47 C 240/2024-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobci se vylučovací žalobou ve smyslu § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“) domáhali vyloučení nemovitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jako „nemovité věci“) z tam uvedeného exekučního řízení. To vše s odůvodněním, že k nemovitým věcem bylo v jejich prospěch zřízeno exekutorské zástavní právo podle § 69a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jako „exekuční řád“) [správně mělo být uvedeno dle § 73a exekučního řádu, jelikož exekutorské zástavní právo bylo ve prospěch právního předchůdce žalobců zřízeno Exekutorským úřadem , adresa, -venkov na základě exekučního příkazu dne 23. 9. 2022 pod č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, ; v době jeho zřízení ale již exekutorské zástavní právo nebylo zakotveno v § 69a exekučního řádu, nýbrž jen v § 73a exekučního řádu]. Žalovaný navrhl zamítnout žalobu jako nedůvodnou z důvodu absence věcné aktivní legitimace na straně žalobců, jelikož žalobci ani netvrdí své vlastnické právo k nemovitým věcem.2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se dostavil jen zástupce žalovaného. Soud z písemných důkazů zjistil následující skutkový stav.3. Žalobci prokázali své tvrzení, že k nemovitým věcem bylo zřízeno v jejich prospěch (resp. ve prospěch jejich právního předchůdce) exekutorské zástavní právo ve smyslu exekučního řádu (důkazy: smlouva o postoupení pohledávky s datem 23. 2. 2023, souhlasné prohlášení o změně osoby oprávněné z exekutorského zástavního práva postoupením pohledávky s datem 23. 2. 2023, rozhodnutí katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, ze dne 26. 4. 2023 č. j, datum, Nemovité věci jsou zahrnuty do exekučního řízení specifikovaného ve výroku I. vedeného proti povinnému , jméno FO, , v němž byl vydán exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí a byla vydána dražební vyhláška o provedení elektronické dražby nemovitých věcí (důkazy: vyrozumění o zahájení exekuce č. j. , spisová značka, , exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí č. j. , spisová značka, , usnesení o určení ceny nemovitosti č. j. , spisová značka, , usnesení (dražební vyhláška) č. j. , spisová značka, ). V exekuci žalovaný vymáhá proti povinnému , jméno FO, svoji pohledávku přiznanou mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2024 č. j. , spisová značka, (důkaz tímto rozsudkem). Samotní žalobci tvrdí v žalobě, že nemovité věci jsou ve vlastnictví povinného a ani netvrdí, že by byli vlastníky; tvrdí jen, že v jejich prospěch bylo zřízeno exekutorské zástavní právo.4. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.5. První důvod nevyhovění vylučovací žalobě - opřené jen o exekutorské zástavní právo - spočívá už ve skutečnosti, že samotný občanský soudní řád počítá s tím, že je exekuce vedena i na nemovité věci, na kterých vázne zástavní právo ve prospěch třetí osoby [srov. kupříkladu: § 336c odst. 1, § 337d odst. 1, § 336f, § 314b odst. 2 věta druhá, § 326 odst. 3, § 328b odst. 4 písm. g), § 329 odst. 7, § 332 odst. 2, § 336b odst. 4, § 337c odst. 1 písm. d) a odst. 5, § 337h odst. 1, § 338h odst. 4, § 338p odst. 1 písm. a), § 338s odst. 1 a 2, § 338ze odst. 1 písm. e) a odst. 5 písm. d), § 338ze odst. 2 o. s. ř.]. Bylo by tak až protimluvem (protismyslné) tvrdit, že exekutorské zástavní právo brání provedení exekuce zastavené věci, když naopak exekuce počítá i se zástavními právy váznoucími na exekuované věci (včetně na nemovité věci).6. Dále, z ustálené soudní praxe vztahující se ustanovení § 267 o. s. ř. plynou následující právní závěry.7. Smyslem § 267 o. s. ř. je zajistit, aby exekucí (výkonem rozhodnutí) byl postižen pouze majetek povinného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. 22 Cdo 3664/2023, bod 28. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021 sp. zn. 20 Cdo 617/2021, bod 9. a 10.). Žalobci ani netvrdí, že by nemovité věci (pozemky) byly v jejich vlastnictví; naopak vycházejí z vlastnictví nemovitých věcí na straně povinného a tvrdí k nim „jen“ vlastní exekutorské zástavní právo (zřízené v jejich prospěch). Pak však již ze samotných tvrzení žalobců plyne nedůvodnost žaloby, jelikož exekucí není postižen jejich majetek.8. Jak dovodila i judikatura, právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí (exekuci) je vlastnické právo a spoluvlastnické právo a excindační žalobou se dále může úspěšně bránit též oprávněný držitel věci, resp. nyní poctivý držitel věci podle § 992 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“), dříve dle § 129 a § 130 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012 sp. zn. 20 Cdo 759/2012 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. 22 Cdo 3664/2023, bod 25. a 27). Exekutorské zástavní právo do vyjmenovaného výčtu zařadit nelze a ani jej nelze připodobnit k vlastnickému právu či právu poctivého držitele věci.9. Zástavní právo ani v budoucnu nevede k tomu, aby jeho nositel získal k věci oprávnění jako vlastník (tj. mj. s věcí nakládat jako s vlastní); jeho podstatou je, aby jeho nositel měl vyšší míru právní jistoty, že jeho pohledávka bude splněna (zajišťovací funkce) a že pokud pohledávka nebude (včas a řádně) splněna, tak aby se (v rámci uhrazovací funkce) uspokojil z výtěžku případného zpeněžení zástavy do výše jeho pohledávky. Tedy ani cílem zástavního práva není přechod vlastnictví předmětu zástavy na zástavního věřitele. Už proto zástavní právo v zásadě nemůže přivodit nepřípustnost exekuce (obdobně srov. např. Exekuční řád, 1. vydání, 2022, str. 623 – 647, tj. komentář k § 68, bod 21.: K. Svoboda). To platí tím spíše v nyní rozhodované věci s ohledem na to, že zástavní právo exekutorské má původ v procesním právu a i co své podstaty se liší od hmotného zástavního práva (to mj. proto, že nemá přímou funkci uhrazovací - k tomu srov. text níže).10. Aby byl ten který žalobce (včetně nynějších žalobců) v řízení podle ustanovení § 267 o. s. ř. úspěšný, musí tvrdit a prokazovat, že mu svědčí hmotné právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci), a nikoliv právo procesní. Aktivně věcně legitimována k podání vylučovací žaloby je třetí osoba (tj. osoba rozdílná od oprávněného a povinného), jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv k ní má takové hmotné právo (hmotněprávní vztah), které výkon rozhodnutí nepřipouští.11. Uvedené (v předchozím bodě) shrnul Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 5. 1. 2021 sp. zn. sp. zn. 20 Cdo 3920/2020, přičemž odkázal na své usnesení již ze dne 31. 10. 2012 sp. zn. 20 Cdo 1411/2011 (dále srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024 sp. zn. 22 Cdo 3664/2023, bod 24.). Tato judikatura obecných soudů byla schválena i z ústavněprávních hledisek např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 2526/14, bod 14.). Obdobné dovodila i tzv. komentářová literatura [srov. např. Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, , právnická osoba, . Beck, 2009, str. 2218 až 2227, tj. komentář k § 267: L. Drápal; dále srov. např. Exekuční řád, 1. vydání, 2022, str. 623 – 647, tj. komentář k § 68, bod 7, 9.: K. Svoboda, tj. mj.: „Podstata právě třetí osoby, které nepřipouští postižení jí náležející majetkové hodnoty v exekuci, leží v hmotném právu…V zásadě lze napsat, že třetí osoba musí mít k věci tatáž absolutní práva, jako má vlastník (oprávnění držet, užívat, požívat, nakládat), a že toto právo obstojí při konfrontaci s majetkovým právem povinného k téže věci…“)].12. Žalobci tvrdí, že jsou nositelé exekutorského zástavního práva a že toto právo brání provedené exekuce.13. Exekutorské zástavní právo je ale právo založené procesní právem – konkrétně na základě procesního předpisu v podobě exekučního řádu jej zřizuje exekutor exekučním příkazem, a to v exekučním řízení ke zřízení exekutorského zástavního práva na návrh oprávněného podle § 73a exekučního řádu.14. Nejen shora vysvětlený původ, ale i podstata exekutorského zástavního práva spočívá v procesním právu. Nejde o typické zástavní právo podle hmotněprávní úpravy, které by sloužilo k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 152 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník či § 1309 odst. 1, § 1359 a § 1368 o. z.); exekutorské zástavní právo zřízené exekučním příkazem této hmotněprávní definici zástavního práva zcela neodpovídá mj. tom směru, že plní jen funkci zajišťovací, tedy nikoli uhrazovací (srov. obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2022 sp. zn. 24 Cdo 3190/2022; obdobně srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne sp. zn. IV. ÚS 91/23, bod 3.). Jeho účelem je zajistit pohledávku oprávněného do doby, než bude realizována exekuce anebo než bude pohledávka povinným zaplacena (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020 sp. zn. 30 Cdo 2014/2020, bod 27. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023 sp. zn. 29