23 Co 122/2024-261 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, č. j. 14 C 279/2020-234, zamítl žalobu o určení, že výpověď ze dne 22. 10. 2021 (správně 22. 10. 2020 – pozn. odvolacího soudu) je neplatná (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované částku 74 536 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice částku 7 965 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 (výrok III).2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí již druhým rozsudkem o žalobě, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou dle § 52 písm. c) zák. práce z důvodu tvrzené organizační změny, která měla být žalovanou přijata dne 16. 10. 2020, ačkoliv ve výpovědi je uvedeno datum přijetí organizační změny 12. 10. 2020, a to z důvodu nadbytečnosti tohoto pracovního místa, zvýšení efektivnosti a snížení nákladů žalované. Žalobce výpověď žalované dne 22. 10. 2020 nepřevzal, nesouhlasí s ní, neboť mu byla dána v rozporu se zákonem. Žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 8. 2017 na pozici , funkce, s místem výkonu práce na adrese trvalého bydliště žalobce. Až do března 2020 měl žalobce výborné pracovní výsledky a žalovaná neměla k jeho práci žádné výhrady. Vše se změnilo s nástupem epidemie COVID 19, neboť žalobce trpí závažným autoimunitním onemocněním, jež postihuje dýchací soustavu a kvůli tomuto onemocnění je žalobce odkázán na doživotní chemoterapii. Důsledkem této léčby jsou další onemocnění žalobce – vysoký nitrooční tlak, vysoký krevní tlak, glaukom. Vzhledem k pracovní pozici žalobce, kdy tento se pohyboval v nemocnicích a v nemocničních laboratořích, upozorňoval žalobce na zdravotní rizika jak svého nadřízeného , jméno FO, , jenž nemoc COVID 19 zlehčoval, tak poté jednatelku žalované, která mu odpověděla, že má použít ochranné prostředky. Následně pak kontaktoval svoji ošetřující lékařku a tato mu vystavila potvrzení o nutnosti vyhýbat se prostředí se zvýšeným nebezpečím infekce. Toto si žalobce vyzvedl dne 16. 10. 2020 a dne 17. 10. 2020 napsal oficiální stížnost žalované na svého nadřízeného, a na toto mu byla dána výpověď dne 22. 10. 2020. Žalobce namítal, že nebyl včas seznámen s organizační změnou, dále účelovost dané organizační změny, neboť žalobcem vykonávaná práce je pro žalovanou potřeba a žalovaná tak bude muset přijmout nového zaměstnance, kdy organizační změna byla přijata pouze za účelem výpovědi žalobce. Dle žalobce jej žalovaná nechtěla dále zaměstnávat z důvodu nespokojenosti s jeho nižším pracovním nasazením a výkony v souvislosti s jeho zdravotním stavem, tudíž žalovaná tak správně měla dát žalobci výpověď dle § 52 písm. d) zák. práce. V doplněních žaloby pak žalobce namítal neplatnost výpovědi pro absenci příčinné souvislosti mezi údajnou organizační změnou a nemožností konat práci, neboť tato nemožnost výkonu práce je dána ohrožením nemocí z povolání (COVID 19), když onemocnění COVID 19 je považováno za nemoc z povolání dle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., neboť jde o přenosné a parazitární onemocnění ve smyslu kapitoly V, položky 1 a 3 Seznamu nemocí z povolání. Pokud žalobce žalované sdělil, že je ohrožen nemocí z povolání, měla žalovaná iniciovat kroky, které by vedly k ověření vzniku této nemoci z povolání. Výpověď dle § 52 písm. c) zák. práce je neplatná, jestliže zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu práce před doručením výpovědi. Dále namítal neplatnost z důvodu diskriminace z důvodu zdravotního postižení žalobce, a to jednak ve formě přímé diskriminace z důvodu zdravotního postižení a jednak ve formě nepřímé diskriminace spočívající v nepřijetí přiměřeného opatření spočívajícího v úpravě pracovních podmínek žalobce.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že řádně rozhodla o organizační změně, kterou také následně implementovala, v důsledku čehož zanikla pracovní pozice žalobce a výpověď je proto platná. Žalovaná v průběhu letních měsíců a následně na podzim roku 2020 na regionální úrovni intenzivně jednala o nové strategii při nabízení a prodeji svých produktů zákazníkům, kdy bylo vyhodnoceno, že je potřeba posílit prodejní týmy, a naopak snížit počty zaměstnanců na pozicích, které poskytují podporu prodejním týmům. Regionální rozhodnutí pak bylo lokálně implementováno v jednotlivých zemích. Konkrétně v České republice žalovaná dne 12. 10. 2020 přijala rozhodnutí o organizační změně, na jejímž základě s účinností ode dne 1. 1. 2021 došlo ke zrušení pracovního místa , název, pro nadbytečnost za účelem zvýšení efektivity práce a snížení nákladů žalované. Toto rozhodnutí bylo následně písemně vyhotoveno dne 16. 10. 2020, kdy jej podepsala jednatelka žalované. Organizační změna byla žalobci oznámena dne 22. 10. 2020, kdy mu současně byla předána výpověď z pracovního poměru, jejíž převzetí žalobce odmítl písemně potvrdit. To však nic nemění na skutečnosti, že výpověď byla žalobci řádně doručena ve smyslu § 334 odst. 3 zák. práce. Ostatně žalobce nikdy netvrdil a neprokázal (například zdravotními posudky) existenci relevantního důvodu pro výpověď ze zdravotních důvodů, tedy že by onemocněl nemocí z povolání, popřípadě že by dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat práci na pozici , název, z obecných příčin, takže žalované nic nebránilo v tom, aby s žalobcem rozvázala pracovní poměr z důvodu nadbytečnosti žalobce.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce od 1. 9. 2017 vykonával pro žalovanou práci na pracovní pozici , název, , prostřednictvím které podporoval prodejní tým žalované (zabývající se prodejem diagnostických přístrojů), nabízel klientům žalované IT řešení. Jednalo se o obchodní činnost, a to prodej či umísťování software zařízení žalované. Následně pracovní pozice zahrnovala i zajišťování technického řešení, tj. instalaci v laboratořích, když tuto skutečnost měl soud za prokázanou výslechem žalobce a písemným vyjádřením , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 2. 5. 2023. Výslechem svědkyně , jméno FO, , jež působila na pracovní pozici , funkce, , kdy žalobce byl členem týmu a podřízeným pracovníkem svědkyně, měl soud I. stupně za prokázané, že obchodní plán žalované nabízet klientům kromě diagnostických přístrojů i IT (software) řešení, nenaplnil očekávání svědkyně, proto v létě roku 2020 bylo učiněno rozhodnutí o organizační změně na úrovni vedení regionu. Skutečnost, že rozhodnutí o organizační změně na regionální úrovni bylo přijato již v létě 2020, potvrzoval i dopis výše uvedené svědkyně ze dne 24. 8. 2020 , jméno FO, (, funkce, ) i čestné prohlášení jednatelky žalované. Žalovaná dne 12. 10. 2020 přijala rozhodnutí o organizační změně v české pobočce skupiny žalované, na jejímž základě bylo zrušeno pracovní místo žalobce s účinností od 1. 1. 2021 z důvodu nadbytečnosti za účelem zvýšení efektivity práce a snížení nákladů žalované. Rozhodnutí bylo písemně vyhotoveno dne 16. 10. 2020 a žalobce se seznámil s organizační změnou dne 22. 10. 2020, kdy mu současně byla předána, za přítomnosti zaměstnanců žalované (, jméno FO, a , jméno FO, ), výpověď z pracovního poměru, kterou žalobce odmítl podepsat. Výpověď z pracovního poměru (datovaná dne 16. 10. 2020) z důvodu nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zák. práce odkazovala na přijaté rozhodnutí o organizační změně ze dne 12. 10. 2020, na základě níž dojde s účinností ode dne 1. 1. 2021 ke zrušení pracovního místa žalobce s tím, že žalobce obdrží odstupné ve výši 3násobku průměrného měsíčního výdělku a dále byla žalobci v této listině přiznána mimořádná odměna ve výši 104 771 Kč. Pracovní pozice žalobce nebyla u žalované obnovena, pracovní náplň byla přerozdělena mezi stávající zaměstnance žalované a částečně outsourcována do , místo, , kde vznikla nová odlišná (servisní) pozice, jak potvrdili svědci , jméno FO, a , jméno FO, ., Anonymizováno, Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, i výpovědí této znalkyně bylo prokázáno, že žalobce v době doručení výpovědi netrpěl nemocí z povolání ani neztratil dlouhodobě zdravotní způsobilosti k výkonu práce na pozici , název, , v průběhu trvání pracovního poměru nedošlo u žalobce k žádné změně zdravotního stavu žalobce, žalovaná disponovala lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti žalobce k práci z roku 2017, podle něhož byl žalobce plně způsobilý k výkonu práce na pozici , název, . V předmětném období nedošlo k žádné významnější změně zdravotního stavu žalobce, kdy žádné z jeho chronických onemocnění nedosáhlo stupně závažnosti, který by byl kontraindikací k výkonu práce na jeho pracovní pozici. Stanoviskem , orgán, Společnosti , název, k podmínkám uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. k datu 25. 3. 2020 měl soud I. stupně za prokázané, že pro uznání COVID-19 za nemoc z povolání musí být splněny tyto podmínky: onemocnění musí být klinicky mani