19 Co 377/2024-93 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 2x , částka, s příslušenstvím z titulu paušalizované náhrady škody za odepření nástupu na palubu letadla dle článku 4 odst. 3 ve spojení s článkem 7 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne , datum, , kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“).2. Žalovaná nárok neuznala.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku, jejíž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). Opravným usnesením pak opravil výrok III. rozsudku tak, že jej nahradil ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.4. Při rozhodnutí vyšel ze zjištění, že cestující , jméno FO, a , jméno FO, (dále jen „cestující“) měli platnou rezervaci na let provozovaný žalovanou z , město, č. , číslo, s plánovaným odletem dne , datum, v 11:50 hod. a plánovaným příletem do , město, v 13:40 hod., faktickým příletem v 13:37 hod., a na další let téhož dne z , město, č. , číslo, s odletem v 15:30 hod. (boarding od 14:35 hod, , číslo, 15:10 hod.), a příletem do , město, v 19:15 hod. Cestují v , město, vyčkávali před branou č. , hodnota, , následně změněnou na č. , hodnota, , kam se dostavili nejméně 30 minut před uzavřením brány. Zde byli informováni, že v letadle není místo pro šest osob, ale jen pro pět. Na palubu letadla nebyli vpuštěni v 15:27 hod., ani po příchodu pilota letadla. Následně se dopravili do , město, letem přes , město, . Pohledávku 2x , částka, z titulu nároku na paušalizované odškodnění z důvodu odepření nástupu na palubu postoupili cestující na žalobkyni smlouvami ze dne , datum, . Žalobkyně uplatnila nárok u žalované výzvou ze dne , datum, , v níž požadovala úhradu plnění do , datum, . Naproti tomu soud prvního stupně neměl za prokázané, že na palubě bylo 10 volných míst, ani že by se cestující dostavili k odletu až v 15:27 hod. Poznamenal, že tvrzení, že bylo na palubě jen pět volných míst, je podporováno interní listinou žalované, dle níž byla kapacita letadla 312 cestujících, přijatých bylo 308 a 3 děti. K zápisu v dalším interním dokumentu „, jméno FO, , název, “ v počtu 10 uvedl, že jej lze vykládat tak, že necestovalo 10 evidovaných cestujících, tedy kromě šesti dotčených Čechů další čtyři cestující, kteří se však k odbavení vůbec nemuseli dostavit. Uzavřel, že uvedené svědčí o tom, že bylo prodáno více letenek, než kolik bylo reálně míst v letadle.5. Soud prvního stupně posuzoval nárok žalobkyně dle čl. 1 bod 1 písm. a), čl. 2 písm. j), čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení. Za situace, kdy se cestující dostavili k nástupní bráně včas, nejpozději ve 14:40 hod., čímž byl splněn časový limit dle č. , hodnota, odst. 2 Nařízení, a současně jim byl odepřen nástup na palubu, shledal nárok oprávněným dle čl. 7 Nařízení. Dále přiznal nárok na úroky z prodlení v návaznosti na doručení výzvy a uplynutí 14denní lhůty k plnění, kterou poskytla sama žalobkyně. Úroky z prodlení, kterých se žalobkyně domáhala za dobu předcházející, naopak zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“).7. Včasným odvoláním napadla rozsudek do výroků I. a III. žalovaná. Namítala, že žalobkyně neuvedla konkrétní skutková tvrzení ohledně údajného odepření nástupu na palubu letadla, když výslech svědka nemůže nahrazovat plnění povinnosti tvrzení. Má za to, že tzv. overbooking nebyl prokázán, když bylo naopak prokázáno, že v letadle byla volná sedadla. Dále namítala, že nebyla posouzena věrohodnost svědkyně, když se jedná o cestující, které měla pohledávka primárně vzniknout. Nadto shledala v její výpovědi rozpory, když svědkyně například uvedla, že se cestující dostavili k odletové bráně 30 minut před jejím uzavřením v 15:40 hod., kdy probíhalo odbavování, a současně, že při příchodu již odbavování neprobíhalo, neboť již nebylo místo, nebo že při přesunu k odletové bráně došlo k časové prodlevě, což následně popřela. Za nesprávné označila dále skutkové zjištění, že se svědkyně dostavila k odletu ve 14:40 hod., což soud prvního stupně odvodil z toho, že dle letenek se gate měl zavírat v 15:10 hod., nikoli z její výpovědi o uzavření odletové brány v 15:40 hod. Za nereálné označila tvrzení o přítomnosti pilota v uvedeném místě. Nesouhlasila ani s výkladem jejích interních listin, když z nich vyplývá, že na letu byla volná sedadla, neboť ve třídě „J“ bylo přihlášeno 28 cestujících, ve třídě „, právnická osoba, a ve třídě „Y“ 257, včetně 3 dětí bez vlastního sedadla, tj. celkem , hodnota, cestujících, včetně 3 dětí. Kapacita letu byla přitom 312 osob. Bylo tak přihlášeno o 4 cestující méně, nadto se k odletu nedostavilo 10 cestujících, tudíž tam bylo dalších 10 volných míst. Z další její listiny pak bylo prokázáno, že se do 15:27 hod. cestující nedostavila k odletové bráně, nikoli, že se v 15:27 hod. dostavila. Má za to, že výklad důkazů provedl soud prvního stupně v souladu s výpovědí svědkyně, což svědčí o jeho zaujatosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Zdůraznila, že pokud jim bylo sděleno, že je na palubě 5 volných sedadel, mohli by let využít. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. U jednání odvolacího soudu doplnila, že se soud prvního stupně nevypořádal s jejími Všeobecnými podmínkami, a to článkem 8 odst. 3.8. Žalobkyně nesouhlasila se zpochybněním věrohodnosti svědkyně, když toto posouzení přísluší soudu. O výpovědi svědkyně v kontextu s dalšími důkazy však nebyl důvod pochybovat. Samotný vztah mezi účastníkem sporu a svědkem pak nemůže být diskvalifikací jeho svědecké výpovědi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Rozpory ve výpovědi svědkyně shledala irelevantními, nadto vytrženými z kontextu. Ohledně dokumentů žalované se ztotožnila s jejich interpretací soudem. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Odvolací soud doplnil dokazování dopisem žalované zaslaným dne , datum, na e-mailovou adresu , e-mail, . Jeho obsahem bylo kladné vyřízení žádosti cestující označené „, jméno FO, “ o odškodnění ve výši , částka, vedené pod č. , hodnota, , a to z důvodu „denied boarding“, tedy odepření nástupu na palubu letadla na lince , číslo, z , město, .11. Žalobkyně k výzvě soudu, za účelem doložení, že se jedná o jinou cestující letu z totožného letu , číslo, dne , datum, , předložila letenky, jak pro , jméno FO, , tak pro dalšího cestujícího , jméno FO, , jež se vztahovaly k letu , číslo, dne , datum, z , město, (CDG) do , město, , , název, , s plánovaným odletem v 15:30 hodin. Dále žádost ze dne , datum, o odškodnění za overbooking klientů a dosažení cílové destinace s více než tříhodinovým zpožděním na trase , název, , č. , číslo, dne , datum, . Žádost byla následně vyřízena výše uvedeným e-mailem ze , datum, .12. Žalovaná pak k listině „History , jméno FO, “ uvedla, že zkratka , jméno FO, Trav. označuje informaci, že cestující neodcestoval. K listině „Flight Synthesis“ uvedla, že první tabulka označuje, že k letu se přihlásilo 308 cestujících a tři děti bez nároku na sedadlo, z nichž 10 cestujících se nedostavilo vůbec k odletu.13. Odvolací soud konstatuje, že ani po doplnění dokazování nedoznal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně takových změn, jež by měly za následek jiné rozhodnutí ve věci. Rovněž po právní stránce shledal posouzení věci ze strany soudu prvního stupně v zásadě správným, když ten věc vycházel z příslušných ustanovení Nařízení. Odvolací soud dále poznamenává, že soud prvního stupně správně (byť mlčky) dovodil svou mezinárodní příslušnost dle článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).14. K procesní námitce, že nebyla posouzena věrohodnost výpovědi svědkyně , jméno FO, , odvolací soud k