49 C 268/2024-63 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 172.758,80 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne , datum, žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru s , právnická osoba, ., podle této smlouvy čerpal částku v celkové výši 120.115 Kč, následně však nesplácel, jak se zavázal, a k 24. 2. 2024 banka dlužnou částku „zesplatnila“. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , právnická osoba, ., svou pohledávku za žalovaným postoupila žalobci, žalovaný o tom byl informován. Dne 16. 5. 2024 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva. Dále dne , datum, žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru s , právnická osoba, ., podle této smlouvy čerpal částku ve výši 30.000 Kč, následně však nesplácel, jak se zavázal, a k 25. 2. 2024 banka dlužnou částku „zesplatnila“. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , právnická osoba, ., svou pohledávku za žalovaným postoupila žalobci, žalovaný o tom byl informován. Dne 16. 5. 2024 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva. Podle první smlouvy o úvěru žalovaný vrátil částku v celkové výši 8.318,41 Kč, podle druhé smlouvy o úvěru částku v celkové výši 931 Kč, jinak ničeho. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného , právnická osoba, ., podle žalobce (srov. podání ze dne 13. 1. 2025, učiněné na výzvu soudu) vycházela z toho, že žalovaný měl příjem 25.627 Kč a výdaje 13.585 Kč (smlouva z , datum, ), resp. 12.850 Kč (smlouva z , datum, ).2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil. K jednání nařízenému na 29. 4. 2025 se žalovaný – ač předvolán řádně a včas – nedostavil.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, soud zjistil, že při zvažování úvěruschopnosti banka vycházela z těchto skutkových okolností: Žalovaný měl tři „existující kontrakty“ (všechny u , právnická osoba, ., smlouvy ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , celkem závazky na částku 92.167 Kč).5. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, soud zjistil, že při zvažování úvěruschopnosti banka vycházela z těchto skutkových okolností: Žalovaný měl pět „existujících kontraktů“ (z toho dva u , právnická osoba, ., zbývající tři u jiného subjektu, celkové měsíční splátky 5.765 Kč; z toho čtyři vztahy byly z doby 21. 6. 2023 – 27. 7. 2023, celkem v tomto období žalovaný čerpal 146.115 Kč).6. Porovnáním obou listin je zřejmé mj, že v mezidobí mezi 27. 6. 2013 a 1. 9. 2023 žalovaný doplatil dva úvěry , právnická osoba, ., zároveň mu však vznikly další (nové) závazky z nově uzavřených smluv, resp. žalovaný čerpal další prostředky.7. Z listiny „Příjmové transakce zaúčtované na účet“ soud zjistil, že jde o přehled příchozích úhrad na bankovní účet žalovaného za období , datum, – , datum, . Z listiny (popisu transakcí) nicméně nelze zjistit, zda se jedná ve všech případech o příjem žalovaného, či platby ve prospěch jiné osoby, není evidentní původ prostředků, právní důvod jejich poskytnutí. Nelze tedy dovodit, že se jedná například o příjem žalovaného, z něhož lze splácet nový úvěr (půjčku). Mohlo se jednat i o čerpání jiných půjček (úvěrů), přičemž takový příjem nepochybně nelze považovat za zdroj, z něhož by mohl a měl být splácen nový úvěr. Nicméně i se ve všech případech jednalo o příjmy žalovaného, s nimiž by bylo lze počítat do budoucna a z nichž by bylo možno splácet nový úvěr (půjčku), jde pouze o příjem žalovaného za období do , datum, (první čerpání), nikoli do , datum, (druhé čerpání), a zejména, z výpisu nejsou zřejmé výdaje žalovaného ani zůstatky na účtu.8. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, soud vzal za prokázané, že dne , datum, žalovaný čerpal částku 50.625 Kč, částku 43.546,50 Kč a částku 25.943,50 Kč.9. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, soud vzal za prokázané, že dne , datum, žalovaný čerpal částku 30.000 Kč.10. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 23. 1. 2024 a 24. 1. 2024, stejně jako z listin označených jako „Splaťte okamžitě celý dluh“ ze dne 24. 2. 2024 a ze dne 25. 2. 2024 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Žalobce neprokázal, že by tyto listiny žalovanému odeslal, tzn. vůči žalovanému nemohly vyvolat právní účinky. Na dotaz soudu žalobce uvedl, že doklad o odeslání těchto listin nemá, proto jej soud ani nevyzýval k označení důkazu k prokázání tvrzení o odeslání postupem podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2024 včetně příloh ve spojení s dohodou o úplatě a s oznámeními o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud vzal za prokázané, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobci.12. Ze dvou výzev ze dne 16. 5. 2024 a připojených podacích lístků soud vzal za prokázané, ež dne 16. 5. 2024 žalobce odeslal žalovanému dvě předžalobní upomínky.13. Z přehledu transakcí v excelové tabulce, která je přílohou podání ze dne 13. 1. 2025, soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o tabulkový přehled, u něhož není zřejmé, kdo jej vyhotovil a kdy. Tabulka není nikým autorizována.14. Ze dvou listin označených jako „smlouva o úvěru“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. V obou případech jde o listiny, na nichž není připojen podpis žalovaného a z ničeho nelze dovodit, že žalovaný vyjádřil vůli být vázán obsahem listin právě o tomto obsahu. Soud tedy nevzal za prokázané uzavření smluv o úvěru ve znění tvrzeném žalobcem. S ohledem na absolutní neplatnost těchto smluv – byly-li uzavřeny – a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud nevyzýval žalobce při jednání k označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smluv o úvěru podle ustanoven § 118a odst. 3 o. s. ř. (žalobce nicméně k tomu byl vyzván písemně před jednáním).15. Z listin označených jako „Detail zadané operace“ soud zjistil, že žalovaný byl podle zjištění banky zaměstnán od roku 2021 na dobu neurčitou. Ve zbytku soud z těchto listin neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.16. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:17. Dne , datum, žalovaný čerpal částku v celkové výši 120.115 Kč a dne , datum, čerpal částku ve výši 30.000 Kč. V té době měl již řadu nesplacených závazků z dříve uzavřených smluv. Jen v období 21. 6. 2023 – 1. 9. 2023 čerpal žalovaný celkem čtyřikrát prostředky z úvěrů (půjček), což svědčí o tom, že reálný příjem žalovaného ze zaměstnání nepostačoval k pokrytí jeho reálných výdajů. Před poskytnutím shora uvedených prostředků banka nijak nezjišťovala, resp. neověřovala přinejmenším reálné výdaje žalovaného (příjmy na bankovním účtu žalovaného sice zjištěny byly, avšak nelze uzavřít, že jde ve všech případech o příjem žalovaného, nikoli jiné osoby, že jde o příjem použitelný k případnému splácení dalšího úvěru atd., jak uvedeno shora). Žalovaný bance vrátil částku v celkové výši 8.318,41 Kč a částku v celkové výši 931 Kč, jinak ničeho (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil, že by zaplatil více). Obě pohledávky banky za žalovaným byly postoupeny žalobci, o tom svědčí mj. dvě oznámení o postoupení pohledávky vystavené bankou. Přípisy odeslanými dne 16. 5. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení před podáním žaloby.18. Po právní stránce soud věc posoudil takto:19. Obě smlouvy o úvěru – byly-li vůbec uzavřeny - soud hodnotí jako absolutně neplatné, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před jejich uzavřením, resp. poskytnutím prostředků žalovanému, nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěry splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp., a zjišťoval-li je, učinil ze svých zjištění zcela neadekvátní závěry. Již sama okolnost, že žalovaný v krátkém období červen – září 2023 čerpal opakovaně prostředky v nikoli zanedbatelné výši z půjček (úvěrů), svědčí nepochybně o tom, že jeho reálné příjmy nepostačovaly k pokrytí jeho reálných výdajů. Z ničeho tak nebylo možné usuzovat, že žalovaný bude mít do budoucna (po čerpání dalších prostředků) dostatečný příjem nejenom k pokrytí vlastních dosavadních nákladů, ale nadto ještě k dlouhodobému splácení splátek nových úvěrů, o které v projednávané věci jde. Ostatně sama okolnost, že žalovaný z obou čerpaných částek nesplatil prakticky nic, svědčí o tom, že jeho příjmy k pokrytí výdajů nepostačovaly a též to svědčí o špatné platební morálce žalovaného. Všechny tyto okolnosti mohla a měla banka před poskytnutím prostředků zjišťovat a ověřovat. Neučinila-li tak, porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají je