15 CO 296/2022-103 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], Obvodní soud pro Prahu 2 (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, (II.) zamítl žalobu v požadavku na zaplacení další částky [částka] s příslušenstvím a (III.) uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení [částka]. 2. Žalobce se domáhal přiznání částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení jako náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřené délky řízení, jež inicioval svým návrhem ze dne [datum] a které se týkalo úpravy poměrů tří jeho nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství rodičů; zdůraznil, že toto řízení trvalo více než tři roky a došlo v něm k průtahům a zmatkům na straně procesních soudů obou stupňů zejména v době od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] v rámci řízení o návrzích na předběžná opatření. Žalovaná se žalobě bránila s tím, že žalobci za nepřiměřenou délku řízení poskytla finanční zadostiučinění v částce [částka], což považuje za dostatečnou satisfakci. 3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce [datum] uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jak bylo žalováno, a žalovaná mu sdělila písemností ze dne [datum], že shledala jeho požadavek částečně opodstatněným s tím, že za přiměřenou satisfakci považuje částku [částka]. Poté, co byla žalobci tato částka vyplacena, vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět, a řízení o ní bylo proto ohledně částky [částka] s příslušenstvím zastaveno. Napadeným rozsudkem pak soud rozhodoval o zbývající části žalobcova požadavku, tj. o částce [částka] s příslušenstvím. 4. Skutečnosti týkající se délky a průběhu opatrovnického řízení zjistil soud I. stupně především z opatrovnického spisu (spis Okresního soudu v Třebíči sp. zn. [spisová značka]) a podrobně je popsal v odst. 6 odůvodnění rozsudku. K právnímu posouzení věci poukázal na příslušná ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. a poté, co v obecné rovině pojednal o žalobou uplatněném nároku a právní úpravě, jíž se řídí rozhodování o něm, konstatoval, že v opatrovnickém řízení, na něž si žalobce stěžuje, skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky (což svým postupem ostatně potvrdila i žalovaná, když žalobce sama částečně odškodnila); posléze podrobně vyložil, jakými úvahami se řídil, když zmíněnou právní úpravu aplikoval na zjištěný skutkový stav, rozhoduje o žalobou uplatněném nároku. Ten co do základu shledal opodstatněným, neztotožnil se však s výpočtem částky, kterou žalobce požadoval, a výši přiměřeného zadostiučinění s ohledem na zjištěné skutečnosti stanovil odlišně. Vycházel při tom z judikatorně stanoveného rozmezí základní částky finančního odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení [anonymizována dvě slova] – [částka] za každý rok, resp. společně za prvé dva roky řízení, a s ohledem na to, že předmětné řízení trvalo 3 roky, 1 měsíc a 4 dny, nebylo tedy extrémně dlouhé, stanovil základní částku [částka], tj. s ohledem na délku řízení celkem [částka]. Takto stanovenou základní částku pak podrobil dalšímu hodnocení podle kritérií demonstrativně uvedených v § 31a odst. 3 o.s.ř.; tyto své úvahy podrobně popsal v odst. 27 – 31 odůvodnění rozsudku se závěrem, že je namístě vypočtenou základní částku náhrady snížit o 10 % z důvodu složitosti věci a o 5 % s ohledem na to, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy včetně opakovaného posuzování věci Ústavním soudem, a naopak zvýšit o 15 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce. Výsledkem jeho úvah byla částka [částka], z níž již bylo žalovanou žalobci vyplaceno [částka]; žalovanou proto zavázal k úhradě další částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalovaná nerozhodla o nároku žalobce v šestiměsíční lhůtě, a žaloba tak byla podána důvodně v plném rozsahu, přičemž rozhodnutí o výši nároku záviselo na úvaze soudu, přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení. 5. Proti zamítavému výroku II. tohoto rozsudku, a to výslovně v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, podal žalobce včasné odvolání. Konstatoval, že soud I. stupně zjistil skutkový stav dostatečně a úplně, a nepochybil ani v základní právní úvaze týkající se odškodnění, za nesprávné však považoval úvahy, na jejichž základě dospěl soud I. stupně ke stanovení částky zadostiučinění, které považoval za přiměřené. Zdůraznil v této souvislosti, že se jednalo o opatrovnické řízení, jehož zvýšený význam pro účastníka je samozřejmý a zdůrazňuje jej i právní úprava, která ukládá soudům povinnost v opatrovnických věcech rozhodovat s nejvyšším urychlením, zpravidla do 6 měsíců od zahájení řízení, a poukázal na to, že v úvahách soudu I. stupně nebyla zohledněna řízení o předběžných opatřeních (prosinec [rok] – červen [rok]), pro něž jsou, co do rychlosti rozhodování, na soud vznášeny ještě přísnější požadavky. Vyjádřil přesvědčení, že tato skutečnost se měla do úvah o stanovení finanční satisfakce promítnout minimálně navýšením základní částky odškodnění, která by měla činit přinejmenším [částka] za rok, přičemž by mělo být vycházeno z jejího dvojnásobku, tedy [částka] za rok. Sám proto vypočetl částku, již považuje za přiměřenou satisfakci, jako dvojnásobek [částka] = [částka], z níž po odečtení zaplacených [částka] a soudem I. stupně přisouzených [částka] zbývá k úhradě [částka]. V tomto rozsahu proto napadl zamítavý výrok rozsudku s návrhem, aby mu odvolací soud změnou napadeného rozhodnutí přisoudil ještě tuto částku vč. příslušenství. Doplňujícím podáním posléze ještě namítl, že navýšení náhrady o 15 % s ohledem na význam řízení pro žalobce je nedostatečné s ohledem na to, že se jednalo o první rozhodování o soudní úpravě poměrů tří nezletilých dětí žalobce, a náhrada proto měla být zvýšena alespoň o 50 %, a že pochybení opatrovnického soudu v řízení o předběžných opatřeních, která ve výsledku ovlivnila i výsledek meritorní, měla být důvodem, k dalšímu 20 – 30% navýšení částky. 6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.). Učinil tak za souhlasu účastníků bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Soud I. stupně učinil správná a úplná skutková zjištění týkající se odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, k němuž v opatrovnickém řízení iniciovaném návrhem žalobce došlo. Nepochybil ani v závěru, že za toto pochybení je nutno poskytnout finanční zadostiučinění, a odvolací soud se plně ztotožňuje i s úvahami, na jejichž základě dospěl soud I. stupně ke stanovení částky přiměřené satisfakce. Tyto úvahy soud I. stupně vyčerpávajícím způsobem konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě popsal v mimořádně pečlivém odůvodnění rozsudku, na něž pro jeho preciznost může odvolací soud plně odkázat, neboť není co mu vytknout a v podstatě ani co k němu dodat. 9. Odvolací námitky žalobce nelze považovat za opodstatněné, přičemž je možno konstatovat, že odpovědi na odvolací argumentaci jsou již obsaženy v úvahách soudu I. stupně, jak jsou popsány v odůvodnění rozsudku, na jehož mimořádnou kvalitu odvolací soud poukázal výše. Skutečnost, že se jednalo o opatrovnické řízení, není důvodem navýšení základní částky v rámci judikatorně stanoveného rozpětí [anonymizováno] – [částka] za rok (prvé dva roky) řízení; zohledňuje se v rámci kritéria„ význam řízení“ pro účastníka, jak také soud I. stupně správně učinil. Skutečnost, že v rámci opatrovnického řízení probíhala ještě řízení o předběžných opatřeních, není důvodem k navýšení náhrady, a zohledněna by mohla být naopak jako důvod pro snížení částky, neboť řízení o předběžných opatřeních z procesního hlediska opatrovnické řízení naopak komplikují a v důsledku protahují. Jedná se totiž o řízení – zjednodušeně řečeno –„ vložená“ do řízení o věci samé, jehož ukončení v zákonem předpokládané době 6 měsíců v tomto smyslu spíše brání. Je-li odškodňováno opatrovnické řízení jako takové, nelze proto uvažovat o navýšení náhrady z důvodu v jeho průběhu probíhajících řízení o předběžných opatřeních, neboť opatrovnické řízení je z pohledu poskytnutí náhrady za jeho nepřiměřenou délku jedním celkem. Zohledňují se proto případně jednotlivé zjištěné průtahy v řízeních o předběžných opatřeních, pokud by měly vliv na celkovou délku opatrovnického řízení, nikoli však probíhající řízení o předběžných opatřeních jako důvod pro další navýšení náhrady. Již vůbec pak nelze uvažovat o tvrzeném vlivu„ zmatků“ při těchto řízeních na výsledek řízení o věci samé, neboť předběžná úprava slouží k dočasnému řešení situace v průběhu řízení, jehož meritorní výsledek je závislý na zjištěních soudu o relevantních skutečnostech, a tímto způsobem jej nelze zpochybňovat. 10. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud napadený rozsud