62 C 8/2025-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2024 domáhala zaplacení 30.499 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 10. 11. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet dne 10. 11. 2023 částku 16.000 Kč a dne 24. 11. 2023 částku 3.200 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu poplatkem ve výši 6.000 Kč do 10. 12. 2023, smlouvou sjednané povinnosti však neplnila řádně a včas, když na dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně současně požadovala zaplacení částky , právnická osoba, Kč jako nákladů spojených s vymáháním pohledávky a smluvní pokutu ve výši 5.299 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne 10. 11. 2023 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, . Žalovaná o poskytnutí zápůjčky požádala prostřednictvím internetového portálu úvěrové společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Téhož dne žalobkyně poskytla žalované plnění výši 16.000 Kč převodem na její účet č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, . Žalovaná se podle čl. 1.3 smlouvy o zápůjčce zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.200 Kč, to vše do 10. 12. 2023.5. Na základě dodatku č. , hodnota, ze dne 24. 11. 2023 ke smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala navýšit žalované zápůjčku o 3.200 Kč. Plnění ve výši 3.200 Kč poskytla žalobkyně převodem na účet žalované č. , č. účtu, dne 24. 11. 2023.6. Žalovaná byla na dluh ze strany žalobkyně upozorněna dopisem dne 17. 12. 2023, 24. 12. 2023, 31. 12. 2023 a 9. 1. 2024.7. Žalobkyně žalovanou znovu vyzvala k zaplacení dluhu v celkové výši 31.967 Kč do tří dnů rovněž předžalobní upomínkou ze dne 14. 8. 2024 s upozorněním na možnost soudního řešení věci. Upomínka byla odeslána dne 14. 8. 2024.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.16. V posuzované věci žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala a neposuzovala schopnost žalované řádně splácet zápůjčku, nezkoumala pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované či její osobní a majetkové poměry, nevyžádala si doklady k ověření úvěruschopnosti žalované a ani sama aktivně neprovedla žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu stran posouzení úvěruschopnosti žalované nedoplnila ničeho.17. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované zápůjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).18. Žalobkyně vůbec nezjišťovala, jaké jsou příjmy a výdaje žalované, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky zápůjčku. Za této situace neměla být zápůjčku žalované vůbec poskytnuta.19. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodle