21 Co 322/2024-59 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu (výrok I.) a zavázal žalobce zaplatit žalované , částka, na náhradě nákladů řízení (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení), v němž žalobce vystupoval jako žalovaný, vznikla újma. Žalovaná, která vůči žalobci konstatovala nepřiměřenost délky posuzovaného řízení, se bránila tím, že vzhledem k osobě žalobce pro něj řízení nemělo příliš vysoký význam, nejistota ohledně výsledku řízení pro něj byla minimální, a tudíž konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době bylo již žalobci poskytnuto dostatečné zadostiučinění.3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění týkajících se průběhu posuzovaného řízení (v podrobnostech viz bod 4. odůvodnění napadeného rozsudku). V posuzovaném řízení, které bylo zahájeno dne , datum, a nynější žalobce v něm vystupoval jako žalovaný 2), se tamní žalobce (nezletilý) domáhal zaplacení , částka, coby náhrady škody pozůstalému dítěti za usmrcení rodiče (§ 444 odst. 3 písm. b\ obč. zák.). Žaloba byla žalobci (coby žalovanému 2\) doručena dne , datum, . Dne , datum, byl soudu doručen rozsudek opatrovnického soudu, jímž bylo podání žaloby schváleno. Na prvním jednání ve věci dne , datum, byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalovaným (tj. mimo jiné i nynějšímu žalobci) uloženo zaplatit žalobci částku , částka, . Nynější žalobce se proti němu odvolal dne , datum, a požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu usnesením ze dne , datum, nebylo přiznáno, proti čemuž se nynější žalobce dne , datum, odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto dne , datum, (v mezidobí byla věc vrácena soudu prvního stupně za účelem vydání opravného usnesení k usnesení ze dne , datum, ) tak, že usnesení bylo potvrzeno. O odvolání žalobce proti rozsudku ze dne , datum, bylo odvolacím soudem (Vrchním soudem v , město, ) rozhodnuto rozsudkem ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, (v mezidobí bylo odvolací řízení zastaveno, neboť nynější žalobce nezaplatil včas soudní poplatek za odvolání, nicméně poté, co jej doplatil, bylo usnesení o zastavení odvolacího řízení zrušeno).4. Dne , datum, nynější žalobce podal proti uvedenému rozsudku dovolání. Požádal také o osvobození od soudního poplatku z dovolání, které mu usnesením ze dne , datum, nebylo přiznáno. Proti němu se nynější žalobce odvolal, spis byl odvolacímu soudu předložen dne , datum, a odvolací soud usnesením ze dne , datum, napadené usnesení zrušil. Spis byl soudu prvního stupně k novému rozhodnutí o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků vrácen dne , datum, , žalovaný žádost dne , datum, doplnil a soud prvního stupně o ní rozhodl znovu usnesením ze dne , datum, , jímž žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Proti tomuto usnesení se žalobce dne , datum, znovu odvolal. Spis byl odvolacímu soudu předložen dne , datum, a odvolací soud usnesením ze dne , datum, napadené usnesení změnil tak, že nynějšímu žalobci přiznal osvobození od soudního poplatku z dovolání v rozsahu 50 %. Po zaplacení soudního poplatku z dovolání nynějším žalobcem (k výzvě soudu prvního stupně ze dne , datum, ) byl spis dne , datum, předložen dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání ze dne , datum, . Usnesením ze dne , datum, , dovolací soud dovolání nynějšího žalobce odmítl. Nynější žalobce proti usnesení dovolacího soudu podal dne , datum, ústavní stížnost, která byla dne , datum, odmítnuta.5. Sporu mezi účastníky nebylo o tom, že žalobce u žalované dne , datum, uplatnil žalovaný nárok, a že žalovaná žalobce ani z části neuspokojila.6. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 1, § 2, § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“). Poté, co konstatoval, že byla splněna podmínka předběžného projednání žalovaného nároku žalovanou (§ 15 odst. 2 OdpŠk), se soud prvního stupně zabýval tím, zda je ve věci dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Dovodil, že řízení vůči žalobci trvalo od , datum, (doručení žaloby k vyjádření) do , datum, (odmítnutí ústavní stížnosti žalobce), tj. 15 let a 7 měsíců. Po zhodnocení kritérií ve smyslu § 31a OdpŠk soud prvního stupně dovodil, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, neboť ačkoliv posuzované řízení nebylo složité po právní ani skutkové stránce, shledal v něm období dílčích průtahů. Konkrétně od , datum, (předložení odvolacímu soudu) do , datum, (vrácení bez věcného vyřízení soudu prvního stupně), dále od , datum, (předložení věci odvolacímu soudu) do , datum, (rozhodnutí o odvolání), dále od , datum, (vrácení spisu soudu prvního stupně) do , datum, (výzva k předložení vyplněného prohlášení o osobních, majetkových a výdělečných poměrech), dále od , datum, (podání odvolání nynějším žalobcem) do , datum, (předložení věci odvolacímu soudu), a konečně od , datum, (rozhodnutí o odvolání nynějšího žalobce) do , datum, (vydání výzvy k zaplacení soudního poplatku z dovolání). Uzavřel, tedy, že odpovědnostní titul dán je a žalobci náleží přiměřené zadostiučinění.7. Stran formy přiměřeného zadostiučinění považoval soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, za nejvýznamnější kritérium významu řízení pro poškozeného, kritéria složitosti řízení, postupu orgánů veřejné moci a jednání poškozeného považoval v tomto kontextu za druhotná. Dospěl k závěru, že posuzované řízení mělo pro žalobce význam zcela minimální, neboť předmětem posuzovaného řízení byl nárok na náhradu škody nezletilého pozůstalého syna, z , podezřelý výraz, jehož otce byl žalobce uznán pravomocně vinným, a žalobce tudíž mohl pociťovat toliko minimální nejistotu ohledně výsledku posuzovaného řízení. Tomu ostatně podle soudu prvního stupně odpovídala i pasivita žalobce v posuzovaném řízení, neboť žalobce se o průběh dovolacího řízení nikterak nezajímal. Zohlednil i to, že žalobce újmu sdílel s dalším žalovaným (žalovaným 1\). Uzavřel proto, že újma způsobená žalobci byla tak nízké intenzity, že přiměřeným se jeví zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, které však již žalovaná žalobci poskytla. Žalobu proto zamítl.8. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle 142 odst. 1 o. s. ř. a právo na jejich náhradu přiznal zcela úspěšné žalované ve výši podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb.9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Brojil proti zobecňujícímu závěru soud prvního stupně, podle kterého by pravomocně odsouzený , podezřelý výraz, de facto nikdy neměl nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenu délku civilního řízení, v němž proti němu poškozený (jako pozůstalý) uplatňuje nárok na náhradu škody. Namítl zejména, že v posuzovaném řízení byla řešena především otázka, jak má být výše odškodnění pro tamního žalobce vypočítána (zda může soud vycházet z částky zavedené novelou obč. zák. účinnou až po škodní události), nikoliv o hodnocení trestního jednání žalobce jako takového. Poukázal na to, že nemajetková újma spočívající v újmě morální je v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení presumována a má za ni náležet primárně peněžité zadostiučinění, pokud zde nejsou takové objektivní okolnosti, s ohledem, na které postačí toliko konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, přičemž měl za to, že takové v projednávané věci dány nebyly.10. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl.11. Žalovaná ve svém písemném vyjádření setrvala na své argumentaci předestřené již v řízení před soude prvního stupně, že míra nejistoty žalobce ohledně výsledku posuzovaného řízení byla zcela minimální, posuzované řízení bylo pouze důsledkem , podezřelý výraz, samotného žalobce, žalobce neprojevil vůči nezletilému žalobci v posuzovaném řízení (syn žalobcem , podezřelý výraz, , podezřelý výraz, ) žádnou lítost a pochopení, v posuzovaném řízení byl navíc pasivní v tom, smyslu, že nepodával návrhy na určení lhůty k provedení úkonu, stížnosti na průtahy apod.).12. Navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.14. Odvolací soud v prvé řadě konstatuje, že soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav. S právním hodnocením soudu prvního stupně se