94 C 263/2024-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 31. 5. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím s tím, že , právnická osoba, , uzavřel se žalovanou dne 21. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, poskytl jí částku 15 000 Kč. Žalovaná zaplatila toliko 1 500 Kč. Zbývající část pohledávky byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka z této smlouvy činila 13 500 Kč na jistině, úrok ve výši 25,23 % ročně a úrok z prodlení. Sjednané poplatky se žalobkyně rozhodla neuplatnit.2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 4. 2022 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 17 118 Kč, tj. 114% jistiny. Celkem se tedy žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 32 118 Kč v pravidelných 65 týdenních splátkách ve výši 495 Kč (tj. 1 980 Kč až 2 475 Kč měsíčně).5. Ze zákaznické karty podepsané žalovanou dne 21. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná žila v nájmu, byla rozvedená, neměla žádnou vyživovací povinnost, měla základní vzdělání a pracovala jako pokojská. Její měsíční příjem byl 10 250 Kč (potvrzení zaměstnavatele), další příjmy domácnosti ve výši 12 850 Kč věřitel neověřoval, odhadované měsíční výdaje ve výši 2 500 Kč jsou zcela zjevně nereálné.6. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná na úvěru společnosti , právnická osoba, zaplatila částku 1 500 Kč, má soud za nesporné.7. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Právní předchůdkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni dne 29. 9. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku ze dne 27. 10. 2023).8. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky před podáním žaloby dne 28. 3. 2024 (výzva včetně poštovního podacího lístku ze dne 2. 4. 2024).9. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:10. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda společnost , právnická osoba, jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.11. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).12. Ověřování úvěruschopnosti nebylo dostatečné. Věřiteli nelze vytknout, jak ověřil příjmy žalované osobně. Naopak na straně výdajů se své zákonné povinnosti ani nepokusil dostát. Započítává-li věřitel do příjmů žalované jiné (neověřené) příjmy jiných osob žijících ve stejné domácnosti, bylo by na místě tyto osoby zahrnout i do výdajové stránky. Představa, že žalovaná a minimálně jedna další osoba žijící s ní ve společné domácnosti žijí společně za 2 500 Kč měsíčně je pochopitelně zcela mimo realitu. Předchůdce žalobkyně tak své povinnosti dostatečně ověřit úvěruschopnost žalované nedostál.13. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byla žalovaná úvěruschopná, o tom jaké jsou její reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Obiter dictum soud uvádí, že si je vědom zcela nepřípustně vysoké odměny úvěrujícího i pro případ, že by úvěrová smlouva byla sjednána platně (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012).14. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ve výši 15 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaná již zaplatila částku 1 500 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalované tak pouze přiznanou částku 13 500 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do jistiny vyhověl.15. Vzhledem k tomu, že úprava § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, vycházel soud co do lhůty k plnění z toho, že žalovaná není povinna vrátit ihned, ale až v době přiměřené jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Mezi účastníky nebyla lhůta k plnění dlužné jistiny ujednána. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní. Soudu nejsou známy sociální a majetkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možno stanovit lhůtu k plnění. Soud tak měl za přiměřenou lhůtu třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona).16. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.17. Výrokem III. přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť po vyčíslení žalovaného příslušenství žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Poměr úspěchu žalobkyně a žalované je cca 46,5 % ku 53,5 %, soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu 7 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b advokátního tarifu), paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a soudním poplatkem ve výši 800 Kč, tj. celkem žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 252 Kč. Soud uložil žalované nahradit žalobkyni poměrnou část 157,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).