11 Co 280/2024-355 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též „soud“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.); dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III.).2. Soud vyšel z následujících zjištění. Dne , datum, došlo k poškození vozidla žalobce tov. zn. BMW 530 D GT, RZ , SPZ, , provozem vozidla Volkswagen Golf, RZ , SPZ, , přičemž zavinění bylo stanoveno na straně řidiče vozidla Volkswagen Golf. Dne , datum, žalobce oznámil žalované poškození vozidla, žalovaná škodní událost zaregistrovala pod č. , hodnota, . Poškození vozidla bylo popsáno v zápisech o poškození motorového vozidla společností Global expert (mobilním technikem , jméno FO, ), první prohlídka vozidla se uskutečnila , datum, , druhá prohlídka se konala , datum, . V době nehody žalobce nevlastnil jiné vozidlo, které by mohl používat namísto poškozeného vozidla. Dne , datum, společnost , právnická osoba, jako pronajímatel pronajala žalobci náhradní vozidlo , jméno FO, ML 320 CDI, RZ , SPZ, ; vozidlo bylo vráceno , datum, , nájemné činilo , částka, bez DPH/den; nájem vozidla (za dobu 14 dnů) byl vyfakturován fakturou (daňovým dokladem č. , hodnota, ) ze dne , datum, na částku , částka, včetně DPH (, částka, bez DPH), která byla uhrazena hotově téhož dne. Fakturou (daňovým dokladem č. , hodnota, ) ze dne , datum, vyfakturovala společnost , právnická osoba, žalobci opravu předmětného poškozeného vozidla v celkové výši , částka, vč. DPH; žalobce fakturu uhradil dne , datum, . Z faktury (daňového dokladu č. , tel. číslo, ) ze dne , datum, , kterou vystavila společnost , právnická osoba, společnosti , právnická osoba, , soud zjistil, že touto fakturou byly fakturovány dodané originální díly BMW potřebné pro opravu předmětného vozidla; společnost , právnická osoba, uhradila částku , částka, . Ze sdělovacího dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobci pojistné plnění v celkové výši , částka, , přičemž za opravu poškozeného vozidla a jeho odtah poskytla částku , částka, vč. DPH, když z doložené faktury za opravu poškozeného vozidla odečetla , částka, z ceny fakturovaných dílů (z důvodu nemožnosti ověření kvality starších dílů použitých k opravě) s tím, že běžný cenový rozdíl mezi novým originálním dílem a dílem použitým je kolem 50%, a proto uvedené díly hradí v cenách odpovídajícím tomuto poměru; nárok na náhradní vozidlo nehradila s tím, že tento není dostatečně prokázán. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, č. , číslo, , ze dne , datum, (dále též „znalecký posudek“), z doplňujícího znaleckého posudku a z výslechu znalce soud zjistil, že obvyklá cena poškozeného vozidla k datu , datum, (tj. těsně přes vznikem škodní události) činila , částka, vč. DPH, po dopravní nehodě byla v rozmezí , částka, Kč s DPH, když najít kupce na havarované auto je obtížnější a jeho prodej je především otázkou výše slevy oproti ceně opravy. Ohledně výše škody, která na vozidle vznikla, vycházel znalec z faktury za opravu. Obvyklá doba pro provedení opravy, s ohledem na potřebu demontáže poškozených dílů, práci klempírny, práci lakovny a nezbytných technologických prostojů (např. k vyschnutí laku), je 6 až 7 pracovních dnů (při potřebě 19,3 hodin práce), 8 pracovních dnů není extrémně nadsazených. Ve vztahu k výši nájemného za náhradní vozidlo znalec shledal, že odpovídala obvyklé ceně i „tabulkovým“ cenám pojišťovny.3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb. Námitce absence aktivní věcné legitimace soud nepřisvědčil; uvedl, že žalobce vlastnické právo k poškozenému vozidlu nabyl dne , datum, na základě platné kupní smlouvy ze dne , datum, , kterou uzavřel se společností , právnická osoba, , přičemž kupní cenu uhradil ve dvou hotovostních platbách (dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, ). Dále soud shledal, že platně žalobce uzavřel (dne , datum, ) též smlouvu se společností , právnická osoba, o nájmu náhradního vozidla. K podpisům na obou smlouvách soud uvedl, že jde o vlastní podpisy žalobce za obě smluvní strany; když se jednalo o jednočlenné společnosti zastoupené žalobcem jako jediným společníkem a jednatelem. Soud uzavřel, že podpisy na těchto smlouvách nemusely být (ve smyslu § 13 věta druhá zákona o obchodních korporacích) úředně ověřeny, neboť daňovým přiznáním, fakturami a zapsaným předmětem podnikání žalobce prokázal, že uzavírání takovýchto smluv bylo pro obě společnosti běžnou obchodní praxí v rámci běžného obchodního styku za obvyklých podmínek odpovídajících těmto smluvním typům.4. Nutnost a účelnost nájmu náhradního vozidla měl soud za prokázanou s tím, že žalobce v době škodní události nedisponoval jiným (než poškozeným) vozidlem, které potřeboval pro obstarávání běžných potřeb svých a své rodiny. K námitce žalované, že žalobce mohl potřebu náhradního vozidla uspokojit bezplatně z vozového parku své společnosti, soud uvedl, že se jedná o zcela odlišný subjekt, který vlastní vozidla za účelem své podnikatelské činnosti, a není žádného důvodu, aby postupoval způsobem naznačeným žalovanou. Pokud jde o dobu nájmu a o výši denního nájemného, vyšel soud ze závěrů znaleckého posudku s tím, že doba nájmu náhradního vozidla (tedy doba opravy poškozeného vozidla) nebyla nijak neobvyklá, stejně tak i výše denního nájemného, šlo o cenu přiměřenou, když (navíc) výše denního nájemného odpovídala sazebníku žalované.5. Dále soud uvedl, že znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, je rovněž podkladem pro závěr, že žalobce prokázal úhradu opravy vozidla, kterou znalec nepovažoval za nepřiměřenou. Společnost opravující vozidlo nákup dílů prokázala fakturou od dodavatele. I když byly použity originální díly, výslednou cenu vozidla nezhodnotily, resp. nedorovnaly tak, aby vozidlo mělo vyšší cenu než před dopravní nehodou. Dále soud uvedl, že žalovaná nesporuje rozsah poškození, ani cenu náhradních dílů; vyšla, shodně jako opravce, ze systému Audatex, pouze, oproti opravci, cenu dílů krátila ještě o 30% více, aniž by toto uspokojivě vysvětlila (uvedla jen, že vychází z obvyklé praxe), a (například) doložila, kde bylo lze obstarat za jí uváděnou cenu poškozené náhradní díly tak, aby vozidlo bylo uvedeno opravou do stavu před nehodou. Cena opravy poškozeného vozidla je přiměřená, odpovídající závěrům znalce. K argumentaci žalované ohledně 3. prohlídky vozidla, resp. k namítané nemožnosti vozidlo prodat před uplynutím lhůty k ukončení šetření pojistné události, soud uvedl, že pokud žalovaná, jako profesionál, o této 3. prohlídce uvažovala, měla na uvedenou možnost předem žalobce upozornit. Zákaz prodeje vozidla nevyplývá z žádného právního předpisu, žalobce s žalovanou není ve smluvním vztahu.6. Žalobce ve včasném odvolání (pouze do výroku II.) argumentoval způsobem uvedeným níže (v odstavcích 30 až 33) a domáhal se přiznání nákladů právního zastoupení ve výši, kterou specifikoval před vydáním napadeného rozhodnutí.7. Žalovaná ve včasném odvolání (do všech výroků) namítala (s odkazem na § 13 zákona o obchodních korporacích a judikaturu Nejvyššího soudu) nedostatek aktivní legitimace žalobce s tím, že kupní smlouva, kterou měl žalobce nabýt poškozené vozidlo („dále též Vozidlo“), je absolutně neplatná. Žalovaná vytýkala soudu prvního stupně, že se s jejím poukazem na nedodržení § 13 zákona o obchodních korporacích vypořádal jen ohledně kritéria „běžného obchodního styku“, kritérium „podmínek v něm obvyklých“ však blíže nezkoumal, byť z okolností, na které žalovaná poukazovala (koupě Vozidla způsobem znemožňujícím ověření data převodu účelovým rozdělením platby kupní ceny na dvě hotovostní platby a následný prodej do zahraničí, čímž byla znemožněna třetí prohlídka vozidla), plyne, že Vozidlo nebylo prodáno za podmínek v obchodním styku obvyklých. Dále žalovaná namítala, že stejným nedostatkem (absencí úředně ověřených podpisů), trpí též smlouva o nájmu náhradního vozidla, která v rozsudku zmíněna není. Žalovaná soudu prvního stupně vytýkala, že nevzal v potaz skutečnosti nasvědčující účelovému navýšení nároku na pojistné plnění (přinejmenším ohledně nároku na pronájem náhradního vozidla); v tomto směru poukazovala na skutečnost, že původním vlastníkem poškozeného vozidla byla společnost stoprocentně vlastněná žalobcem, přičemž žalobce si měl Vozidlo od této společnosti zakoupit čtyři dny před dopravní nehodou; podpisy na kupní smlouvě přitom nebyly úředně ověřeny a k úhradě kupní ceny došlo ve dvou hotovostních splátkách, aby nebylo možné zpětně dohledat datum skutečného poskytnutí peněžních prostředků (byť kupní smlouva předpokládala bezhotovostní úhradu kupní ceny); před skončením pojistného šetření bylo Vozidlo prodáno do zahraničí, čímž b