62 C 160/2024-59 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 5. 2024 domáhala zaplacení 31.308,96 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 21. 4. 2023 online smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30.000 Kč. Před uzavření smlouvy žalobkyně zjišťovala informace o příjmech a výdajích žalovaného (úvěrové registry, výpisy z účtu), informace byly vyhodnoceny s částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky spolu s poplatky a úrokem ve výši 17,9 % v 96 měsíčních splátkách ve výši 593 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 2.211,58 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 29.556,96 Kč, úvěrových poplatků ve výši 1.752 Kč a příslušenství.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 21. 4. 2023 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému 30.000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně a poplatky dle sazebníku v 96 měsíčních splátkách po 593 Kč.5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů. Žalovaný prohlásil, že má příjem ze závislé činnosti ve výši 18.000 Kč, příjmy z podnikání ve výši 216.000 Kč ročně a příjmy ostatních členů domácnosti činí 40.000 Kč měsíčně; příjem žalovaného byl ověřen z výpisů z účtu žalovaného za období 6 měsíců předcházejících uzavření úvěrové smlouvy; z předloženého výpisu se podávají pouze příjmy žalovaného. Výdaje podle čestného prohlášení žalovaného byly tvořeny náklady na bydlení ve výši 1.200 Kč, pojištění 558 Kč, ostatní výdaje 800 Kč a další měsíční splátky ve výši 3.522 Kč. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má výdaje na bydlení ve výši 13.585 Kč, ke kterým připočetla částku životního minima ve výši 4.620 Kč, hradí žalobkyni splátky dluhů ve výši 3.921 Kč, a dále také závazky vůči jiným věřitelů, kde měsíční splátková povinnost činí 4.515 Kč.6. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 30.000 Kč dne 21. 4. 2023, na dluh uhradil dne 20. 5. 2023 částku 432,58 Kč, dne 20. 6. 2023 částku 593 Kč, dne 20. 7. 2023 částku 593 Kč a dne 20. 8. 2023 částku 593 Kč (jak plyne z historického výpisu z účtu).7. Dopisem ze dne 31. 1. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek po splatnosti do 20. 3. 2024 a upozornila jej na možnost zesplatnění celé pohledávky.8. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 4. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a opětovně jej vyzvala k úhradě.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.17. Žalovaný sdělil žalobkyni informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Pokud žalovaný prohlásil, že má příjem ze závislé činnosti, nebyla tato informace žalobkyní dostatečně ověřena. Žalobkyně nevyžádala pracovní smlouvu, mzdový výměr nebo výplatní pásky a vycházela pouze z výpisů z účtu žalovaného za období 6 měsíců předcházejících uzavření úvěrové smlouvy; z předložených výpisů jsou patrné jsou pouze dílčí příchozí úhrady v jednotlivých měsících, nikoli pravidelný příjem tvrzený žalovaným. Příjmy z podnikání žalovaného nebo další příjmy domácnosti nebyly ověřovány vůbec, žalobkyně tedy zjevně vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným. Zvýšenou pozornost žalobkyně mělo vyvolat minimálně tvrzení žalovaného o dalších příjmech domácnosti, když současně žalovaný uvedl, že je svobodný a žije u rodičů.18. Pokud se žalobkyně spokojila s tvrzením žalovaného o jeho příjmu, aniž se důsledně zajímala o všechny jeho zdroje, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupovala s odbornou péčí.19. Ohledně výdajů se žalobkyně zjevně spokojila s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedla, neověřovala. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaného, informace nehodnotila individuálně ve vztahu k žalovanému a k výši poskytovaného úvěru, ale porovnávala je se statistickými údaji. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když byl žalovaný zatížen úhradou jiných dluhů splátkami ve výši přesahujícími 8.000 Kč měsíčně. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.20. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěry uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila jeho příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Uvedený postup nelze považovat za zákonem vyžadované posou