61 C 198/2023-42 — Městský soud v Brně

Žalobou ze 4.7.2023 domáhala se žalobkyně jako subjekt, kterému byla postoupena pohledávka za žalovaným, úhrady žalované částky z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému společností , právnická osoba, . Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, a bylo proto jednáno v nepřítomnosti účastníků.Z úvěrové smlouvy vzal soud za prokázáno, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu, na základěkteré mohl žalovaný čerpat opakovaně úvěr do výše sjednaného úvěrového limitu 10.000,00 Kč s tím, že úvěr byl úročen sazbou 146,949 % ročně a byl poskytnut na dobu jednoho roku počínaje dnem jeho prvního čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách odpovídající 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo ve výši 1.000,00 Kč měsíčně podle toho, která z uvedených částek byla vyšší. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit poplatek 250,00 Kč za každou splátku, z jejíž úhradou je v prodlení.Z kopie občanského průkazu a výpisů z účtu vzal soud za prokázáno, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného jednak ověřením jeho totožnosti, a jednak výpisem z účtu, ze kterého vyplývá, že žalovaný měl z titulu vyplácené mzdy dostatek finančních prostředků k úhradě svých závazků. Z potvrzení o provedené platbě a výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr celkem ve třech částkách, a to dne , datum, ve výši 10.000,00 Kč, dne , datum, ve výši 1.399,00 Kč a dne , datum, ve výši 1.548,00 Kč.Z přípisu původního věřitele vzal soud za prokázáno, že žalovanému byla oznámena výše částky k úhradě ke dni před 30.3.2023, a to na adresu, kterou žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě. Následně však přípisem z 15.4.2023 byl žalovaný na neexistující adresu, shodnou s jeho adresou uvedenou v úvěrové smlouvě pouze pokud jde o ulici a číslo domu, avšak s uvedením obce , adresa, namísto obce , adresa, , vyrozuměn o oznámení pohledávky a vyzván k úhradě dluhu, přičemž tato neexistující adresa je stvrzena i podacím lístkem uvedené listiny.Z přehledu plateb vzal soud za prokázáno, že žalovaný na úvěr plnil pouze ve dvou platbách, a to dne , datum, ve výši 1.399,44 Kč a dne , datum, ve výši 1 547,83 Kč. Tyto platby byly započteny v souladu se smlouvou primárně na úrok z úvěru, ve zbytku na jistinu, z níž zůstalo neuhrazeno 9.999,73 Kč. K tíži úvěru byly žalovanému dále naúčtovány tři platby za opožděně uhrazené splátky po 250,00 Kč, tj. celkem 750,00 Kč, v důsledku čehož výše dluhu činila 10.749,73 Kč. Z přehledu čerpání úvěru a plateb vzal soud za prokázáno, že postoupená výše úroku z úvěru činila 6.737,84 Kč.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž věřitel řádně splnil povinnost dle § 86 a následujících uvedeného zákona k prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Výše čerpané jistiny úvěru vyplývá z uzavřené smlouvy a výpisů z účtu, včetně dokladů o provedených transakcích, výše sjednaného úroku z úvěru odpovídá smluvnímu ujednání z úvěrové smlouvy. Výše poplatků za prodlení s úhradou měsíčních splátek rovněž odpovídá smluvnímu ujednání původního věřitele a žalovaného. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení (po jeho omezení částečným zpětvzetím, v jehož rozsahu bylo řízení zastaveno), když výše úroku z prodlení odpovídá § 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník a vládnímu nařízení 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 zákona 99/1963 Sb.Pokud jde o náklady řízení soud dle § 142a zákona 99/1963 Sb. přihlédl k právnímu jednání původního věřitele i žalobkyně, kdy oznámení o postoupení pohledávky i výzva k úhradě dlužné částky, stejně jako předžalobní výzva ,byly zasílány na neexistující adresu, neboť v adrese, která byla uvedena v úvěrové smlouvě, v záznamu o elektronicky provedených úkonech žalovaného, stejně jako v oznámení o výši měsíční splátky, byla zaměněna obec: ulice byla ponechána shodná (včetně čísla budovy), ale namísto obce , adresa, byla uvedena obec , adresa, – výsledná adresa však fyzicky neexistuje.Žalovaný tak neměl reálnou možnost vzhledem k tomu, že se jedná o adresu neexistující, se s uvedenými listinami seznámit, a žalobkyně nesplnila povinnost řádné předžalobní výzvy dle citovaného ustanovení. Soud neshledal ve smyslu ustanovení § 142a odst. 2 zákona 99/1963 Sb. důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by měl přiznat náhradu nákladů řízení, když s ohledem na to, že žalovaný na úvěr částečně plnil, nelze u něj dovodit, že by pasivitu, pokud jde o plnění dluhu, vykázal i při řádné výzvě k úhradě dlužné částky. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl výrokem II., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.