49 C 230/2024-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 17.256,34 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal částku 15.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 967,42 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, žalovaný o tom byl písemně informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 7. 1. 2025, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (nadepsané „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“) soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o formulář bez data a jakékoli autorizace. Z ničeho (z žádné listiny předložené žalobcem, a to samostatně ani ve spojení s jinými listinami) nelze učinit závěr o tom, že žalovaný vyjádřil jakkoli svou vůli být vázán obsahem této listiny právě o tomto obsahu. Pozoruhodná na této listině je dále okolnost, že žalovaný je na ní nesprávně označen („Kulja“ namísto „Kulka“) a že na listině není uvedena úplná adresa žalovaného (u ulice chybí uvedení čísla popisného). Nutno dodat, že společnosti , právnická osoba, muselo skutečné příjmení i místo bydliště žalovaného být známo, když měl k dispozici kopii jeho občanského průkazu (srov. níže).5. Z kopie občanského průkazu a fotografie žalovaného soud neučinil žádné zjištění určující pro rozhodnutí ve věci. Z těchto listin je evidentní pouze to, že je , právnická osoba, měl k dispozici. Bylo mu tak známo jak příjmení žalovaného, tak místo jeho trvalého pobytu (srov. shora).6. Z potvrzení o provedení transakce soud vzal za prokázané, že dne , datum, žalovaný čerpal částku 15.000 Kč.7. Ze souboru označeného žalobcem jako „výpis z účtu“ především nelze bez dalšího dovodit, že jde o výpis z účtu žalovaného. Jde o tabulkový přehled, u něhož chybí autorizace banky, chybí zde dokonce i uvedení toho, že by se mělo jednat o bankovní účet žalovaného. Nicméně, odhlédne-li soud od právě uvedeného, hned na první straně je zřejmé mj. čerpání několika nebankovních půjček či úvěrů v listopadu - prosinci 2021 v průběhu několika mála dní (dne 6. 12. 2021 půjčka 8.000 Kč od , právnická osoba, , dne 5. 12. 2021 půjčka 5.000 Kč od , právnická osoba, ., dne 25. 11. 2021 půjčka 1.100 Kč od , právnická osoba, ., další půjčky předchází). , právnická osoba, tak měl informaci o tom, že příjmy žalovaného (ať již byly jakékoli) nepostačovaly ani k pokrytí výdajů žalovaného (ať již rovněž byly jakékoli). Mohla a měl si tak učinit závěr, že stěží bude v silách žalovaného navýšit výdaje o další položku, totiž splátku další půjčky (úvěru).8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.9. Z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 soud nevzal za prokázané nic, není zřejmé, jaká listina měla být uvedeného dne žalovanému odeslána (žalobce nepředložil žádnou listinu ze dne 27. 10. 2023 či bezprostředně před tímto dnem).10. Z výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024 soud vzal za prokázané, že před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k zaplacení. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 2. 2024. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil ani neprokazoval, kdy byla výzva reálně žalovanému doručeno, vychází soud z domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 21. 2. 2024.11. Z tabulkového přehledu („denní historie“) a „poslední výzvy k úhradě soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde-li o „poslední výzvu k úhradě“ ze dne 13. 6. 2022, z ničeho nelze dovodit, že tato listina byla žalovanému odeslána, tedy nelze dovodit, že mohla vůči žalovanému vyvolat jakékoli právní účinky.12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, , právnická osoba, poskytl žalovanému částku 15.000 Kč. Že by v této souvislosti byla uzavřena smlouva, případně jakého obsahu, soud za prokázané nevzal (srov. shora). Rovněž soud nemá za prokázané, že by , právnická osoba, před poskytnutím částky 15.000 Kč reálně zjišťoval a ověřoval schopnost žalovaného splácet další půjčku (úvěr). Vycházel-li , právnická osoba, z výpisu z účtu, který žalobce soudu předložil (jde-li tedy vůbec o výpis z účtu žalovaného), učinil z něj zcela neadekvátní závěry, když evidentně nevzal v úvahu zjevnou nedostatečnost příjmů žalovaného k pokrytí jeho výdajů a nutno čerpat opakovaně prostředky z nebankovních zdrojů (srov. shora). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (srov. oznámení o postoupení pohledávky) a žalobce poprvé vyzval žalovaného k zaplacení výzvou odeslanou dne 16. 2. 2024 (že by byl žalovaný vyzván k zaplacení dříve, žalobce ani netvrdil, ani ničím nedokazoval).13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Jak shora uvedeno, soud vůbec nemá za prokázané uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem. I kdyby však smlouva uzavřena byla, soud ji hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí je jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , byla-li vůbec uzavřena, hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.15. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 15.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.16. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 967,42 Kč, zbývá vydat 14.032,58 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 16. 2. 2024. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 21. 2. 2024. Dne 21. 2. 2024 byla středa, za dobu „bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující den, tj. čtvrtek dne 22. 2. 2024. Ke dni 22. 2. 2024 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 14.032,58 Kč a od následujícího dne, tj. od 23. 2. 2024, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 14.032,58 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 19