52 C 142/2024-63 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 11. 6. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 20 286,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 28. 10. 2021 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , ve které se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 456 Kč vždy k 25. dni v měsíci a dále žalobci zaplatit sjednaný úvěr ve výši 15,9 % ročně a další poplatky. Žalovaný své smluvní povinnost řádně a včas nesplnil, s plněním dluhu se dostal do prodlení a banka přistoupila dne 29. 11. 2023 k zesplatnění úvěru. Žalobce pak pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 5. 3. 2024 od společnosti , Anonymizováno, , a.s., která ji nabyla od společnosti , právnická osoba, ., na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 27. 2. 2024. Pohledávka za žalovaným na , právnická osoba, ., přešla v důsledku fúze sloučením, která proběhla mezi , právnická osoba, ., a původním věřitelem žalovaného, společností , právnická osoba, . Žalovaný byl před podáním žaloby ze strany žalobce na existenci dluhu písemně upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. Do dnešního dne dlužnou částku nezaplatil.2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne17. 12. 2024, č.j. 52 C 142/2024-57, byl žalovanému ustanoven opatrovníkem advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , a to z důvodu neznámého pobytu žalovaného.3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil prostřednictvím opatrovníka v tom smyslu, že uplatněný nárok neuznává, rozporoval uzavření smlouvy o úvěru, kdy nebylo žalobcem prokázáno, že smlouva byla uzavřena právě s žalovaným a pokud byla, namítl žalovaný, že nebyla dostatečně prověřena jeho úvěruschopnost, a proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná. Dále žalovaný namítl, že na straně žalobce není aktivní legitimace ve vztahu k uplatněnému nároku.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.).5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:6. Mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 30. 1. 2017 uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb. Původní věřitel se zavázal vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal hradit poplatky spojené s vedením účtu.7. Na základě návrhu ze dne 28. 10. 2021 a akceptace návrhu ze téhož dne byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným u zavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, . Původní věřitel poskytl ve prospěch účtu žalovaného č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 23 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 15,9 % ročně formou 84 pravidelných měsíčních splátek po 456 Kč splatných vždy k 25. dni měsíce počínaje 25. 11. 2021.8. Před uzavření smlouvy o úvěru předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného v interních a externích databázích a rejstřících; zjištěny byly negativní výsledky v SOLUS, CBCB, CNCB, BRKI, NRKI. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předchůdce žalobce porovnával deklarované příjmy a výdaje žalovaného se statistickými daty. Žalovaný deklaroval příjem 26 000 Kč a výdaje ve výši 15 359 Kč (splátky 3 609 Kč, výdaje na bydlení 4 281 Kč, výdaje na živobytí 3 860 Kč a ostatní výdaje 3 609 Kč), dále uvedl, že je svobodný a žije v nájmu. Předchůdce žalobce na základě stanovil disponibilní prostředky částkou 10 641 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena fotokopií občanského průkazu.9. Dopisem ze dne 21. 11. 2023 předchůdce žalobce upozornil žalovaného na prodlení s úhradou splátek a vyzval jej k úhradě dluhu ve výši 20 555,66 Kč do 7 kalendářních dnů.10. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, se podává, že žalovaný čerpal úvěr, úhrady na dluh byly prováděny nepravidelně. Podle výpisu z úvěru činila nesplacená jistina 20 286,86 Kč a dlužný úrok 268,8 Kč.11. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023, z dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne 15. 2. 2024 a dílčí smlouvě o postoupení pohledávek č. 12/2023/02 ze dne 27. 2. 2024 soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, a.s. postoupila svoji pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s., přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 12. 3. 2024; dopis byl odeslán 12. 3. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 společnost I-Xon a.s. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 15. 4. 2024.12. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě; současně byl upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 4. 2024.13. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence společnosti , právnická osoba, . jako obchodní korporace, která podnikala v oblasti poskytování bankovních služeb, tedy vedení účtů, poskytování úvěrů a půjček. Tato obchodní korporace zanikla fúzí, když veškeré závazky z titulu sloučení přešly na , právnická osoba, ., přičemž se rovněž jedná o obchodní korporaci, která podniká v oblasti bankovnictví. Fúzi a existenci právního předchůdce žalobce si soud rovněž ověřil nahlédnutím do příslušných výpisů z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze.14. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.15. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).17. Po podřazení skutkového stavu pod příslušná zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy, neboť tato byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.19. V rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce žádným konkrétním způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel předchůdce žalobce z příjmu deklarovaných žalovaným, aniž by si vyžádal doklady prokazující pravdivost jeho tvrzení; výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a ověřovány vůbec. Deklarované údaje nadto žalovaný porovnával se statistickými údaji, které však nejsou schopny podat žádné konkrétní informace o žalovaném.20. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr bez toho, aniž by se alespoň pokusil ověřit jeho příjmy a výdaje, před uzavřením smlouvy o úvěru tak nepostupoval s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).21. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud