72 C 212/2024-53 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že účastnice dne , datum, po posouzení úvěru schopnosti žalované uzavřely smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 10 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím včetně poplatku za poskytnutí úvěru a dalších poplatků. Žalobkyně žalované poskytnula předmět úvěru dne , datum, v částce 10 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelnou položku, a to poplatek Presto ve výši 165 Kč. Žalovaná jednou požádala o odklad splatnosti úvěru celkově o 30 dní a splatnost úvěru tedy nastala 30. 3. 2023. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení. Žalovaná tak žalobkyni dluží jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 900 Kč a poplatek za službu Presto 165 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení, tedy 1 292,94 Kč.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku do výše 10 000 Kč, žalovaná si zvolila volitelnou službu Presto za 165 Kč, byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 900 Kč, RPSN činilo 2115,69% a úroková sazba činila 0% (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , autorizace ověření totožnosti, bankID výpisu, sazebníku platného od 1. 12. 2021, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek).6. Žalovaná při sjednávání úvěru uvedla, že žije ve čtyřčlenné domácnosti, z toho dva členové hospodaří s příjmem, výdaje žalované na půjčky činí 3 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 5 000 Kč a další nezbytné výdaje činí 2000 Kč. Žalobkyně uvedla, že ověřený čistý měsíční příjem žalované činí 47 302 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou činí 38 000 Kč (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a soupisu identifikovaných příjmů).7. Žalobkyně dne , datum, zaslala na účet žalované částku ve výši 10 000 Kč (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli)8. Žalovaná byla vyzvána k úhradě 15 510,36 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2024 a podacího lístku).9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.10. Soud se nejprve zabýval platností předmětných úvěrových smluv. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl v obou případech spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).11. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně nijak nezkoumala původ příjmu žalované, ani jeho výši, stejně tak nezkoumala výši výdajů žalované. Co se příjmů žalované týká, tak tyto žalobkyně doložila toliko seznamem blíže neidenfikovaných plateb. Tyto skutečnosti v očích soudu svědčí o laxnosti při posuzování úvěruschopnosti žalované a posouzení ze strany žalobkyně soud považuje za nedostatečné k tomu, aby smlouva o úvěru byla považována za platnou. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, připravila se v tomto směru o poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.12. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a pro zjevné narušení veřejného pořádku. Žalobkyně tak žalované poskytla plnění ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila.13. Proto soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl.14. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle o. z. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní, na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.15. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, přičemž z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloba byla podána na žalobcem opakovaně uplatňovaném ustáleném vzoru (srov. např. řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně měla úspěch toliko do částky 10 000 Kč a neúspěch do částky 4 357,94 Kč a poměr jejího úspěchu tak činí 40 % (70 % úspěch – 30 % neúspěch). Náklady řízení žalobkyně činí 2 615 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, dále z odměny za zastupování advokátem podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) a dále ze tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to včetně DPH ve výši 21 % z nákladů právního zastoupení. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení poměrnou částku 1 046 Kč.