54 C 240/2024-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 10.794,24 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, (dále je „právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 7. 7. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.671 Kč, úrokovou sazbou 21,69 % ročně, částkou za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 3.314 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh uhradila 3.000 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce.2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem souhlasil, žalovaná souhlasila za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).4. Dne 7. 7. 2021 byla mezi předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.671 Kč, úrokovou sazbou 21,69 % ročně, částkou za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 3.314 Kč, tj. celkem 28.825 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách ve výši 370 Kč; poslední splátka byla splatná dne 4. 1. 2023.5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla dne 7. 7. 2021 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije s rodiči, je na rodičovské dovolené a má vyživovací povinnost vůči jedné osobě. Žalovaná uvedla, že má jeden zdroj příjmu, čistý příjem žalované činil 9.430 Kč; žalovaná dále uvedla další příjmy domácnosti 36.000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje činily 3.120 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byly ověřeny příjmy a výdaje předložením blíže nespecifikovaných složenek.6. Dle tabulky umoření žalovaná na dluh uhradila 3.000 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení. Oznámení bylo odesláno žalované 27. 10. 2023.8. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024 žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu. Upomínka byla odeslána dne 15. 2. 2024.9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.19. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobce přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobce dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 9.430 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 36.000 Kč. Žalovaná uvedla, že má pouze jeden zdroj příjmu, nebylo tedy vůbec zřejmé, co označují „další příjmy domácnosti“; předchůdce žalobce se vůbec nezajímal o jejich zdroj, tvrzené skutečnosti vůbec neověřoval. Příjem žalované pak byl tvořen rodičovským příspěvkem, tento však primárně slouží pro potřeby dítěte, nikoli žalované. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) navíc není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právní předchůdce žalobce na ověření výdajů žalované zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalované, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Žalovaná nepředložila jediný doklad svědčící o tom, že její výdaje dosahují tvrzené výše, není zřejmé, z čeho částka představující výdaje reálně sestává (náklady na bydlení, energie, osobní potřeby, pojištění apod.). O této skutečnosti svědčí také to, že výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem, navíc při vědomí žalobce o tom, že žalovaná má vyživovací povinnost, se celkové výdaje žalované ve výši 3.120 Kč měsíčně jeví neuvěřitelně nízké.20. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalované. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).21. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o s