ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2025:48.C.296.2024.1 Datum: 2025-03-12 Předmět: zaplacení 74 012,48 Kč s příslušenstvím - půjčka Ustanovení: ["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z ["smlouva o zápůjčce""bezdůvodné obohacení""neplatnost právního jednání"]
O co šlo: zaplacení 74 012,48 Kč s příslušenstvím - půjčka (["§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 S)
1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 74.012,48 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 2. 6. 2020 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě, které byla žalovanému zapůjčena částka 69.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s obchodním úrokem ve výši 88.693 Kč a s administrativním poplatkem ve výši 48.000 Kč, celkem tedy částku 205.693 Kč prostřednictvím 59měsíčních splátek po 3.429 Kč se splatností první splátky dne 18. 7. 2020. Žalovaný se s hrazením splátek dostal do prodlení, žalobkyně proto zápůjčku ke dni 6. 5. 2024 zesplatnila. Žalovaný tak z titulu smlouvy o zápůjčce žalobkyni dluží částku 74.012,48 Kč.2. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 25. 11. 2024 stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného popsala postup zkoumání jeho úvěruschopnosti. Uvedla, že vyhodnotila příjmy žalovaného, když vyšla z výpisu z jeho bankovního účtu, z výplatní pásky žalovaného a z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Zápůjčky a úvěry žalovaného žalobkyně zohlednila v rámci jeho skóringu. Žalovaný žalobkyni nesdělil své měsíční výdaje na nájemném, příp. na výživném. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen hradit splátky úvěru. Současně popsala mechanismus uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a uvedla, jak konkrétně započetla žalovaným celkově uhrazenou částku 140.589 Kč na jistinu, obchodní úrok a administrativní poplatek.3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.4. Soud nařídil na den 12. 3. 2025 ve 13.00 hodin jednání. Žalovaný se k tomuto jednání nedostavil, ani se z něj neomluvil a ani nepožádal soud o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve věci jednal a věc rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.5. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil tento skutkový stav.6. Z návrhu smlouvy, ze standartních informací o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy samotné ze dne 2. 6. 2020 č. , hodnota, vyplývá, že dne 2. 6. 2020 byla mezi stranami uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši 69.000 Kč, který se zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem a s administrativním poplatkem ve výši 136.693 Kč, celkem tedy částku 205.693 Kč, a to prostřednictvím 60měsíčních splátek po 3.429 Kč měsíčně počínaje dnem 18. 7. 2020. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně a sazebník, ze kterého vyplývá výše jednotlivých poplatků a smluvních pokut. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 6. 2020 vyplývá, že žalovaný byl k tomuto datu od července 2006 zaměstnán, hradil splátky ve výši 12.000 Kč měsíčně, měl náklady ve výši 5.000 Kč měsíčně, bydlel u rodičů a byl rozvedený. Z výplatní pásky žalovaného za březen 2020 vyplývá, že žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 30.393 Kč. Z výpisu z jeho bankovního účtu za období od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020 vyplývá, že žalovaný měl výdaje téměř ve stejné výši jako příjmy a opakovaně v tomto období čerpal úvěry a zápůjčky u poskytovatelů těchto produktů, např. dne 6. 4. 2020 úvěr ve výši 23.949 Kč od společnosti CFIG, dne 16. 4. 2020 úvěr ve výši 27.500 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 22. 5. 2020 úvěr ve výši 601 Kč od společnosti CFIG, dne 26. 5. 2020 úvěr ve výši 24.000 Kč od společnosti CFIG a dne 28. 5. 2020 úvěr ve výši 40.000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Z tohoto výpisu také mj. vyplývá, že žalovaný z účtu často vybíral, a to nikoliv zanedbatelné částky a splácel již dříve čerpané závazky. Z přehledu obratů vyplývá, že úvěr ve výši 69.000 Kč byl žalovanému žalobkyní poskytnut dne 2. 6. 2020 na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Totožnost žalovaného byla při uzavírání smlouvy ověřena z kopie jeho občanského a řidičského průkazu, současně i verifikační platbou z jeho bankovního účtu a zasláním SMS zprávy s kódem. Z jednotlivých podacích lístků vyplývá, že žalobkyně žalovaného opakovaně k zaplacení dlužné částky vyzývala. Dopisem ze dne 7. 2. 2024 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 40.492,14 Kč. Žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 7. 5. 2024 oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky 67.845,87 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 140.589 Kč (viz vyčíslení pohledávky), ze které vyplývá i způsob jejího započtení na jistinu, obchodní úroky a administrativní poplatky. Žalovaný byl naposledy k úhradě dlužné částky vyzýván právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 30. 5. 2024 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu , adresa, .7. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 69.000 Kč.16. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1