63 C 77/2018-70 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 16.2.2018 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 500.000,-Kč s úrokem z prodlení od 20.2.2015 do zaplacení a 10.000,-Kč coby „pokutu“. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 19.2.2015 uzavřena smlouva o půjčce, dle které poskytla žalobkyně žalovanému částku 500.000,-Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 19.2.2015 a pro případ nedodržení sjednaného termínu splatnosti si účastníci sjednali pokutu ve výši 10.000,-Kč, kterou je žalovaný jako dlužník povinen uhradit. protože žalovaný půjčenou částku nevrátil, požaduje žalobkyně nejen zaplacení částky 500.000,-Kč, ale i sjednané pokuty ve výši 10.000,-Kč a úroky z prodlení z částky 500.000,-Kč od 20.2.2015 do zaplacení.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Popřel, že by mu žalobkyně poskytla jakoukoli půjčku, namítal, že žalobkyni nikdy neviděl, nikdy od ní žádnou částku nepřevzal a nebyla mu ani taková částka žalobkyní převedena na účet. připustil, že s bratrem žalobkyně – panem , jméno FO, – se dohodl na určité investici do společného podnikání a protože vůči panu , jméno FO, „bylo několik exekucí, chtěl si svoje investice zajistit smlouvou, ve které byla jako věřitel uvedena jeho sestra“. Smlouva byla fiktivní a měla zastřít faktické jednání mezi jinými účastníky. Je proto absolutně neplatná. Nadto obsah smlouvy je „nesmyslný“, když podle data měla být uzavřena 19.2.2015 a téhož dne měla být poskytnutá částka vrácena. Pohledávka měla být zajištěna směnkou, která byla vystavena 19.2.2014 a splatná byla 26.6.2014 a i smlouva o půjčce měla být uzavřena 19.2.2014. Žalovaný uplatnil proti vznesenému nároku námitku promlčení.3. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti:4. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že je datována dnem 19.2.2015 a byla sepsána mezi žalovaným - na straně dlužníka a žalobkyní - na straně věřitele. Dle článku I žalobkyně „dnešního dne poskytuje věřiteli (tedy žalovanému) finanční půjčku ve výši 500.000,-Kč bez úročně v hotovosti před podpisem této smlouvy“ a žalovaný podpisem „stvrzuje převzetí uvedené částky“. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal uhradit „v hotovosti v plné výši v místě adresy věřitele“ do 19.2.2015. Podle ověřovací doložky připojené pod textem smlouvy byla smlouva vlastnoručně podepsána žalovaným dne 21.2.2014.5. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému půjčila peníze v době, kdy žila v , Anonymizováno, , poté, co ji její bratr ujistil, že bude vše v pořádku. Veškerou „administrativu“ nechala na bratrovi, smlouvu sepsali při předání první části peněz. Peníze byly žalovanému předány v hotovosti, v bydlišti bratra žalobkyně – v , Anonymizováno, , a to nadvakrát, vždy po 250.000,-Kč. S žalovaným se znali od vidění, trávil hodně času s bratrem žalobkyně, žalovaný řekl, že peníze potřebuje na podnikání. Dohodli se, že peníze vrátí do roka nebo dřív. První část peněz žalobkyně půjčila žalovanému 19.2.2014, je-li na smlouvě uvedeno datum 19.2.2015, jde zřejmě o překlep. Druhou část žalobkyně předávala asi týden nato, kdy žalovaný přinesl smlouvu s ověřeným podpisem. Kromě smlouvy o půjčce nic jiného nepodepisovali. Peníze měla naspořeny z práce v zahraničí a měla je uloženy u rodičů v plechové krabičce. Žalovanému předávala obě splátky v hotovosti, v bankovkách v hodnotě 1 000 Kč, 2 000 Kč a 5 000 Kč. Od žalovaného žádnou částku na vrácení půjčky nepřijala.6. Z výpovědi svědka , jméno FO, , bratra žalobkyně, bylo zjištěno, že s žalovaným se v době půjčky znal asi 2 roky. Peníze byly žalovanému předány v místě trvalého bydliště svědka. Z internetu si „stáhli“ smlouvu o půjčce, tuto svědek vytiskl, dal ji žalovanému, ať ji příští týden donese podepsanou s ověřeným podpisem. V první fázi mu žalobkyně předala 250.000,-Kč a další týden - poté, co žalovaný přivezl smlouvu s ověřeným podpisem - mu žalobkyně předala dalších 250.000,-Kč. Peníze byly předány v hotovosti, jak si žalovaný přál, jednalo se o bankovky po 1 000 Kč, 2 000 Kč, možná i 5 000 Kč. Žalovaný si peníze přepočítával, dal si je na stůl a dělal si hromádky.Žalovaný chtěl půjčku na rok nebo na dva, ve smlouvě je zřejmě špatné datum. Smlouva byla sepsána někdy v zimě, byla brzy tma, bylo to v únoru roku 2014. Smlouva byla podepsána žalovaným, ten smlouvu předal svědkovi, a žalobkyně smlouvu „dopodepsala“.7. Z výpovědi svědka , jméno FO, , bylo zjištěno, že zná svědka , jméno FO, , se kterým jej pojí přátelský vztah, zná tedy i jeho sestru – žalobkyni a zná se i s žalovaným, jejichž vztah byl do roku 2016 také přátelský. Věděl, že žalovaný si od žalobkyně půjčoval 400 000 – 500 000 Kč, peníze si půjčoval od žalobkyně proto, že její bratr tuto částku neměl. Samotné půjčení peněz svědek neviděl, nebyl tomu přítomen. Věděl, že žalovaný potřeboval peníze a že si je půjčil od žalobkyně ví od svědka , jméno FO, .8. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dle ustanovení § 2390 o.z. uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalobkyní žalovanému poskytnuta ve dvou hotovostních splátkách částka v celkové výši 500.000,-Kč. Smlouva je datována dnem 19.2.2015 a byla podepsána jak žalobkyní tak žalovaným, přičemž skutečnost, že žalovaný smlouvu podepsal byla úředně ověřena dne 21.2.2014, jak je zřejmé z otisku ověřovací doložky pod textem smlouvy. Jak žalobkyně tak i svědek , jméno FO, vypověděli, že žalovanému byly peníze předány v únoru roku 2014, odlišný rok u data sepisu smlouvy pak vysvětlovali překlepem. Tomuto vysvětlení odpovídá i datum uvedené na ověřovací doložce pod textem smlouvy – a sice 21.2.2014. Soud proto vzal za prokázáno, že smlouva byla sepsána dne 19.2.2014, žalovaným byla podepsána dne 21.2.2014 a na základě této smlouvy byla žalovanému žalobkyní poskytnuta částka 500.000,-Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit do 19.2.2015.11. Soud se při svém rozhodování dále zabýval žalovaným uplatněnou námitkou promlčení. Podle ustanovení § 609 věty první o.z. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v promlčecí lhůtě (§ 619 an. o.z.) a dlužník není povinen plnit. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o.z. je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 619 odst. 1 o.z.). Jak je uvedeno shora žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do 19.2.2015. Pokud dlužník - žalovaný nedostojí své platební povinnosti ve stanoveném termínu, může se věřitel - žalobkyně obrátit se svým nárokem na soud. Nevykoná-li však žalobkyně své právo v zákonem stanovené době, to znamená, že neuplatní-li u soudu své právo proti žalovanému na zaplacení dluhu v zákonem stanovené době, právo se promlčí (§ 609 o.z.). V daném případě mohla žalobkyně své právo na zaplacení předmětné částky vykonat poprvé následující den po její splatnosti, to je od 20.2.2015 a od tohoto dne jí začala běžet promlčecí doba, která je v tomto případě tříletá (§ 629 odst. 1 o.z.). Uplynula-li zákonem určená promlčecí doba a žalobkyně stanoveným způsobem nevykonala své právo u soudu, to znamená, že nepodala žalobu u soudu do 20.2.2018, nevykonané právo se promlčelo. V důsledku toho vzniklo dlužníkovi - žalovanému právo vznést námitku promlčení a tím způsobit zánik možnosti žalobkyně domoci se úspěšně u soudu promlčeného práva. V předmětném sporu byla žaloba podána dne 16.2.2018, tedy před uplynutím promlčecí doby a vznesená námitka promlčení byla proto shledána nedůvodnou.12. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl svou povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 500.000,-Kč splnil, byl zavázán uhradit nejen dlužnou částku v žalované, ale ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, to je od 20.2.2015, zaplatit dle ustanovení § 1968, 1970 o.z., i úroky z prodlení z dlužné částky, jejichž výše byla stanovena dle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.13. Pro případ nedodržení splatnosti dluhu, byla stranami dle ustanovení § 2048 odst. 1 o.z. v článku 5 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 10.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedostál své smluvní platební povinnosti, jak bylo uvedeno již výše, byla mu stanovena povinnost zaplatit žalobkyni i sjednanou smluvní pokutu ve výši 10.000,-Kč.14. O náhradě nákladů řízen