49 C 227/2024-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 598.433,24 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal 800.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 96 měsíčních splátkách po 10.870 Kč (později byl počet splátek navýšen na 96). V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 355.249,69 Kč (žalobce přitom podrobně rozvedl, na co byla zaplacená částka započtena, tj. na jistinu, smluvní úrok atd.). Protože žalovaný nesplácel řádně, jak se zavázal, žalobce „přistoupil k zesplatnění“ úvěru k 14. 7. 2023. O tom žalovaného písemně informoval. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 7. 1. 2025, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že ji dne , datum, vyplnil žalovaný, a to do formuláře žalobce, jako účel uvedl „bez udání důvodu/konsolidace“, k žádosti předložil občanský průkaz a v žádosti na otázku „způsobil by Vám déle trvající výpadek příjmu problémy se splácením půjčky?“ a na otázku „máte osobu blízkou, která je závislá na Vašem pravidelném příjmu?“ odpověděl „spíše ano“, aniž by tyto odpovědi byly dále rozvedeny.5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že ji dne , datum, podepsal žalobce a dne , datum, ji podepsal žalovaný, ve smlouvě byls jednán úvěrový rámec 800.000 Kč a splácení v měsíčních splátkách (96 měsíčních splátek po 10.870 Kč).6. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že počáteční zůstatek k 1. 2. 2020 byl 32.978,58 Kč, konečný zůstatek 37.810,27 Kč, dne 13. 2. 2020 žalovaný čerpal částku 800.000 Kč, kterou obratem vybral. Další osud této částky není z výpisu z účtu zřejmý. Z výpisu z účtu je evidentní placení některých plateb trvalého charakteru (srov. trvalý příkaz dne , datum, na částku , částka, , trvalý příkaz dne , datum, na částku , částka, , trvalý příkaz dne , datum, na částku , částka, , trvalý příkaz dne , datum, na částku , částka, , trvalý příkaz dne , datum, na částku , částka, a trvalý příkaz dne , datum, na částku , částka, , celkem tedy pouze na trvalých příkazech z účtu žalovaného byla odepsána částka v celkové výši 16.185 Kč). Není zřejmé, z jakého důvodu byly tyto platby prováděny, zda se jednalo například o náklady bydlení, splátky jiných půjček (úvěrů) apod. Z výpisu nelze dovodit ani to, zda žalovaný měl příjem ze mzdy či jiné výdělečné práce. Jestliže dne , datum, je příchozí platba 37.800 Kč s popisem „provedené práce“, nelze z toho bez dalšího usuzovat na to, že v takové výši má žalovaný pravidelný příjem, s nímž by bylo možno počítat pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti. Příjem žalovaného je výrazně navýšen – odhlédneme-li od prostředků čerpaných z úvěru v projednávané věci – vkladem hotovosti v částce 70.000 Kč, aniž by bylo zřejmé, jaký byl důvod tohoto příjmu, a zejména nelze z ničeho učinit závěr o tom, zda se jednalo o příjem nahodilý či pravidelný, s nímž by opět bylo možno počítat pro účely posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Bez ohledu na to, i s tímto vysokým příjmem (37.800 Kč a 70.000 Kč) byly příjmy žalovaného takové, že výdaje žalovaného převýšily o necelých 5.000 Kč (srov. rozdíl mezi počátečním a konečným zůstatkem). Tedy, i kdyby se v obou případech mělo jednat o pravidelný příjem žalovaného, jeho výdaje byly takové, že neumožňovaly rezervu ve výši 10.870 Kč měsíčně, kterou měl žalovaný pravidelně a dlouhodobě (po dobu osmi let) žalobci splácet. Z výpisu z účtu nelze dovodit, že by žalobce počítal s jakýmikoli jinými (dalšími) příjmy či výdaji žalovaného tak, aby zodpovědně mohl závěr o úvěruschopnosti žalovaného učinit.7. Z poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 27. 4. 2023 soud zjistil, že jí žalobce informoval žalovaného, že k 26. 4. 2023 evidoval dluh ve dvou částkách, není však zřejmé, jaký je vztah těchto částek („splátka včetně úroků“ a „nepovolený záporný zůstatek účtu“ – není zřejmé, zda nepovolený záporný zůstatek je součástí „splátky včetně úroků“, či zda se jedná o dvě samostatné částky apod.). Obsah listiny soud hodnotí jako neurčitý, nejednoznačný, pro běžného spotřebitele zcela matoucí.8. Z oznámení o zesplatnění soud vzal za prokázané, že jím žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 620.180,40 Kč do 23. 7. 2023. Podle připojené dodejky byla tato výzva žalovanému doručena dne 20. 7. 2023 osobně.9. Z předžalobní výzvy a připojeného poštovního podacího archu soud vzal za prokázané, že před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k zaplacení.10. Ze strojového přehledu, který žalobce označil jako „výpis z účtu“ soud neučinil žádné skutkové zjištění, neboť se jedná o nepřehledný tabulkový soupis položek, z něhož bez dalšího není zřejmé ani to, zda jsou položky v něm uvedené příchozí či odchozí. Bez dalšího nelze učinit závěr o skladbě příjmů a výdajů žalovaného. Vzhledem k tomu, že k jednání ve věci se žalobce nedostavil, nebylo možno položky uvedené na listině nijak vysvětlit a obsah listiny zpřehlednit.11. Z předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru, z obchodních podmínek pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěru, z oznámení o změně spotřebitelského úvěru, z oznámení o změně, z všeobecných pojistných podmínek, ze žádosti o změnu úvěru, z přehledu (bez označení, nadepsáno „důvěrné“ a „internal“) a z dalších listin předložených žalobcem soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Žádné zjištění soud neučinil ani z řady upomínek, u nichž nebylo doloženo jejich odeslání, a tedy nemohl být učiněn závěr o tom, že takové upomínky vyvolaly jakékoli právní následky vůči žalovanému.12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, žalobce žalovanému poskytl částku 800.000 Kč. Žalovaný následně nějakou dobu čerpanou částku splácel, do 20. 7. 2023 (doručení „zesplatňovacího“ dopisu) splatil celkem částku 355.249,69 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil, že zaplatil více), tzn. zaplatil cca 32 splátek z 41, které do té doby měl zaplatit. Dne 20. 7. 2023 byla žalovanému doručena výzva k zaplacení celé dlužné částky do 23. 7. 2023, žalovaný ničeho nezaplatil. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k zaplacení, opět marně.13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne , datum, soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel bankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne , datum, hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.15. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 800.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.16. Vzhl