72 C 103/2024-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 11.130 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že mezi ním a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytnul věřitel žalované téhož dne úvěr ve výši 7.000. Přestože žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, ocitla se v prodlení s úhradou, tudíž žalobce využil svého práva zesplatnit celý úvěr, což bylo žalované oznámeno dne 7. 4. 2023, kdy byla současně vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru nejpozději dne 8. 4. 2023, přesto však ani po zaslání výzvy před podáním žaloby dne 15. 10. 2023 nezaplatila za účelem úhrady dluhu ničeho. Žalobce se tak podanou žalobou domáhá částky skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 7.000 Kč spolu s částkou ve výši 2.800 Kč představující smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši, nejpozději splatný ke dni 7. 4. 2023, spolu se smluvní pokutou v celkové výši 1.330 Kč představované smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z jistiny za dobu od 8. 4. 2023 do 15. 10. 2023 s ohledem na výzvu před podáním žaloby, tedy částky v celkové výši 11.130 Kč.2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Na základě dne , datum, mezi žalobcem a žalovanou uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout žalované s ohledem na mezi účastníky uzavřenou smlouvu peněžní prostředky v celkové výši až do výše úvěrového limitu 20.000 Kč, byla žalované poskytnuta částka ve výši 7.000 Kč, jak mimo jiné také vyplývá z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, . Žalovaná se na základě uzavřené smlouvy o úvěru zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr spolu s částkou odpovídající úroku dle výše čerpaného úvěru a doby splácení. Dle čl. IV. bodu 4.2 smlouvy v případě prodlení úvěrovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, je úvěrovaný povinen také zaplatit úvěrujícímu účelně vynaložené náklady, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného (písm. a) výše uvedeného bodu), zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem (písm. b) výše uvedeného bodu), a smluvní pokutu ve výši 0,1 denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení (písm. c) výše uvedeného bodu). Zesplatnění úvěru s ohledem na opakované porušování smluvních podmínek bylo žalované oznámeno dne 4. 4. 2023 s tím, že žalovaná byla současně vyzvána k úhradě celé části dosud nesplacené dlužné částky. Dne 15. 10. 2023 byla žalované odeslána výzva k úhradě před podáním žaloby.6. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobce soudu předložil toliko oznámení ČSSZ ze dne , datum, , dle něhož žalované od června roku 2022 náleží starobní a vdovský důchod v celkové výši 19.044 Kč, a oznámení ČSSZ ze dne , datum, , dle něhož žalované od září roku 2022 náleží starobní a vdovský důchod v celkové výši 19.832 Kč, spolu s kopií občanského průkazu a průkazu pojištěnce zdravotného pojištění.7. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Pokud jde o posouzení neplatnosti smlouvy jako neplatnosti absolutní, uvádí soud, že shodná povinnost prověřovat úvěruschopnost dlužníka byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. V právní praxi nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, by mohl (zejména s přihlédnutím k formulaci § 87 odst. 1) nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou by soud zkoumal pouze k námitce spotřebitele.18. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze opomenout jejich účel a smysl, a je v něm třeba spatřovat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, přitom vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je vyvažováno uvedenou právní úpravou směřující k ochraně slabší strany. Při výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní pora