94 C 235/2024-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 11. 8. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 73 549,75 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 2. 3. 2020 uzavřené mezi žalovaným a , právnická osoba, ., a to s úvěrovým rámcem ve výši 150 000 Kč. Žalovaný úvěr zcela nevrátil a pohledávka byla následně postoupena žalobkyni.2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:3. , právnická osoba, . se zabývala úvěruschopností žalovaného velmi okrajově. Vycházela z žalovaným tvrzených skutečností a lustrace v dostupných databázích. Žalovaný tvrdil, že je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnán s měsíčním příjmem 25 656 Kč, jeho nezbytné měsíční výdaje jsou cca 7 000 Kč. Banka pak pracovala s „regionálním výdajem“ 7 100 Kč, ani tento údaj, ani tvrzení žalovaného o výdajích či příjmech nebylo podepřeno jakýmkoli dokladem. Z dostupných databází banka nezjistila žádný negativní záznam o žalovaném (prohlášení banky k protokolu, protokol, výstup z databází a žádost o úvěr).4. Žalovaný podepsal dne 2. 3. 2020 návrh smlouvy o , právnická osoba, s , právnická osoba, . ve výši 150 000 Kč s úrokovou sazbou 12,99 % ročně a měsíční splátkou 3 659 Kč. Banka návrh dne 2. 3. 2020 akceptovala a částku 150 000 Kč banka žalovanému téhož dne poskytla (měsíční výpisy z běžného účtu).5. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil celkem 138 169,75 Kč, má soud za nesporné.6. , právnická osoba, . dluh žalovaného sesplatnila přípisem ze dne 27. 10. 2023 (prohlášení, přehled podacích čísel).7. Pohledávka za žalovaným přešla postoupením na I-Xon a.s. a následně na žalobkyni, o tom byl žalovaný řádně informován (rámcová smlouva o postupování ze dne 13. 12. 2023, smlouva o postoupení ze dne 29. 1. 2024, seznam pohledávek, potvrzení úplaty, oznámení , právnická osoba, . o postoupení ze dne 12. 2. 2024 + seznam podacích čísel, smlouva o postoupení ze dne 6. 2. 2024, seznam pohledávek, oznámení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. o postoupení žalobkyni ze dne 12. 3. 2024 + podací arch).8. Výzvou ze dne 12. 3. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení svého dluhu před podáním žaloby (výzva a podací arch).9. Právním posouzením dospěl soud k těmto závěrům:10. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda , právnická osoba, . jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.11. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13). Právní předchůdkyně žalobkyně však příjmy ani výdaje žalovaného nijak neprověřovala, vycházela pouze z příjmů žalovaného, aniž jejichž výši jakkoliv prověřila, a zejména, aniž by je porovnala s prověřenými výdaji žalovaného. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).12. Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, . jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).13. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 150 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 138 169,75 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak pouze přiznanou částku 11 830,25 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl.14. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaný není povinen vrátit ihned, ale až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).15. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny 61 719,50 Kč a příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.16. Výrokem III. nepřiznal soud procesně úspěšnějšímu žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).