11 Co 30/2023-173 — Městský soud v Praze

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je dědicem zůstavitele , jméno FO, , narozeného , datum, , zemřelého , datum, , bytem , adresa, , , adresa, , a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši , částka, .2. Vycházel ze zjištění, že , jméno FO, (dále jen „zůstavitel“) zemřel ve Fakultní , uvedeno, Královské , adresa, dne , datum, , při přijetí do , uvedeno, vyslovil souhlas s , uvedeno, gestem, neuvedl žádnou konkrétní osobu pro podání zprávy. V rámci pozůstalostního řízení po zůstaviteli žalobce do protokolu o předběžném šetření uvedl, že od roku , rok, žil se zůstavitelem ve společné domácnosti a hodlali v létě , rok, uzavřít registrované partnerství. Usnesením soudního komisaře ze dne , datum, (právní moc z , datum, ) soud žalobci uložil, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podal žalobu proti České republice o určení dědického práva, žalobce žalobu podal , datum, . Dne , datum, byl na základě rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, vyklizen byt původně obývaný žalobcem na adrese , adresa, , Za Strašnickou vozovnou 812/2. V bytě zůstavitele byla v letech 2016 až 2017 vždy hlášena jen 1 osoba. Soud prvního stupně vyslechl svědky , jméno FO, , , jméno, , jméno, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , obsah výpovědí reprodukoval v odůvodnění napadeného rozsudku. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že žalobce podal žalobu ve stanovené dvouměsíční lhůtě, poukázal na ustanovení § 1637 odst. 1 o. z. a uvedl, že pokud by žalobce byl spolužijící osobou se zůstavitelem, dědil by ze zákona ve třetí třídě dědiců. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že společnou domácností se rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu trvale žijí a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Dále uvedl, že zůstavitel navštěvoval restauraci a při odchodech bral své přátele ještě domů, kde pořádal večírky, mezi těmito přáteli byl i žalobce. Žalobce se se zůstavitelem znal, byli přinejmenším přáteli, jejich vztah mohl být i hlubší, když žalobce u zůstavitele zřejmě i přespával a mohl u něho i krátkodobě bydlet, nebyly však naplněny znaky společné domácnosti. Mezi znaky společné domácnosti patří trvalé soužití, přičemž podstatná je dlouhodobost a zejména společná úhrada nákladů na své potřeby. To, že žalobce se zůstavitelem nežil trvale, vyplývá téměř ze všech svědeckých výpovědí i listinných důkazů, v bytě zůstavitele byla vždy hlášena pouze 1 osoba, svědkyně Posávadová žalobce v domě před smrtí zůstavitele nikdy neviděla, obdobně se vyjádřili i svědci , jméno FO, a , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, žalobce se zůstavitelem společně nikdy neviděla. Zůstavitel se ani nikomu nesvěřil s tím, že by s někým bydlel, jediným svědkem, který tvrdil opak, byl , jméno FO, , ten se však nevyskytoval v domě příliš často, k zůstaviteli chodil 1× ročně, nemohl tak vědět, že se tam žalobce zdržuje, je třeba přihlédnout i k tomu, že tento svědek je kamarádem žalobce a nevěrohodně se jeví jeho konkrétní vzpomínky na detaily, že žalobce šel do koupelny a umyl se tam, že si otevřel lednici a vzal si pití. Dále nic nenasvědčuje tomu, že by žalobce a zůstavitel společně pečovali o společnou domácnost, pokud žalobce občas zůstaviteli nakoupil či uvařil, naplňuje to spíše znaky přátelské výpomoci, žalobce při předběžném šetření ani nevěděl o účtu zůstavitele, penzijním připojištění, nehradil ani pohřeb zůstavitele, zůstavitel žalobce při , uvedeno, neoznačil jako osobu blízkou. Veden těmito závěry soud prvního stupně konstatoval, že znaky společné domácnosti nebyly naplněny, a proto žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl důkaz jeho výslechem, který byl navrhován již v žalobě, nevyslechl ani svědky , jméno FO, a jeho družku s odůvodněním, že je žalobce navrhl až při posledním jednání, čímž došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila, při odvolacím jednání dne , datum, uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, žalobce měl prostor k prokázání svých tvrzení. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.5. Soud prvního stupně pochybil tím, že neprovedl důkaz výslechem žalobce jako účastníka řízení a důkaz výslechem svědků , jméno FO, a jeho družky, tyto důkazy žalobce navrhl v řízení před soudem prvního stupně a jde přitom o důkazy, kterými může být prokázáno zásadní tvrzení žalobce, že se zůstavitelem po dobu jednoho roku před jeho smrtí žil ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost. Odvolací soud proto v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o tyto důkazy, a to podle § 213a odst. 2 o. s. ř. prostřednictvím soudu prvního stupně, který na pokyn odvolacího soudu tyto důkazy provedl.6. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že zůstavitel pracoval pouze na nočních, on si to proto zařídil tak, že dělal také jenom noční, a ráno se sešli doma. Zůstavitel uměl lépe vařit, tak se staral o kuchyni, žalobce pral. K zůstaviteli se nastěhoval tak, že mu hrozilo vystěhování z jeho bytu, zůstavitel mu řekl, aby si vzal věci a šel k němu. Do bytu ho zůstavitel nepřihlásil, protože žalobce se dostal do problémů a měl exekuci. Zůstavitel trpěl cukrovkou, když dostal záchvat, žalobce zavolal sanitku, to bylo 7. května, 9. chtěl jít do , uvedeno, znovu, ale došlo mu, že je státní svátek, šel tam až 10., to se však již dozvěděl, že zůstavitel zemřel. Chtěl mu vypravit pohřeb, dodnes však neví, kde je uložena urna s popelem, nikdo mu to nesdělil, neboť není rodinný příslušník. Společnou domácnost vedli tak, že když bylo potřeba, šli nakoupit, někdy zaplatil inkaso, každý dával do společné misky nebo krabičky , částka, , z toho hradili nájem i potraviny. Zůstavitel jezdil o víkendech na chalupu, v domě se staral o kotelnu, v čemž se střídali, bylo potřeba každé 2 dny dopouštět expanzní nádrže.7. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi uvedla, že žalobce zná z chaty v Mnichovicích, kde měl chatu i zůstavitel, který jezdil na chatu skoro každý víkend, dovolenou a každé volno, žalobce tam jezdil tak 1× měsíčně. V Praze žalobce ani zůstavitele nikdy nenavštívila, zůstavitel jí říkal, že spolu bydlí, bylo to asi 2 roky předtím, než zemřel. V Praze zůstavitele a žalobce navštívil její přítel, který jí řekl, že chtějí uzavřít sňatek. Svědek , jméno FO, (přítel svědkyně , jméno FO, ) ve své výpovědi uvedl, že na chatě u své přítelkyně se seznámil se zůstavitelem, poznal tam i žalobce, v zimě v Praze je navštívil asi 3× až 4× v předmětném bytě, seděli v obýváku, žalobce vařil a staral se o zůstavitele, chodil nakupovat, jezdili spolu na výlety, zůstavitel mu řekl, že chtějí uzavřít registrované partnerství. Na chatu nejezdili spolu, žalobce na chatu přijel tak 2× až 3× do roka.8. Poté odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.9. Soud prvního stupně správně konstatoval, že žalobce podal žalobu ve stanovené dvouměsíční lhůtě od právní moci usnesení vydaného v pozůstalostním řízení, a je tedy třeba posoudit otázku, zda žalobce žil se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost (že by žalobce byl na zůstavitele odkázán výživou, nebylo ani tvrzeno), neboť v takovém případě by žalobce dědil ve třetí třídě podle § 1637 odst. 1 o. z.10. Při posouzení otázky vedení společné domácnosti odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně a z doplněného dokazování v odvolacím řízení o výslech žalobce jako účastníka řízení a výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, . V řízení byli vyslechnuti 4 svědci bydlící ve stejném domě, kde měl žalobce dle svého tvrzení vést společnou domácnost v bytě zůstavitele (, adresa, ), jde o svědky Posávadovou, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , žádný z těchto svědků však společné bydlení žalobce se zůstavitelem v jeho bytě nezaznamenal. Svědkyně Posávadová si nepamatuje, že by žalobce v domě potkávala, pokud ví, tak zůstavitel bydlel sám, žalobce a zůstavitele společně potkala pouze v hospodě. Svědkyně , jméno FO, zůstavitele viděla den před tím, než byl odvezen do , uvedeno, , kdy byl u ní, druhý den ho šla navštívit a otevřel jí žalobce, který jí řekl, že zůstavitele odvezli do , uvedeno, , nikdy předtím v domě žalobce nepotkala. V bytě zůstavitele byla asi 4×, zůstavitel jí nikdy neřekl, že by s ním v bytě někdo bydlel, ani ji to nenapadlo, když tam byla, nikdo tam nebyl. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že nikdy v domě nepotkávala současně zůstavitele a žalobce, nikdy je neviděla společně, zůstavitel měl v nedaleké restauraci více přátel, se kterými tam chodil, poté pokračoval