20 Co 140/2025-75 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 18 625 Kč s příslušenstvím, žalobu ohledně 176 375 Kč s příslušenstvím zamítl a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení ve výši 8 800 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení 195 000 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, vedeného u Městského soudu v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, (posuzované řízení). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že význam posuzovaného kompenzačního řízení by pro žalobkyni nízký a v jeho rámci jí již bylo za délku řízení přiznáno odpovídající zadostiučinění.2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, popsaných v odstavcích 6. až 8. odůvodnění napadeného rozsudku, a skutkový stav posoudil podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva) a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon) za použití judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a Nejvyššího soudu ČR. Konstatoval, že posuzované řízení trvalo od 8. 5. 2018 (návrh na odškodnění u žalované) do 13. 12. 2023 (právní moc rozhodnutí odvolacího soudu) a jeho celková délka činila 5 let a 7 měsíců. Řízení probíhalo ve třech stupních soudní soustavy, což mělo nutně za následek prodloužení jeho délky a k tíži státu nelze přičítat prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy či podání účastníků řízení (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (Stanovisko), rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 1112/2011, sp.zn. 30 Cdo 1680/2023). Posuzované řízení bylo po skutkové a hmotněprávní stránce standardně složité, o čemž svědčí bohatá soudní judikatura, a jeho procesní stránka byla složitější s ohledem na opakované změny žaloby a žádosti o odročení jednání, celkově proto soud I. stupně řízení zhodnotil jako mírně složitější. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela ani se nesnažila o urychlení řízení zákonem předvídanými prostředky a řízení pro ni nemělo zvýšený význam (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1987/2014). Význam předmětu řízení naopak shledal soud I. stupně podstatně sníženým s poukazem na to, že žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy za průtahy kompenzačního řízení, které se rovněž týkalo kompenzace za nepřiměřenou délku ( rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 432/2023 a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2577/14) a po částečném zastavení bylo vedeno jen o částku 38 875 Kč. Žalobkyně netvrdila žádnou konkrétní újmu, která jí v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením vznikla a umocňovala zásah do jejího života. V postupu soudu zjistil soud I. stupně období nečinnosti od, Anonymizováno, 11. 2. 2020 (předložení věci odvolacímu soudu) do 15. 7. 2021 (nařízení jednání), dále poukázal na to, že dovolací soud jedno rozhodnutí zrušil pro nerespektování ustálené judikatury a další pro nerespektování závazného právního názoru. Zmínil, že kompenzační řízení by zpravidla nemělo trvat déle jak 2 roky (viz. rozhodnutí ESLP Žirovnický proti České republice ze dne 8. 2. 2018, č. 10092/13) a posuzované řízení, zatížené průtahem v délce cca 17 měsíců, tak lze stěží považovat za souladné s judikaturou ESLP. Důsledkem nepřiměřené délky posuzovaného řízení je nemajetková újma žalobkyně, jejíž vznik se předpokládá, a požadavek na peněžní zadostiučinění je opodstatněný, jelikož samotné konstatování porušení práva se nejeví dostatečným.3. Na základě popsaných kritérií soud I. stupně dovodil peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobkyně v konečné výši 27 500 Kč. Vyšel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a za každý další rok řízení (za 5 let řízení 60 000 Kč) a 1 250 Kč za každý další měsíc řízení (8 750 Kč za dalších 7 měsíců řízení), neboť posuzované řízení nebylo extrémně dlouhé (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Uvedenou základní částku snížil o 10 % pro na vyšší procesní složitost řízení, o 15 % za instančnost řízení (bylo vedeno i u soudu odvolacího a před podáním žaloby věc vyřizovalo Ministerstvo spravedlnosti) a o 50 % pro podstatně snížený význam jeho předmětu pro žalobkyni a navýšil ji 15 % naopak průtahy a nekoncentrovaný postup soudů. Zopakoval, že posuzované řízení bylo kompenzačním řízením ohledně kompenzačního řízení a doplnil, že není obecně důvodné, aby zadostiučinění přiznanou částku v penězích svou výší několikanásobně přesahovalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4219/2015, usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1393/16). Vzal v úvahu, že v samotném posuzovaném řízení byla zohledněna jeho nepřiměřená délka částkou 8 875 Kč a proto žalobě vyhověl co do 18 625 Kč (27 500 – 8875) s úrokem z prodlení od 17. 7. 2024 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.). Procesně úspěšné žalobkyni soud I. stupně podle přiznal § 142 odst. 1zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 38. rozsudku.4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, směřující proti jeho zamítavému výroku a výroku o náhradě nákladů řízení. Dovozovala, že rozhodnutí je částečně nepřezkoumatelné, protože soud I. stupně pominul některá její tvrzení. Oponovala jeho závěru, že posuzované řízení bylo složitější s poukazem na to, že změny žaloby nepředstavovaly složité úkony a neměly, stejně jako její žádosti o odročení, negativní vliv na jeho celkovou délku. Uplatnění nároku na zvýšení odškodnění z důvodu délky řízení jí nemůže být k újmě a je třeba považovat je za aktivitu, způsobilou zabránit průtahům v řízení, shodně jako podání ze dne 8. 1. 2020, jímž žalobkyně požadovala, aby soud neprodleně pokračoval v řízení. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2921/2013 nelze závěr o složitosti věci automaticky dovozovat z odvolacího řízení, které je běžnou součástí většiny soudních řízení, a předsoudní uplatnění nároku je zákonem stanovenou povinností poškozeného. Snížení základní částky o 15 % z důvodu projednání věci na více stupních soustavy je proto v rozporu s ustálenou judikaturou a žalobkyně považuje naopak složitost řízení za sníženou. Skutečnost, že po částečném zastavení byla předmětem řízení částka 38 875 Kč, nemůže vést k závěru o podstatně sníženém významu předmětu řízení. Délka posuzovaného řízení byla extrémní, násobně větší, než bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat a soud I. stupně měl proto vycházet minimálně z horní hranice intervalu 15 000-20 000 Kč. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a ESLP (sp. zn. 30 Cdo 3680/2019, sp. zn. 30 Cdo 3177/2020, sp. zn. III. ÚS 1565/23, ESLP ve věci Žirovnický proti České republice, ESLP ve věci Golha proti České republice) žalobkyni z titulu nepřiměřené délky kompenzačního řízení náleží zvláště vysoké odškodnění, čemuž aplikace minimální sazby 15 000 Kč za rok řízení odporuje. Navýšení základní částky o 15 % z důvodu průtahů a nekoncentrovaného postupu soudů je neadekvátně nízké a neodpovídající závažnosti zjištěných vad, neboť žalobkyně je odškodňována za celé řízení, nikoliv jen za průtahy a nekoncentrovaný postup soudu. Žalobkyně brojila i proti výroku o náhradě nákladů řízení s námitkou, že soud I. stupně nezohlednil jako účelné úkony právní služby výzvu k plnění , ústřední orgán, ze dne 16. 1. 2024 a podání ve věci samé ze dne 30. 11. 2024. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo, aby je změnil a její žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. Žalovaná navrhla potvrzení napadených výroků rozsudku jako věcně správných. Ve vyjádření k odvolání se ztotožnila se závěrem soudu I. stupně, že posuzované řízení coby řízení kompenzační mělo pro žalobkyni spíše nižší význam a aplikace částky 15 000 Kč za rok trvání řízení je přiměřená. Soudem I. stupně stanovené zadostiučinění považuje žalovaná za přiměřené a příslušnou částku již žalobkyni vyplatila.6. Podle obsahu odvolání uplatnila žalobkyně odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a odvolání shledal opodstatněným zčásti. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, učinil odpovídající skutková zjištění a k jeho právním závěrům má odvolací soud jen dílčí výhrady. Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, když soud I. stupně v postupoval při jeho odůvodnění v souladu s § 132 a § 157 odst. 2 o. s. ř. Nepřezkoumatelnost odůvodnění rozsudku nezakládají žalovanou namítané formulace, mající charakter dílčích písařských chyb, neboť je i přes ně zřejmé, na jakých skutkových a právních závěrechje napadené rozhodnutí založeno. Pro závěr o přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu není p