52 C 24/2025-23 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou na soud dne 16. 10. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 40 093,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl od 22. 5. 2023 do 12. 6. 2023 hospitalizován ve zdravotnickém zařízení provozovaném žalobcem a byla mu zde poskytnuta zdravotní péče. Vzhledem k tomu, že v době hospitalizace nebyl žalovaný platně zdravotně pojištěn, byla mu na vzniklé náklady léčení vystavena faktura č. , hodnota, na částku 60 093,60 Kč, kterou žalovaný osobě převzal a svůj dluh co do důvodu i výše uznal. Žalovaný ve lhůtě splatnosti dluh žalobci neuhradil a dne 3. 5. 2024 uzavřel s žalobcem dohodu o uznání dluhu a o splátkovém kalendáři, ve kterém se zavázal splácet svůj dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Na svůj dluh zaplatil celkem 20 000 Kč, a to dne 28. 5. 2024 a dne 20. 6. 2024. Dále již neplnil ničeho a dne 21. 7. 2024 došlo k zesplatnění zbývajícího části dluhu ve výši 40 093,60 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dluhu.Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Z lékařské zprávy z 22. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl u žalobce ze své iniciativy hospitalizován z důvodu poruch způsobených drogami – syndrom závislosti. Dne 12. 6. 2023 byl propuštěn, jak plyne z výstupní zprávy. Během hospitalizace nebyl pojištěn a hradil si ji sám.Z faktury č. , hodnota, z 12. 6. 2023 soud zjistil, že cena poskytnuté lékařské péče žalovanému činila 60 093,60 Kč a žalovaný ji co do důvodu i výše písemně uznal.Z dohody o uznání dluhu a o splátkovém kalendáři z 3. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný se zavázal svůj dluh vůči žalobci splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč, vždy k 20. dni v měsíci.Z předžalobní upomínky z 22. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce písemně na existenci dluhu upozornil a vyzval jej k jeho úhradě.Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v platném znění. Podle § 2 odst. 1 písm. b) bod 5 je pojištěncem osoba, které bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců nebo se podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky za takovou osobu považuje. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný, ačkoliv mu bylo uděleno oprávnění k pobytu na území ČR neměl sjednáno zdravotní pojištění a vznikla mu tedy povinnost uhradit cenu poskytnutých zdravotních služeb jako samoplátce. Žalovaný svůj dluh co do důvodu i výše uznal, avšak plnil na něj pouze z části a je tedy, jakožto nepojištěný cizí státní příslušník s oprávněním k pobytu na území ČR, cenu poskytnuté zdravotní péče žalobci uhradit. Tuto povinnost však řádně a včas nesplnil, dne 22. 7. 2024 se dostal do prodlení a soud tedy žalobě vyhověl a žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil částku 40 093,60 Kč.Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb.), žalobce má nárok i na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 40 093,60 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu stanovena v délce tří dnů.Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 604 Kč a v odměně advokáta. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 14b AT činí 500 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby – přípravu a převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání ve věci. Výše DPH v daném případě činí 378 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 3 782 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).