94 C 85/2024-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 725,15 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru.2. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil.3. Účastnící mezi sebou uzavřeli dne 17.6.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč (částka se skládá z 12 000 Kč jako úvěr a 3 000 Kč jako náklady spotřebitele). Strany sjednaly měsíční splátky ve výši 386 Kč a úrok ve výši 23 % ročně (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Spolu s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 12 781 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 781 Kč s příslušenstvím z úvěru.4. Žalovaný s žalobkyní dále uzavřel smlouvu o inkasní službě jako přílohu ke smlouvě o úvěru, kde si strany upravily další práva a povinnosti. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnutou službu částku ve výši 4 464 Kč s měsíčními splátky ve výši 62 Kč.5. Žalovaný s žalobkyní dále uzavřel smlouvu o zřízení Doplňkové služby Podpora jako přílohu ke smlouvě o úvěru, kde si strany upravily další práva a povinnosti. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnutou službu částku ve výši 14 472 Kč s měsíčními splátky ve výši 201 Kč.6. Dohromady, za poskytnutý úvěr a za doplňkové služby, měl žalovaný zaplatit 46 717 Kč s měsíčními splátkami ve výši 649 Kč.7. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku ve výši 16 874 Kč.8. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů, která žalovaný uvedl v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele v příloze č. , hodnota, ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tzn. že žalovaný měl průměrný příjem za 2 měsíce 29 112 Kč, byl svobodný, vyučený. V závazcích žalovaný uvedl, náklady spotřebitele 3 800 Kč, výživné na 2 děti ve výši 4 000 Kč a splátky ostatních úvěrů ve výši 1 639 Kč Žalovaný neuvedl, že by měl nějaké náklady na bydlení apod. Žalobkyně dále žalovaného prověřovala lustrací v dostupných databázích dlužníků, a dalších systému pro prověření úvěruschopnosti. Žalobkyně ani netvrdila, že by konkrétní žalovaným uvedené příjmy a výdaje ověřovala.9. Vzhledem k tomu, že žalovaný svým povinnostem nedostál, žalobkyně přistoupila dopisem ze dne 9. 11. 2023 k zesplatnění celého úvěru v částce 15 485,15 Kč s příslušenstvím (jistina a náklady právního zastoupení) společně s předžalobní upomínku ze dne 9. 11. 2023 žalovaný svůj dluh nezaplatil (výzva, podací lístek ze dne 9.11.2023).10. V rámci právního posouzení věci se soud nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dne 17. 6. 2019 splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13). Právní předchůdkyně žalobkyně však příjmy ani výdaje žalovaného nijak neprověřovala. Z pouhých příjmů, které sice nebyly úplně nízké, nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019).11. Pokud tedy byla následně mezi společností , Jméno žalobkyně, jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku) je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).12. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva je neplatná) je třeba na plnění, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 15 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 16 874 Kč, tak již splatil nárok žalobkyně na bezdůvodné obohacení. Soud proto zamítl žalobu výrokem I. zamítl.13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému přísluší plná náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.