25 Co 90/2023-161 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Doplňujícím usnesením pak uvedený rozsudek doplnil o výrok III., kterým žalobci uložil zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů spojených s vydáním doplňujícího usnesení.2. Obvodní soud takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody způsobené mu porušením smluvní povinnosti z úvěrové smlouvy ze strany žalované spočívajícím v tom, že žalovaná nezahrnula do návrhu na vklad vlastnického práva dodatek kupní smlouvy.3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť žádnou svou smluvní povinnost neporušila, z opatrnosti vznesla námitku promlčení.4. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Již v rozvodovém řízení s , jméno FO, měl žalobce obavy ze zadlužení či ztráty jejich nemovitého majetku, věděl i o jejím trestním stíhání (r. 2012). Rozsudkem vydaným v trestním řízení soud uložil , jméno FO, povinnost uhradit poškozené zaměstnavatelce náhradu škody částku , částka, , rozsudek nabyl právní moci , datum, . Žalobce jako kupující a paní , jméno FO, (bývalá manželka žalobce) jako prodávající, dne , datum, uzavřeli smlouvu o převodu spoluvlastnického práva k nemovitostem ve , adresa, , kupní cena byla sjednána ve výši , částka, , přičemž částku ve výši , částka, se žalobce zavázal uhradit prostřednictvím úvěru. Žalobce uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o hypotečním úvěru (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl úvěr ve výši , částka, za účelem koupě spoluvlastnického podílu na nemovitostech ve , adresa, . V bodě 7 Smlouvy si ujednali odkládací podmínku čerpání, a to předložení žalovanou předem schválené kupní smlouvy s vyznačením povolení vkladu vlastnického práva k výše uvedené nemovitosti do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce a ověření žalovanou prostřednictvím dálkového přístupu k údajům katastru nemovitostí, že na elektronickém výpisu z katastru nemovitostí (příslušném listu vlastnictví) je vyznačeno vlastnické právo žalobce k nemovitosti. Nedílnou součástí Smlouvy byly i úvěrové podmínky (úvěrové podmínky pro fyzické osoby s účinností od , datum, , všeobecné obchodní podmínky). Dne , datum, žalobce a paní , jméno FO, uzavřeli k výše uvedené kupní smlouvě ze dne , datum, dodatek č. , hodnota, , kterým byl nahrazen článek II. původní smlouvy ohledně úhrady kupní ceny nemovitosti. Žalobce dne , datum, podal návrh na vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí, přílohou návrhu byla kupní smlouva bez dodatku. O podání návrhu na vklad práva do katastru informoval žalobce zaměstnankyni žalované, která s ním sjednávala Smlouvu. Dne , datum, byla mezi účastníky sjednána zástavní smlouva k předmětné nemovitosti ve prospěch žalované. Žalobce podal návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí podáním ze dne , datum, . Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , byl změněn rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , tak, že se určuje, že , jméno FO, je podílovou spoluvlastnicí v rozsahu id. ½ nemovitostí ve , adresa, (které byly předmětem kupní smlouvy z , datum, ). Soud dospěl k závěru, že zdejší žalobce a , jméno FO, /v řízení před Nejvyšším soudem žalovaný 1) a 2)/ a. příslušnému katastrálnímu úřadu předložili s návrhem na vklad neúčinnou kupní smlouvu, ačkoliv věděli či vědět měli a mohli, že bez splnění platebních povinností žalovaného 1) vůči žalované 2) podle účastníky sjednaného dodatku kupní smlouvy je uvedená kupní smlouva právně neúčinná a tudíž nemůže na jejím základě dojít ke vkladu vlastnického práva ve prospěch žalovaného 1), b. to vše v kontextu toho, že žalované 2) byla mj. shora uvedeným trestním rozsudkem uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, z titulu náhrady škody za způsobenou zpronevěru, c. přičemž žalovaný 1) jako bývalý manžel žalované 2) věděl anebo vědět mohl a měl, že popsaným nestandardním majetkovým převodem se žalovaná 2) zbavuje svého lukrativního majetku, čímž se objektivně ztěžuje vymahatelnost vykonatelné pohledávky žalobkyně (vzhledem k tomu, že např. z rozvodového spisu shora plyne, že žalovaný 1/ měl obavy majetkového charakteru v důsledku tehdejší panující situace na straně žalované 2/ mohl a měl si před uzavřením předmětné kupní smlouvy opatřit validní informace, jejichž znalost se mu nabízela v souvislosti s vedením trestního řízení proti žalované 2/ ještě za trvání jejich manželství), se dopustili obcházení zákona ve smyslu § 39 obč. zák. Kupní smlouva ke dni , datum, , kdy byl předložen návrh na vklad katastrálnímu úřadu, nebyla v důsledku nesplnění žalovaným 1) sjednané odkládací podmínky právně účinná. I když žalovaní 1) a 2) věděli, že jimi uzavřená kupní smlouva ke dni , datum, není právně účinná, neboť její účinnost byla odložena uvedenou odkládací podmínkou, a podle ní by nebylo možné vklad vlastnického práva povolit, přesto za této situace podali příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad podle této kupní smlouvy, k němuž (ať již úmyslně nebo z nedbalosti) nepřipojili předmětný dodatek. Uvedený právní úkon - předmětnou kupní smlouvu - shledává Nejvyšší soud ve smyslu § 39 obč. zák. za právní úkon obcházející zákon, neboť tím, že uvedení účastníci ke vkladovému řízení nepředložili jimi uzavřený dodatek ke kupní smlouvě (ať již úmyslně či v důsledku své nedbalosti) příslušnému katastrálnímu úřadu, objektivně tak vytvořili situaci, že jejich vkladovému návrhu bylo vyhověno, ačkoliv věděli či vědět měli a mohli, že v případě předložení dodatku kupní smlouvy by vkladový návrh musel být zamítnut. Ke dni , datum, byli jako vlastníci předmětných nemovitostí evidováni žalobce a , jméno FO, , každý v id. 1/2.5. Po právní stránce prvostupňový soud aplikoval ust. § 373 a 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do , datum, (dále jen „obch. zák.“) a žalobu zamítl, protože žalovaná neporušila žádnou povinnost plynoucí jí ze závazkového vztahu založeného Smlouvu o hypotéčním úvěru. Žalobci byly na koupi nemovitosti poskytnuty sjednané finanční prostředky, žalobce úvěr vyčerpal v plné výši a účel úvěru tak byl naplněn, na úvěr žalobce nadále plní. Skutečnost, že následně došlo rozhodnutím soudu k vyslovení toho, že nemovitost je ve spoluvlastnictví jeho bývalé manželky, nemůže být kladeno za vinu žalované. Povinnost k přípravě návrhu na vklad v bezvadném stavu ze Smlouvy o hypotéčním úvěru ani obchodních či úvěrových podmínek nevyplývá, a soud nepřisvědčil žalobci, že by tato povinnost měla žalované plynout ze souvisejícího klientského servisu, který je součástí služeb poskytovaných k hypotečnímu úvěru. Navíc – i pokud by návrh na vklad zpracovával zaměstnanec žalované, nikterak to nezprošťuje žalobce, aby si tento zkontroloval a řádně jej podal, neboť to byl právě on, kdo předmětné právní jednání činil svým jménem a na svůj účet, nebyla to žalovaná, která by právní jednání jménem žalobce prováděla v jeho zastoupení.6. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že náklady žalované tvoří paušální náhrady za 5 úkonů po , částka, dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.7. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek obvodní soud rozhodl s poukazem na ust. § 166 odst. 1 a § 167 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), protože během jednání dne , datum, připustil rozšíření žalobního nároku na částku , částka, . Výše doplatku soudního poplatku , částka, byla stanovena dle položky 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. za žalobní nárok na zaplacení náhrady majetkové újmy ve výši , částka, , s přihlédnutím k tomu, že žalobce po nesprávné výzvě uhradil doposud soudní poplatek za žalobu ve výši , částka, dle položky 3b) Sazebníku.8. Tento rozsudek napadl včas podaným a přípustným odvoláním žalobce a domáhá se toho, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo zrušil. Má za to, že odpovědnost žalované vyplývá z čl. 9.1 a čl. 29.3 , právnická osoba, podmínek, protože porušila povinnost jednat s odbornou péčí a odkázala na výklad tohoto pojmu dle ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, na zásadu profesionality, hledisko pečlivosti a navazující zásadu odpovědnosti za řádné splnění převzatých závazků a za porušení povinnosti, přičemž má za to, že s touto jeho argumentací se soud nevypořádal. Podle žalobce totiž nemůže obstát závěr, že žalovaná neměla povinnost k přípravě návrhu na vklad dle kupní smlouvy a dovozuje, že naopak obvodní soud zjistil, že předmětný návrh zpracoval zaměstnanec žalované, který nezahrnutím dodat