61 C 24/2024-39 — Městský soud v Brně

Žalobou z 28.6.2023 ve znění pozdějších podání domáhala se žalobkyně úhrady nesplaceného zůstatku úvěru, který žalovanému poskytla , právnická osoba, ., která následně úvěr zesplatnila v důsledku porušení povinnosti žalovaného k úhradě sjednaných úvěrových splátek, a poté pohledávku postoupila žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, případně vyžádaných soudem.Ze smlouvy o úvěru vzal soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, . (dále banka) jako věřitel a žalovaný jako dlužník smlouvu, kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 392.743,00 Kč, a to za účelem konsolidace závazků žalovaného, kdy částka 304.743,00 Kč měla být poskytnuta na splacení stávajících závazků žalovaného a zbývající částka 88.000,00 Kč byla neúčelovým úvěrem. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5.592,00 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje , datum, , přičemž udělil souhlas s inkasem ze svého účtu, vedeného bankou. Úvěr byl úročen 10 % p.a. Pro případ prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo prodlení s úhradou více než dvou splátek byla banka oprávněna úvěr zesplanit (bod 8.1, písm. a), bod 8.2., písm. b) smlouvy), což učinila přípisem z 4.3.2023, a to po předchozích opakovaných výzvách k úhradě dlužných splátek. Přípisem z 4.5.2023 oznámila banka žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a přípisem z 5.5.2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu.Ze smlouvy o úvěru, který byl předmětnou úvěrovou smlouvou konsolidován, vzal soud za prokázáno, že na základě uvedené smlouvy z , datum, banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 300.000,00 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 4.105,00 Kč. Na úhradu závazků z tohoto úvěru bylo dle výpisu z úvěrového účtu finálně čerpáno 301.725,00 Kč, takže částka, kterou měl žalovaný neúčelově k dispozici, činila 91.018,00 Kč. V rámci prověřování úvěruschopnosti k tomuto úvěru žalovaný předložil potvrzení o výši příjmu, datované , datum, , v němž žalovanému jeho tvrzený zaměstnavatel , právnická osoba, . potvrdil příjem , částka, měsíčně – fakticky si tento příjem potvrdil žalovaný sám sobě, neboť v této obchodní korporaci je žalovaný jediným společníkem a současně jediným jednatelem. Navíc uvedená společnost naposledy založila do obchodního rejstříku účetní závěrku za rok 2019, a v příloze k závěrce uvedla, že společnost nevykazuje žádnou činnost – tomu odpovídá i zápis v živnostenském rejstříku ohledně uvedené korporace, kdy provozování jediné živnosti je přerušeno do , datum, .Soud proto s ohledem na uvedené nesrovnalosti a vzhledem ke krátké časové návaznosti obou úvěrových smluv (uzavřeny ve stejném měsíci) vyžádal od banky výpisy z účtu, z nichž vzal za prokázáno, že žalovaný minimálně v době od prosince 2020 vykazuje na účtu příjmy, jejichž výše dává předpoklad možnému řádnému plnění závazků ze smlouvy z , datum, . Od své společnosti , právnická osoba, . žalovaný v prosinci 2020 obdržel na účet celkem částku 128.941,00 Kč, v lednu 2021 částku 18.300,00 Kč, v únoru 2021 žádnou částku a v březnu 2021 částku 29.700,00 Kč, tj. za uvedené čtyři měsíce v průměru částku 44.235,25 Kč měsíčně. Z těchto výpisů dále vyplývá, že žalovanému na základě smlouvy z , datum, byla na účet připsána částka 300.000,00 Kč a dne , datum, na základě smlouvy z téhož dne částka 91.018,00 Kč.Z přehledu plateb vzal soud za prokázáno, že žalovaný porušil svou povinnost k úhradě splátek, když již od října 2021 hradil splátky po splatnosti, poslední dvě částečné splátky uhradil 10.11 a 21.11.2022. Splátky byly započítávány v souladu se smlouvou na příslušenství smlouvy a následně na jistinu, která ke dni zesplatnění úvěru (viz výše) činila 365.313,74 Kč (tato jistina následně ke dni postoupení pohledávek v důsledku částečných úhrad po zesplatnění úvěru byla ponížena na 356.669,26 Kč. Dlužné poplatky dle ceníku, který byl součástí úvěrové smlouvy, činily 2.100,00 Kč, úrok z úvěru činil 5.746,20 Kč a úrok z prodlení v návaznosti na splatnost jednotlivých splátek úvěru činil 8.173,65 Kč.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli v krátkém časovém sledu během jednoho měsíce dvě úvěrové smlouvy, obě v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ). Soud považuje s ohledem na tuto časovou návaznost za adekvátní, že prověřování úvěruschopnosti proběhlo před první uzavřenou úvěrovou smlouvou, kdy závazky z ní plynoucí byly konsolidovány následně uzavřenou smlouvou. I přes výše uvedené výhrady ohledně prověřování úvěruschopnosti, kdy žalovaná potvrdil výši příjmu sám sobě, neboť je jediným společníkem a jednatelem společnosti, která oficiálně nevyvíjí činnost, nepodává obchodnímu rejstříku zprávy o svém hospodaření, na druhé straně žalovaný si z ní vyplácí v průměru více než 44.000,00 Kč měsíčně. Minimálně tato částka je adekvátní jeho závazkům vůči bance a soud tak považuje za splněnou povinnost banky k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 an. ZSÚ), a uzavřenou úvěrovou smlouvu považuje za platnou. Soud vzal za prokázáno, jakým způsobem žalovaný plnil své závazky ze smlouvy, splnění podmínek pro zesplatnění úvěru (prodlení s úhradou splátek minimálně od listopadu 2021), jakož i výši jistiny a úroku z úvěru, jehož procentuální sazba odpovídá uzavřené smlouvě. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení).Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení, sestávajících z uhrazeného soudního poplatku 14.351,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za tři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 9.740,00 Kč (další podání nebyla brána v potaz jako náklady účelně vynaložené na uplatnění práva, neboť žalobkyně pouze doplňovala v žalobě absentující tvrzení), včetně tří režijních paušálů po 300,00 Kč a 21% DPH, celkem 50.796,20 Kč.