49 C 78/2023-124 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se – žalobou částečně vzatou zpět (co do částky 5.376 na kapitalizovaném smluvním úroku a co do částky 4.312 Kč na smluvní pokutě bylo řízení k částečnému zpětvzetí žaloby částečně zastaveno usnesením ze dne 10. 5. 2023, č. j. 49 C 78/2023-61) – domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 24.600 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl (za část období přitom úrok z prodlení kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne , datum, a dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal částku v celkové výši 24.600 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, vrátit do 11. 3. 2022 (celkem měl vrátit částku 29.826 Kč). Žalovaný však nezaplatil ničeho. Dne , datum, byla mezi žalobcem a , právnická osoba, uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, podle této smlouvy byla žalobci postoupena mj. pohledávka za žalovaným, o kterou v řízení jde. O postoupení byl žalovaný informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 17. 6. 2025, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, (listina žurnalizovaná ve spise na č. l. 8) soud zjistil, že jde o formulář, na němž není připojen podpis ani jakékoli osoby za , právnická osoba, , ani žalovaného. S ohledem na závěr o neplatnosti této smlouvy, byla-li vůbec uzavřena, se soud pro nadbytečnost nezabýval dále otázkou, zda v tomto znění byla smlouva mezi , právnická osoba, a žalovaným uzavřena. Z této listiny soud dále zjistil, že obsahuje tabulku, v níž je uvedena jistina úvěru (12.500 Kč), celkovou částku ke splacení (15.088 Kč) a splatnost (do 11. 3. 2022), tzn. třicet dní po datu, které je v závěrečné části listiny uvedeno zřejmě jako datum vyhotovení listiny (9. 2. 2022).5. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, (listina žurnalizovaná ve spise na č. l. 6) soud zjistil, že jde o formulář, na němž není připojen podpis ani jakékoli osoby za , právnická osoba, , ani žalovaného. S ohledem na závěr o neplatnosti této smlouvy, byla-li vůbec uzavřena, se soud pro nadbytečnost nezabýval dále otázkou, zda v tomto znění byla smlouva mezi , právnická osoba, a žalovaným uzavřena. Z této listiny soud dále zjistil, že obsahuje tabulku, v níž je uvedena jistina úvěru (24.600 Kč), celkovou částku ke splacení (29.868 Kč) a splatnost (do 11. 3. 2022), tzn. necelý měsíc po datu, které je v závěrečné části listiny uvedeno zřejmě jako datum vyhotovení listiny (14. 2. 2022).6. Z výpisu z účtu , právnická osoba, (listiny žurnalizované ve spise na č. l. 16 – 18) soud zjistil, že dne , datum, , právnická osoba, poskytla částku 12.500 Kč, dne , datum, poskytla částku 4.000 Kč a dne , datum, poskytla částku 8.100 Kč, ve všech případech na stejný účet. Z výpisu z účtu ze dne 3. 1. 2022 (listina žurnalizovaná ve spise na č. l. 44) soud zjistil, že šlo o účet žalovaného. Těmito výpisy z účtu tedy soud vzal za prokázané, že žalovaný čerpal částku v celkové výši 24.600 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud vzal za prokázané, že ji uzavřeli , právnická osoba, jako postupitel a žalobce jako postupník.8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Z připojeného podacího archu soud vzal za prokázané, že tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 14. 9. 2022.9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 5. 1. 2023 soud vzal za prokázané, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k zaplacení. Z připojeného podacího archu soud vzal za prokázané, že tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 9. 1. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, kdy byla tato listina žalovanému doručena, vycházel soud z domněnky dojití podle ustanovení § 573 o. z.10. Z korespondence ze dne 25. 3. 2022, ze dne 3. 4. 2022, ze dne 11. 4. 2022 a ze dne 12. 9. 2022 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění, neboť nebylo prokázáno, že by tato korespondence byla odeslána a doručena žalovanému, tzn. nemohla vůči němu vyvolat právní následky (srov. ustanovení § 570 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobce k dotazu soudu uvedl, že nemá žádné doklady o jejich odeslání (srov. vyjádření žalobce při jednání dne 17. 6. 2025), soud jej pro nadbytečnost již nepoučoval a nevyzýval k doplnění dalších důkazů.11. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z obchodních podmínek , právnická osoba, soud neučinil žádné další skutkové zjištění určující pro rozhodnutí ve věci.12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, žalovaný čerpal částku 12.500 Kč, dne , datum, čerpal částku 4.000 Kč a dne , datum, čerpal částku 8.100 Kč, ve všech případech tyto částky poskytla , právnická osoba, Nebylo přitom prokázáno, že by před poskytnutím těchto částek , právnická osoba, jakkoli zjišťovala a ověřovala schopnost žalovaného tyto částky vrátit, stejně jako nebylo prokázáno, že by , právnická osoba, v této souvislosti se žalovaným uzavřela (jakoukoli) smlouvu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, jak o tom svědčí oznámení o postoupení pohledávky. Přípisem odeslaným dne 9. 1. 2023 pak žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení.13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne , datum, a dne , datum, – byly-li uzavřeny (k tomu srov. shora) - soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalované aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). O tom, že žalovaný reálně nebyl schopný částku 24.600 Kč vrátit (tím méně pak ve velmi krátké době splatnosti, cca jednoho měsíce), svědčí nade vší pochybnost i to, že žalovaný nevrátil naprosto ničeho.14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne , datum, a dne , datum, – byly-li uzavřeny – hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Právnímu předchůdci žalobce ani žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.15. Protože však žalovaný čerpal částku 24.600 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.16. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevrátil zcela ničeho, zbývá vydat 24.600 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 9. 1. 2023. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 12. 1. 2023. Dne 12. 1. 2023 byl čtvrtek, za dobu „bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud pova