25 Co 146/2024-286 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem žalobce na uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 380 618,88 Kč s příslušenstvím (I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8 700 Kč (II) a rovněž žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 3 781 Kč (III).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobce po žalované požadoval žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, z jehož iniciativy došlo bez souhlasu žalobce jako vlastníka pozemku k rozdělení pozemku parc. č. , hodnota, z něhož byl oddělen pozemek parc. č. , hodnota, a změněn druh tohoto pozemku na způsob jeho využití z kultury ovocný sad na ostatní plochu, ostatní komunikaci. Na oddělený pozemek žalovaný umístil část komunikace, užívanou za jediným účelem jako přístup k vodojemu ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný pozemek užívá mnoho let, aniž by žalobci cokoliv hradil, čímž na jeho straně dochází k bezdůvodnému obohacení ve výši odpovídající maximální hodnotě regulovaného nájemného podle obecných cenových výměrů ministerstva financí. Žalobce proto požaduje bezdůvodné obohacení za období od 19. 12. 2015 do 18. 12. 2018 při částce 120 Kč za 1 metr čtvereční za rok a DPH.3. Žalovaný navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedl, že žalobci bylo nabídnuto odkoupení pozemku za cenu stanovenou znaleckým posudkem. Změna druhu pozemku pak proběhla vydáním závazného stanoviska bez nutnosti vyžádání souhlasu vlastníka s dělením předmětného pozemku. Vznesl rovněž námitku nedostatku své věcné pasivní legitimace. Uvedená komunikace , hodnota, totiž leží na předmětném pozemku, není zařazena do místních komunikací a žalovaná není jejím vlastníkem. Žalobce proto nemůže požadovat vydání bezdůvodného obohacení, neboť předmětná účelová komunikace je součástí pozemku v jeho vlastnictví a jejím vlastníkem je žalobce sám a nikoliv žalovaný. Není ani pravdou, že by předmětná komunikace vedla výlučně k nemovitostem žalovaného. Předmětná komunikace slouží celé řadě předem neurčených osob, především pak vlastníkům rodinných domů, které komunikaci lemují a bezprostředně s ní sousedí. Nadto účelovou komunikaci nelze považovat za stavbu v právním slova smyslu a nelze na ni pohlížet jako na samostatnou věc. Zcela neoprávněně pak žalobce požaduje bezdůvodné obohacení, včetně daně z přidané hodnoty.4. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování vzal po skutkové stránce za prokázané, že žalobce je (a byl po celé předmětné období) vlastníkem parcely parc. č. , hodnota, , ostatní komunikace, na níž se nachází převážně, nikoliv však zcela, zpevněná plocha komunikace , hodnota, , kterou nabyl kupní smlouvou s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 5. 2010. Tato nemovitost je od roku 1995 zatížena věcným břemenem (právo zřízení a provozování kabelu pod povrchem parcely) pro oprávněnou , právnická osoba, Předmětná komunikace není zařazena do kategorie místních komunikací, uvedená komunikace je účelová a vede k vodojemu, v blízkosti komunikace jsou pak stavby řadových rodinných domů. Ke dni nabytí vlastnictví žalobce k předmětnému pozemku na něm byla zpevněná plocha komunikace, což sám žalobce připustil.5. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na § 2, § 3, § 6, § 7 a § 40 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jakož i na § 4, § 31 a § 81 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, i vyhlášku č. 55/2000 Sb., kterou vydává Statut hlavního města Prahy.6. Následně se soud prvního stupně zabýval předně námitkou žalovaného ohledně nedostatku své věcné pasivní legitimace ve sporu. Vyšel z toho, že bylo prokázáno, že předmětná komunikace , hodnota, je komunikací účelovou, neboť do sítě místních komunikací není zařazena. Zkonstatoval, že toto zjištění je plně dostačující k tomu, aby bylo lze učinit závěr o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného a v důsledku toho i o nedůvodnosti žaloby. Poukázal dále na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 30 C 35/2022-50 (správně ze dne 2. 2. 2023, č. j. 53 Co 415/2022-97, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 14. 3. 2023, č. j. 53 Co 415/2022-102 - poznámka odvolacího soudu), který se zabýval totožnými nárokem žalobce, avšak pouze za jiné období. V rámci tohoto rozhodnutí totiž soudy dovodily, že účelová komunikace tvoří nejnižší kategorii pozemních komunikací, a to dopravní cesty sloužící k uvedenému účelu, především ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby jejich vlastníků nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními komunikacemi. Předmětná komunikace pak tyto znaky zcela splňuje, neboť zajišťuje přístup k vodojemu i napojení tohoto přístupu na ostatní pozemní komunikace. Poukázal dále na to, že účelová komunikace je součástí pozemku, a to dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 766/2011, přičemž účelové komunikace jsou druhem pozemku a představují určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu. Nemohou být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, které by mohly mít rozdílný právní režim. Právo obecného užívání účelové komunikace je totiž vázáno na uspokojování nutné komunikační potřeby. Jakmile tato potřeba pomine, uvedené právo zaniká, stejně tak jako omezení vlastníka pozemku (jedná se o tzv. elasticitu vlastnictví). Při těchto závěrech proto nelze uvažovat o tom, že by mohly být občanskoprávní vztahy ke komunikaci a k pozemku, na kterém se nachází, rozdílné. Není proto ani možné, aby například někdo vlastnictví k takové komunikaci vydržel, aniž by současně vydržel vlastnictví k pozemku, na němž se komunikace nachází. Následně soud prvního stupně uzavřel, že předmětná komunikace , hodnota, je součástí pozemku ve vlastnictví žalobce přenechanou jeho právními předchůdci veřejné komunikační potřebě, neboť žalobce pozemek nabyl kupní smlouvu až v roce 2010 a z tohoto důvodu jeho požadavku na peněžité plnění vůči žalované jako tvrzenému vlastníkovi této komunikace, která má jeho pozemek zatěžovat, nemůže být vyhověno, neboť žalovaný není z uvedených důvodů ve sporu věcně pasivně legitimován. Závěrem soud prvního stupně uvedl, že i kdyby bylo zjištěno, že předmětná komunikace má charakter veřejného prostranství, žalovaný by věcně pasivně legitimován nebyl, neboť nárok žalobce by byl založen, popřípadě proti příslušné městské části, těmito otázkami se však blíže nezabýval, neboť žalovaný ve sporu není věcně pasivně legitimován. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž zkonstatoval, že žalovaný měl v řízení plný úspěch. Následně aplikoval rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2396/09 a dovodil, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. V dané věci proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že právní zastoupení žalovaného, jakožto statutárního města, není důvodné, a proto přiznal žalovanému pouze náhradu účelně vynaložených nákladů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. po 300 Kč za každý z 29 úkonů, tj. celkem náklady řízení ve výši 8 700 Kč.8. O nákladech řízení státu pak soud prvního stupně rozhodl dle § 148 o. s. ř. a povinnost k náhradě těchto nákladů uložil neúspěšnému žalobci.9. Rozsudek včas podaným a přípustným odvoláním napadl žalobce, přičemž je odůvodnil § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Soudu prvního stupně předně vytkl, že vzal za prokázané, že předmětná komunikace , hodnota, je komunikací účelovou. Zásadně chybně ji zhodnotil tak, že tato komunikace není stavbou a současně dovodil její veřejný charakter (veřejnou přístupnost). Žalobce však vychází z toho, že předmětná komunikace je stavbou a není veřejně přístupná, tedy není veřejným prostranstvím. Žalobce totiž má v dané věci za prokázanou skutečnost, že komunikace označená jako , hodnota, je kolaudovanou stavbou na pozemku parc. č. , hodnota, Původní komunikace na pozemku , hodnota, nevznikla pouhým užíváním, ale byla naplánována, naprojektována, povolena a zkolaudována výlučně pro účely zajištění přístupu k vodojemu. Tato stavba byla po kolaudaci neoprávněně bez stavebního povolení, tj. v rozporu se zákonem, stavebním povolením a bez souhlasu vlastníka, rozšířena o zhruba 3 m na pozemek žalobce. Ze skutečnosti, že komunikace na pozemku parc. č. , hodnota, je stavbou zbudovanou na základě řádného stavebního povolení, a to za jediným účelem, totiž obsluhou stavby vodojemu ve vlastnictví žalovaného zbudované na pozemcích parc. č. , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, , lze jednoznačně dovodit, že i rozšíření této stavby na pozemek žalobce je nepochybně také stavb