25 Co 360/2024-65 — Městský soud v Praze

1. Podanou žalobou z rušené držby se žalobkyně domáhaly uložení povinnosti žalovaným (vyjma díla Siberia) zdržet se veškerých zásahů do držby práva užívání věcí specifikovaných v Loan Agreement ze dne , datum, . Tvrdili, že , právnická osoba, . (dále též jen žalobkyně a) uzavřela dne , datum, smlouvu upravující využívání sbírkových předmětů, tehdy zřejmě ve vlastnictví , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , sídlem , Anonymizováno, , na základě níž započala žalobkyně a) provozovat , právnická osoba, v , adresa, a v rámci této expozice započala vystavovat zcela stěžejní exponáty pro provoz muzea, tedy sbírkové předměty poskytnuté žalobkyni a) žalovanému 1) za účelem jejich vystavení a provozu , jméno FO, muzea. Od roku 1998 do května 2024 byla držba exponovaných předmětu zcela nerušená, předměty jsou po celou dobu na stále stejném místě (, adresa, , , adresa, ) a jsou stále stejně vystaveny na identických místech. Smlouva, která byla mezi žalovaným 1) opci na automatické prodloužení smlouvy vždy o dalších 10 let. Pokud by tedy bylo vycházeno i nadále z této premisy, smlouva by musela trvat nejméně do roku 2028. Dosavadní spolupráce mezi žalobkyněmi a žalovanými zakládající oprávněnou držbu trvá již od roku 1998, tedy déle než 26 let, a to zcela nerušeně. V průběhu trvání vztahu byla provozovatelem , jméno FO, muzea žalobkyně b), a příjemcem peněžitého plnění se na žádost zástupce žalovaných stal žalovaný č. , hodnota, ). Žalobkyně a) obdržela výpověď Loan Agreement ze dne , datum, ze strany žalovaného 1), datovanou dne , datum, . Na tuto výpověď žalobkyně reagovaly tak, že výpověď je zcela nedůvodná, uvedly celou řadu skutkových, tak i právních argumentů na ochranu svého stanoviska (učinily tak písemně dne , datum, ). Po kontaktu právního zástupce žalobkyň s právním zástupcem žalovaných (dne , datum, ), zaslal právní zástupce žalovaných dne , datum, právnímu zástupci žalobkyně přípis, který obsahuje informaci, že zapůjčené předměty budou svémocně odvezeny z prostor , jméno FO, muzea v pondělí dne , datum, , nehledě na fakt, že žalobkyně ani nemají právní jistotu, kdo je de facto vlastníkem zapůjčených předmětů, žalovaní pouze přijímají finanční plnění, nyní právní zástupce žalovaných zastupuje tři subjekty a žalobkyním není zřejmé, z jakého důvodu a kdo je oprávněným vlastníkem movitých věcí.2. Se zřetelem ke skutečnosti, že oprávněná držba žalobkyň trvá nerušeně 26 let, je nutno považovat jednání žalovaných jako zcela nestandardní a protiprávnímu, když nebyl dán žádný právní důvod pro ukončení výpůjčky movitých věcí. Žalobkyně opakovaně zdůraznily, že faktický stav je zcela jasný, když více než 26 let jsou předměty vystaveny v , jméno FO, muzeu v , adresa, ulici a není žádný právní důvod k rušení držby. Ohrožení držby je přitom zcela bezprostřední, když deklarovaný termín odvozu věcí je plánován na pondělí , datum, a úterý , datum, , a proto také přípisem ze dne , datum, sdělil zástupce žalobkyň zástupci žalovaných, že předměty vydány nebudou. Na konci dubna , adresa, , jméno FO, (syn , jméno FO, ) navštívil , právnická osoba, se školní třídou, kterou navštěvuje jeho potomek, neměl žádnou připomínku k expozici, ke stavu prostor, ani ke stavu sbírky. Žalobkyně mají dojem, že žalované chtějí expozici uskutečnit jinde a bez právního důvodu účelově hodlají ukončit smlouvu na expozici v , jméno FO, muzeu v Praze, čímž porušují jednání a platnou smlouvu o užívání věcí.3. Soud prvního stupně usnesením v záhlaví označeném, žalobu zamítl. Uvedl, že žalobkyně k žalobě doložily Loan Agreement ze dne , datum, , včetně překladu, který však nebyl úplný, z čehož dokládají uzavření smlouvy o výpůjčce mezi žalobkyní a) a žalovanou 1) k , datum, . Připojily také odkaz na několik webových stránek, které mají prokázat délku nerušené držby. Z e-mailové komunikace, nedoložené v jednacím jazyce soudu, probíhající mezi právními zástupci stran, bylo zjištěno, že žalobkyně sdělily paní , jméno FO, , že díla nepředají. Dále byla ze strany žalobkyň předložena výpověď ze dne , datum, , která byla učiněna druhou žalovanou, prostřednictvím právního zástupce, adresované žalobkyni a) s tím, že došlo k závažným porušením Loan Agreement z , datum, (smlouva o výpůjčce), které byly uvedeny v předchozím dopise, který soudu nebyl doložen. Právě na základě čl. 10 smlouvy o výpůjčce je požadováno vrácení sbírky.4. S odkazem na § 177 odst. 1, § 178 o. s. ř. a § 1003 a § 1008 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) soud prvního stupně konstatoval, že pro rozhodnutí o žalobě z rušené držby je důležité posouzení tří okolností: a) jaký byl poslední faktický stav držby, b) zda došlo k jejímu svémocnému rušení a c) zda došlo ke včasnému podání žaloby z rušené držby. Soud prvního stupně se proto nejprve zabýval včasností žaloby. S poukazem na § 1008 o. z. konstatoval, že v souzené věci se žalobkyně dozvěděly o rušení držby na základě výpovědi ze dne , datum, , v níž bylo uvedeno, že žalobkyně má vrátit zapůjčená díla. Uzavřel proto, že žaloba je včasná, a je zřejmé, že sbírka je v držbě žalobkyně b), a to nejméně ke dni podání žaloby. Uvedl dále, že smyslem řízení o žalobě z rušené držby je vydáním rozhodnutí v co nejkratší době, aby bylo rušiteli držby uloženo zdržet se dalšího rušení. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4306/18, v němž Ústavní soud uvedl, že ačkoliv je institut žaloby z rušené držby součástí právního řádu až od roku 2014, lze částečně vycházet z rozhodovací praxe soudu vztahující se k dnes již neúčinné ochraně pokojného stavu podle § 5 zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Platný je tak například závěr soudu vyjádřený v rozsudku sp. zn. , spisová značka, , že ochrana pokojného stavu upravená v § 5 obč. zák. je modifikovaným způsobem ochrany (posesorní ochrany), kterou znal již Obecný občanský zákoník z roku 1811 a ke které se vrací i nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. s akcentem, že předmětem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale pokojného stavu. Předpokladem poskytnutí ochrany přitom je, že návrh je podán v době, kdy jde o aktuální zásah do pokojného stavu; pokud se nový stav vyvolaný zásahem stal pokojným, ochranu nelze poskytnout. Nárok na ochranu pokojného stavu má jiný skutkový základ a ostatně i jiný účel, než ochrana práva; nelze dovodit, že by ten, kdo žádá ochranu pokojného stavu, musel současně žádat i ochranu práva. Ústavní soud zdůraznil, že z uvedeného mimo jiné plyne, že žaloba z rušené držby poskytuje prozatímní ochranu poslednímu faktickému stavu, nikoliv stavu právnímu, tedy nikoliv subjektivním právům. Soud se proto v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, rozhodující přitom je prvek fakticity, soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se na zjištění skutkového stavu, v řízení tedy nezkoumá oprávněnost držby. Tyto otázky soud řeší případně až v následném petitorním řízení. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby tedy postačí, aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší. Rozhodnutí vydané v řízení o žalobě z rušené držby je svým charakterem prozatímní v tom směru, že poskytuje právní ochranu prvořadě faktickému stavu, vlastnické právo se pak zkoumá až sekundárně případným vyvrácením kvalifikované držby. Budou-li však vlastnické poměry věci dále přezkoumávány v řízení zahájeném petitorní žalobou, bude mít v tomto směru rozhodnutí o žalobě z rušené držby prozatímní charakter.5. V posuzovaném případě soud prvního stupně konstatoval, že z tvrzení žalobkyň ani z provedeného dokazování nemá za prokázáno, že ze strany žalovaných došlo ke svémocnému rušení držby ke dni rozhodnutí. Žalobkyně není ani schopna specifikovat, kdo by měl držbu rušit, na základě čeho se tak domnívá, předložené důkazy nejsou zcela kompletní, a navíc část jich byla zaslána soudu v jiném než v jednacím jazyce. Soud prvního stupně uzavřel, že ke dni jeho rozhodnutí ke svémocnému rušení držby žalobkyň nedošlo, a akcentoval, že žalobou z rušené držby nelze napadat ukončení smlouvy, tedy ani výpověď smlouvy o výpůjčce, jak je tomu v tomto případě. Uvedl, že mu není zřejmé, z čeho žalobkyně dovozují aktivní legitimaci žalobkyně a), když dle tvrzení žalobkyň jsou předměty v držení žalobkyně b). Shodně pak obvodnímu soudu nebyla zřejmá ani pasivní legitimace žalovaných 1-3), když v otázce věcné legitimace žalobkyně svá tvrzení blíže nedoplnily.6. Žalobkyně napadly usnesení včas podaným odvoláním, které založily na odvolacím důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy soudu prvního stupně vytýkaly nesprávné právní posouzení věci.7. K uplatněnému odvolacímu důvodu uvedly, že jejich držba je rušena již jen snahou žalovaných o odvoz movitých věcí, která byla potvrzena zejména přípisem žalovaných ze dne , datum, obsahující informaci, že movité věci budou odvezeny z prostoru , jméno FO, muzea v pondělí dne , datum, , přičemž se nejednalo o žádost o spolupráci či součinnost, naop