49 C 263/2024-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku v celkové výši 15.169 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy ze dne , datum, žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 9.300 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3.023 Kč žalobci zaplatit do 22. 6. 2023, nezaplatil však ničeho. Žalobce dne 29. 2. 2024 žalovanému odeslal předžalobní výzvu.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 2. 2025. Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žádal-li žalobce, „pokud soud nebude považovat tvrzení a důkazní návrhy žalobce za dostatečné (…), aby mu to bylo umožněno napravit v dodatečné lhůtě na základě výzvy soudu“, takové žádosti žalobce nebylo možno vyhovět, neboť takový postup nemá oporu v o. s. ř. Případnou výzvu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud činí při jednání.4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:5. Z listiny nadepsané „Tato smlouva o zápůjčce (dále jen „Smlouva“) uzavřená mezi: (…)“ soud neučinil žádné skutkové zjištění. Jde o listinu, na níž není připojen podpis žalovaného. Namísto podpisu žalovaného je strojově napsáno jméno a příjmení žalovaného, datum, čas a pin kód. Z této listiny ani z ničeho jiného soud nemá za prokázané, že by mezi sebou účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu tvrzeném žalobcem.6. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 5. 11. 2024 ve spojení s výpisem z účtu žalovaného soud zjistil, že dne , datum, žalovanému byla žalobcem poskytnuta částka 9.300 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného je dále zřejmé, že v lednu 2023 byl jeho konečný zůstatek 2.837,59 Kč (v tomto měsíci žalovaný mj. zaplati splátku zjevně jiného úvěru či půjčky žalobci, a to v částce 2.325 Kč), v únoru 2023 již byl konečný zůstatek 175,39 Kč, v březnu 2023 konečný zůstatek 1,31 Kč, v dubnu 2023 v částce 24,58 Kč a v květnu 2023 (tj. v měsíci, kdy došlo k poskytnutí částky 9.300 Kč) byl konečný zůstatek 7.535,19 Kč. Za celé toto období není zjevný žádný pravidelný příjem žalovaného ze mzdy apod.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že ji žalobce vyhotovil dne 29. 2. 2024. Soud však nevzal za prokázané, že by tato výzva byla doručena žalovanému, resp. že by se dostala do sféry jeho dispozice. Podle připojeného podacího lístku byla tato výzva odeslána žalovanému na adresu , adresa, . Nejde o adresu trvalého pobytu žalovaného ani o adresu označenou jako adresu pro doručování na formuláři smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, (byť nepodepsaném ze strany žalovaného). Z ničeho nelze dovodit ani to, že by reálně výzva byla doručena žalovanému, ani to, že by se snad jen dostala do sféry jeho dispozice. S ohledem na absenci žalobce u jednání soud v tomto směru nemohl učinit poučení a výzvu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vztahu k žalobci.8. Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.9. Po takto provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, žalobce poskytl žalovanému částku 9.300 Kč. Soud nevzal za prokázané, že v této souvislosti účastníci podepsali smlouvu o obsahu tvrzeném žalobcem (srov. shora skutkové zjištění o absenci podpisu žalovaného na listině předložené žalobcem). Dále soud nevzal za prokázané, že by žalobce před poskytnutím částky 9.300 Kč zkoumal schopnost žalovaného tuto částku (případně navýšenou o jakýkoli poplatek bez ohledu na označení) vrátit do 22. 6. 2023, kdy podle žalobce měla být částka splatná. Soud nevzal za prokázané, že před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení (srov. shora skutkové zjištění k odeslání předžalobní výzvy). Vychází tak z toho, že první výzvou k zaplacení bylo doručení žaloby dne 18. 11. 2024 (pondělí). Konečně, soud nemá za prokázané, že by žalobce na vymáhání pohledávky za žalovaným vynaložil částku 2.000 Kč, jak tvrdil. Nic takového nelze dovodit z žádné listiny, kterou žalobce soudu předložil a k důkazu označil.10. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Smlouvu ze dne , datum, – byla-li vůbec uzavřena - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného zápůjčky splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp., resp. nic takového žalobce nedoložil. Již z výpisu z účtu žalovaného je evidentní, že tento jednak neměl volné prostředky k tomu, aby v horizontu jednoho měsíce (tvrzená sjednaná splatnost) zaplatil částku 9.300 Kč (jistina) navýšenou o 3.023 Kč (smluvní úrok), tj. celkem částku 12.323 Kč. Dále je z výpisů evidentní, že do května 2023 žalovaný neměl žádný pravidelný příjem ze mzdy apod., tedy nebylo z čeho kvalifikovaně usuzovat na to, že bude schopen ke dni 22. 6. 2023 jednorázově zaplatit částku 12.323 Kč (která navíc vysoce převyšovala zůstatky na účtu žalovaného k poslednímu dni v měsíci za celé sledované období leden – květen 2023). Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy spotřebitelském úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí je jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných příjmů a reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).11. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu ze dne , datum, – byla-li uzavřena - hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.12. Protože však žalovaný čerpal částku 9.300 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.13. Vzhledem k tomu, že mu dosud nezaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) ničeho, zbývá vydat 9.300 Kč. Žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení doručením žaloby dne 18. 11. 2024 (tj. den, kdy se žaloba dostala do sféry dispozice žalovaného). Dne 18. 11. 2024 bylo pondělí, za dobu „bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující den, tj. pátek dne 19. 11. 2024. Ke dni 19. 11. 2024 tedy nastala splatnost částky 9.300 Kč a od následujícího dne, tj. od 20. 11. 2024, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 9.300Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 20. 11. 2024 do zaplacení. Výše úroku z prodlení (12,75 % ročně) je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).14. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný v převažující části, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).