52 C 243/2024-52 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou na soud dne 9. 7. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 17 393,93 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobce na základě této smlouvy žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 865 Kč. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnil, splátky ve sjednané výši neplatil, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2024 a žalobce přistoupil k vyčíslení dluhu. Žalovaný na dluh uhradil 14 705 Kč, žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné částky podanou žalobou.Žalovaný se k nároku žalobce nevyjádřil.Soud v této věci rozhodl v souladu s § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a žalobce i žalovaná s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:Dne 13. 7. 2022 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Částka 16 000 Kč byla vyplacena bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, a částka 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobce vynaložené na poskytnutí úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem 23 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 865 Kč.V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru byla vyplněna příloha č. , hodnota, smlouvy o úvěru, tzv. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí úvěru osobou samostatně výdělečně činnou, jeho příjem činil 46 726 Kč. Výdaje na bydlení žalovaného činily 3 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením fotokopie občanského průkazu, výše příjmů a výdajů byla ověřována v živnostenském rejstříku, přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 (základ daně 560 706 Kč), lustrací v registru SOLUS, REPI, ISIR, Centrální evidence exekucí (vše bez negativního záznamu) a ověřením bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, .Upomínkou ze dne 20. 1. 2024 a z 5. 2. 2024 byl žalovaný upozorněn na prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 1. 2024; současně byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek; upomínky byly odeslány 20. 1. 2024 a 5. 2. 2024, téhož dne.Dopisem ze dne 21. 6. 2024 žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou řádných splátek. Současně žalobce vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu nejpozději do 5. 7. 2024 a upozornil jej na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Dopis byl žalovanému odeslán dne 21. 6. 2024.Žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval žalobce informace týkající se příjmů a výdajů žalovaného nedostatečně. Z daňového přiznání lze učinit závěr pouze o tom, jaký je celkový roční příjem žalovaného, nelze z něj však jednoznačně určit, jakého měsíčného příjmu žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěr skutečně dosahoval. Nadto předložené daňové přiznání se vztahovalo k období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, smlouva o úvěru však byla uzavřena až o několik měsíců později dne 13. 7. 2022; pravidelný příjem žalovaného bezprostředně před uzavřením smlouvy tak nebyl dostatečně zjištěn a ověřen. Výdaje žalovaného nebyly ověřovány vůbec, žalobce nevyžádal jediný doklad, který by prokázal tvrzení žalovaného stran výdajů. Údaj o celkových měsíčních výdajích ve výši 3 000 Kč mohl a měl v žalobci vzbudit pochybnosti o jeho správnosti, neboť deklarovaná výše výdajů se při obecné známosti o ceně nákladů na bydlení musela nutně jevit jako podezřele nízká. Jistě bylo v možnostech žalobce ověřit si alespoň dílčí část výdajů žalovaného, a to např. předložením dokladu o úhradě nákladů na energie (plyn, voda, elektřina, vodné a stočné apod.), žalobce však žádné aktivní kroky k řádnému ověření výdajů žalovaného nepodnikl.Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 z.s.ú. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 z.s.ú. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 14 705 Kč; žalobci vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 5 295 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 295 Kč a ve zbylé části uplatněného nároku 12 098,93 Kč žalobu zamítl.Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 21. 6. 2024, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru nejpozději do 5. 7. 2024.Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobcem není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobce k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 6. 7. 2024 v prodlení.Podle § 1970 o. z. má žalobce počínaje dnem 6. 7. 2024 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.