62 C 99/2022-111 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2022 se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku p. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, o výměře 30 m², zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , jméno FO, , obec , adresa, , u , právnická osoba, pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „pozemek“ nebo „předmětný pozemek“) s tím, že pozemek bude za přiměřenou náhradu přikázán žalobci do jeho výlučného vlastnictví. Uvedl, že je podílovým spoluvlastníkem id. 11/12 předmětného pozemku. Žalovaný je podílovým spoluvlastníkem o rozsahu id. 1/12. Pozemek je z větší části zastavěný místní komunikací III. třídy. Podle , právnická osoba, , Anonymizováno, se jedná o veřejné prostranství, pozemek je takto užíván. Žalobce pozemek vlastním nákladem spravuje a udržuje. Žalovaný se na údržbě pozemku nijak nepodílí. Žalobce má v úmyslu místní komunikaci rekonstruovat, proto se pokusil oslovit žalovaného s návrhem dohody na vypořádání spoluvlastnictví. Přes veškerou snahu se mu však nepodařilo žalovaného kontaktovat. Podle žalobce je neúčelné a nehospodárné setrvávat se žalovaným v podílovém spoluvlastnictví. Reálné rozdělení pozemku není dobře možné s ohledem na účel, ke kterému je pozemek využíván, a to jako místní komunikace, veřejné prostranství. Nadto spoluvlastnický podíl žalovaného představuje pouze nepatrnou část ve vztahu k celku. Žalobce pozemek neužívá pro svou potřebu, nýbrž pro potřeby široké veřejnosti.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Věc byla projednána v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, přestože byl řádně a včas předvolán, ani svou nepřítomnost neomluvil, nepožádal o odročení jednání.4. Soud provedl dokazování listinami. Provedené důkazy soud hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost jednotlivých listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována.5. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce je vlastníkem id. 11/12 a žalovaný vlastníkem id. 1/12 pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře 30 m², ostatní plocha, využívaného jako ostatní komunikace (dále opět jen „pozemek nebo předmětný pozemek“), přičemž na spoluvlastnickém podílu žalovaného vázne celá řada exekucí.6. Z vyjádření společnosti , právnická osoba, ., vyplývá, že na předmětném pozemku se zčásti nachází místní komunikace III. třídy, kterou společnost , právnická osoba, spravuje. Využití pozemku jako místní komunikace je zřejmé rovněž z mapových podkladů.7. Obvyklá cena předmětného pozemku činí podle znaleckého posudku č. , č. účtu, vypracovaného Ing. , jméno FO, , znalcem v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí, 42 000 Kč. Znalec při stanovení obvyklé ceny zvolil porovnávací metodu, vyšel z aktuálních cen na trhu se zohledněním lokality, stavu pozemku, jeho vybavení, provedení, včetně nabídky, poptávky a zohlednění dostupnosti pozemků ve městě , Anonymizováno, .8. Podle ustanovení § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.9. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.10. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.11. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, dostupném, stejně jako další zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz, uvedl, že občanský zákoník stanoví obdobně jako zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nejen možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání [ve vztahu k dřívější úpravě srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1563/99 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 9, str. 268)]. Podle právní úpravy je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělení společné věci, přičemž judikatura připouští bytový dům, který byl předmětem spoluvlastnictví, rozdělit na bytové jednotky [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015 (obě rozhodnutí dostupná na www.nsoud.cz)]. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy druhý způsob vypořádání, a sice přikázat společnou věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nejsou-li dány předpoklady pro přikázání společné věci za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, pak přichází do úvahy poslední varianta, a sice prodej společné věci ve veřejné dražbě.12. Soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že rozdělení předmětného pozemku není dobře možné pro způsob, jakým je využíván. Pozemek je veřejným prostranstvím, částečně se na něm nachází místní komunikace. Žalobce je obcí, pozemek spravuje a udržuje, aby mohl sloužit potřebám jeho obyvatel. Rozdělení pozemku mezi žalobce a žalovaného jako spoluvlastníky by ve vztahu ke způsobu užívání pozemku způsobilo pouze komplikace. Důvodem, který žalobce vedl k vypořádání spoluvlastnických vztahů, je potřeba rekonstrukce místní komunikace. Rozdělení pozemku by však ke kýženému cíli nevedlo. Žalovaný (spolu)vlastní pouze nepatrnou část pozemku ve vztahu k celku, je nekontaktní, o svůj spoluvlastnický podíl se žádným způsobem nezajímá, o pozemek nepečuje. Lze proto důvodně předpokládat, že rozdělením pozemku by se postavení žalobce, který veřejné prostranství udržuje, ještě ztížilo, resp. rekonstrukce místní komunikace by byla spojena se značnými obtížemi.13. Spoluvlastnický podíl žalovaného je sice zatížen množstvím exekucí, avšak nařízená exekuce na majetek některého ze spoluvlastníků nebrání rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3373/2013).14. Soud proto vyhověl návrhu žalobce na druhý způsob vypořádání, zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalovaného a přikázal celý pozemek do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu ve výši 3.500 Kč.15. Při stanovení výše náhrady soud vyšel z obvyklé ceny předmětného pozemku stanovené znaleckým posudkem. Pokud cena pozemku obvyklá v daném místě a čase činí 42.000 Kč, připadá na spoluvlastnický podíl žalovaného ve výši id. 1/12 náhrada ve výši 3.500 Kč.16. Lhůta k plnění, tedy vyplacení náhrady, byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. podle žádosti žalobce, které nikdo neodporoval.17. Soud, vědom si judikatury Ústavního soudu stran rozhodování o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20), dospěl k závěru, že v dané věci je namístě rozhodnout o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, který je povinen udržovat veřejné prostranství, resp. pečovat o předmětný pozemek, aby byl způsobilý sloužit svému účelu jako místní komunikace, totiž v důsledku pasivity žalovaného nezbylo než přistoupit k podání žaloby. V daných souvislostech se nejeví spravedlivým, aby žalobce, jehož návrhu nikdo neodporoval, resp. nikdo nepředložil vlastní návrh na způsob vypořádání spoluvlastnictví, nesl náklady soudního řízení.18. Žalobci, jehož návrhu bylo zcela vyhověno, proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší právo na náhradu nákladu řízení v plné výši. Žalobcovy náklady řízení činí 10.900 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.000 Kč, zaplacené zálohy na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 3.000 Kč a paušální náhrady nákladů nezastoupeného žalobce ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 900 Kč stanovené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony (podání žaloby, účast u jednání soudu dne 17. 5. 2024 a dne 4. 6. 2025) podle § 1 odst. 3 této vyhlášky.19. Podle § 148 odst. o. s. ř. uložil soud procesně zcela neúspěšnému žalovanému povinnost nahradit státu náklady na znalečné, které bylo ve výši 14.176 Kč vyplaceno znalci dne 11. 4. 2025 z rozpočtových prostředků soudu20. Lhůta pro úhrady nákladů řízení a znalečného byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s.