přitom garantuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání částky odpovídající poplatkům a úrokům (21.777 Kč) s částkou, která byla žalované poskytnuta (20.000 Kč), je třeba dovodit, že takto navýšená úhrada je vzhledem k výši poskytnuté částky v rozporu s požadavkem přiměřenosti a ochrany slabší strany, když tato souhrnná částka „nákladů spojených s úvěrem“ představuje neadekvátní plnění, které ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalované.14. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je od počátku neplatná, a žalobci tak bylo ze strany původního věřitele společnost , právnická osoba, postoupeno toliko právo ve smyslu § 2991 o. z. na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila přijetím smluvního plnění, tedy právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná dosud na svůj dluh uhradila částku 2.646 Kč, proto žalobci náleží rozdíl poskytnutého plnění ve výši 20.000 Kč a této uhrazené částky, tedy plnění ve výši 17.354 Kč.15. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že s ohledem na obsah údajů shromážděných věřitelem k osobě žalované, zvažovaných v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované, nelze považovat takové prověření úvěruschopnosti za řádně provedené a dostatečně podložené pro účely poskytnutí řešeného úvěru žalované, tudíž lze rovněž jednoznačně dospět k závěru, že věřitel nepostupoval v souladu se zákonem a neprověřil dostatečně úvěruschopnost žalované, čímž předmětnou úvěrovou smlouvou rovněž zatížil absolutní neplatností; přičemž se z podstaty věci může jednat pouze o neplatnost absolutní směřující k ochraně slabší smluvní strany a společnosti jako celku před patologickými důsledky neúměrného zadlužování.16. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě částečně vyhověl co do částky 17.354 Kč (výrok I.) a tuto částku uložil žalované uhradit žalobci ve lhůtě dle § 160 o. s. ř. Ve zb