49 C 267/2024-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 80.173,54 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (část úroku přitom kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle rámcové smlouvy ze dne , datum, a dodatku č. 5 k této smlouvě ze dne , datum, žalovanému poskytl dne , datum, úvěr ve výši 200.000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku spolu se smluvním úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.946 Kč. V době 1. 5. – 31. 7. 2020 měl žalovaný odklad splátek (Covid). Od splátky splatné v prosinci 2023 pak žalovaný přestal splácet. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní tvrzení tak, že před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přitom mj. zjistil, že žalovaný má sjednaný pracovní poměr na dobu určitou do , datum, , splácí splátky z předchozích závazků, bydlí v pronajatém bydlení, výdaje domácnosti má 4.000 Kč a doložený příjem ze zaměstnání 16.639 Kč. Žalovaný do podání žaloby zaplatil částku v celkové výši 232.822,13 Kč. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení, marně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 18. 2. 2025. Tohoto jednání se neúčastnil žalobce (který svou neúčast omluvil) ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.4. Za účelem zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:5. Z rámcové smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že ji uvedeného dne uzavřeli žalobce a žalovaný a že podle ní bylo sjednáno poskytování služeb včetně platebních.6. Z dodatku č. 5 k rámcové smlouvě ze dne , datum, soud zjistil, že jej uvedeného dne podepsali žalobce a žalovaný, že se jím žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 200.000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet po dobu 82 měsíců splátkami ve výši 3.946 Kč.7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že dne , Anonymizováno, žalobce žalovanému poskytl částku 200.000 Kč.8. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u , právnická osoba, a že měl průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce 16.639 Kč a že tento je mu vyplácen na účet.9. Z výzvy ze dne 14. 3.2 024 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 87.744,25 Kč. Odeslání této výzvy soud za prokázané nevzal, nicméně tento závěr nemá žádný význam z hlediska rozhodnutí v projednávané věci.10. Z přehledu žádostí o úvěr žalovaného soud zjistil, že v době 20. 6. 2018 – 2. 5. 2023 žalovaný celkem třicetkrát žádal o půjčku, úvěr apod., naprostá většina žádostí byla zamítnuta (dvě byly schváleny, dvě stornovány, zbytek zamítnut).11. Z výpisu z účtu žalovaného za období , datum, soud zjistil, že na tento účet nebyl žalovanému vyplácen příjem ze zaměstnání ani z údajné brigády, nelze z něj zjistit ani reálné náklady na bydlení žalovaného. Především však z výpisu neplyne, že by měl žalovaný pravidelně volné prostředky ve výši alespoň 3.946 Kč měsíčně k zaplacení splátek podle dodatku ze dne , datum, (pokud soud odhlédne od prostředků čerpaných z úvěru od žalobce). Z výpisu z účtu plyne, že žalovaný splácel částku ve výši 1.982 Kč měsíčně , právnická osoba, .12. Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění určující pro rozhodnutí ve věci.13. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu o poskytování služeb, dne , datum, podepsali dodatek k této smlouvě, podle něhož žalobce poskytl žalovanému částku 200.000 Kč. Žalovaný následně splácel částky ve výši 3.946 Kč měsíčně (s odkladem v době květen – červenec 2020) až do prosince 2023, kdy splácet přestal (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil, že by splácel více či jinak). Celkem žalovaný zaplatil částku ve výši 232.822,13 Kč (opět tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil, že by splatil více).14. Soud nevzal za prokázané, že by žalobce před poskytnutím úvěru dostatečně zjišťoval a ověřoval majetkové poměry žalovaného tak, aby z ověřených zjištění mohl učinit kvalifikovaný závěr o tom, že žalovaný je schopen dlouhodobě (po dobu 82 měsíců, tj. takřka sedm let) splácet částku ve výši 3.946 Kč měsíčně.15. Jestliže žalobce v podání ze dne 18. 11. 2024 uvádí, že byl zjištěn příjem žalovaného z hlavního pracovního poměru v částce 16.639 Kč a vedlejší příjem (brigáda) ve výši 3.000 Kč, toto není ničím doloženo. Z výpisu z účtu žalovaného nic takového zjistit nelze. Jestliže je v tomtéž podání žalobce uvedeno, že žalovaný bydlel v nájmu a měl „výdaje domácnosti (bydlení/léky-jídlo-doprava/splátky všech členů)“ v částce 4.000 Kč, toto opět není jednak ničím doloženo, jednak je to na první pohled zcela nereálná částka. Soud považuje za zcela vyloučené, že by v roce 2018 částka 4.000 Kč mohla pokrývat již jen náklady na bydlení v , adresa, , tím spíše pak včetně nákladů na jídlo, dopravu a případně další. Především však tento výdaj není ničím doložen a nelze z ničeho dovodit, že si jej žalobce před poskytnutím úvěru skutečně ověřoval. Již tyto základní položky na straně příjmů a výdajů, z nichž měl žalobce při zvažování úvěruschopnosti žalovaného, tak nejsou ověřené, a nelze proto učinit kvalifikovaný závěr o tom, zda žalovaný byl v situaci, která mu umožňovala dlouhodobě (po dobu 82 měsíců) úvěr splácet, aniž by byl existenciálně ohrožen. Dále nelze přehlédnout, že v době sjednávání úvěru měl žalovaný pracovní poměr sjednán na dobu určitou do , datum, (srov. tvrzení žalobce), tzn. pracovní poměr mu končil v době cca tři měsíce po poskytnutí úvěru a dost obtížně bylo možno (v době poskytnutí úvěru) kvalifikovaně odhadnout, zda žalovaný i po , datum, bude mít příjem ze zaměstnání alespoň v dosavadní výši. Konečně, z výpis z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný splácel splátky z jiného úvěru (půjčky), že příjem ze zaměstnání mu nebyl vyplácen na tento účet, tzn. žalovaný musel mít jiný účet (srov. potvrzení zaměstnavatele o vyplácení mzdy na účet žalovaného). Není jasné, zda žalobce měl před poskytnutím úvěru výpis z jiného účtu žalovaného k dispozici, a pokud ano, jaké skutečnosti z něj ověřil. Z výpisu z účtu žalovaného, která je součástí spisu a byl proveden k důkazu, nelze zjistit ani výši příjmů žalovaného (mzda ani tvrzený vedlejší příjem), ani výši základních výdajů (výdaje na bydlení). Je z něj patrné toliko to, že výdaje žalovaného byly takové, že mu nezbývaly volné prostředky ke splácení jakéhokoli dalšího závazku, natož pak splátek ve výši 3.946 Kč měsíčně. Ostatně též okolnost, že žalovaný čerpal půjčky (úvěry) opakovaně (srov. předchozí splátky zonky.cz), stejně jako naprosto nadstandardní počet žádostí o další půjčky (úvěry), jež navíc ani nebyly schváleny, svědčí o tom, že žalovaný neměl dlouhodobě prostředky k tomu, aby po odečtení výdajů od příjmů nebyl v záporných číslech, tj. aby jeho příjmy pokrývaly výdaje.16. Není tedy prokázáno, že by žalobce před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou pečlivostí, kterou od něj jako od profesionála lze očekávat, zkoumal, zda je žalovaný dlouhodobě schopen splácet částku ve výši 3.946 Kč.17. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Dodatek č. 5 ze dne , datum, , tj. smlouvu o úvěru, soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného zápůjčky splácet, když naprosto nezjišťoval (resp. neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp., a zjišťoval-li je, učinil ze svých zjištění zcela neadekvátní závěry. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy spotřebitelském úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí je jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především vý