28 Co 412/2024-76 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zamítl žalobní návrhy, aby soud uložil žalovaným povinnost uzavřít se žalobkyní smlouvu o nájmu bytové jednotky č. , číslo, v budově č. , číslo, na adrese , adresa, , , číslo, na dobu neurčitou, popř. smlouvu o nájmu jiného zdravotně nezávadného a pro rodinu žalobkyně vhodného bytu ve vlastnictví Městské části , adresa, , na dobu neurčitou, a povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni , částka, jako náhradu nemajetkové újmy (výroky I. a , jméno FO, .). Neúspěšné žalobkyni uložil, aby žalovaným na náhradě nákladů řízení zaplatila , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku a k rukám právního zástupce žalovaných (výrok III.).2. Žalobkyně se žalobních návrhů domáhala na podkladě tvrzení, že nezákonným postupem žalovaných byla její rodina zbavena tzv. „chráněného nájmu“ a v tíživé sociální situaci jí nebylo umožněno prodloužení stávajícího nájmu bytu, byť své povinnosti nájemce řádně plnila. Žalobkyně se původně starala o svoji matku , jméno FO, , která měla od , datum, na dobu neurčitou uzavřenu nájemní smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, . Z důvodu potřeby většího bytu byl žalobkyni a , jméno FO, jako společným nájemcům na dobu dvou let přenechán do nájmu byt č. , hodnota, , o velikosti 3+1, na adrese , adresa, , a po uplynutí doby nájmu jim byl do nájmu přenechán byt o velikosti 4+1 v domě č. p. , číslo, , adresa, , a to na dobu jednoho roku. Druhá žalovaná nájem bytu žalobkyni neprodloužila s tím, že žalobkyně o několik dnů promeškala lhůtu k podání žádosti o prodloužení nájmu. Žalobkyně ale žádost zmeškala proto, že jí umírala matka, po smrti matky (, datum, ) musela zařizovat pohřeb, tudíž žádost o prodloužení nájmu podala až dne , datum, . Žalovaní popsaným jednáním, které žalobkyně má za diskriminační a segregační, připravili žalobkyni a její rodinu o chráněné bydlení, nabídli jí naprosto nevyhovující byt ve školní budově v , adresa, , čímž žalobkyni způsobily mučivé útrapy ze strachu o budoucnost a bydlení celé rodiny. Jako náhradu způsobené nemajetkové újmy by proto měli společně a nerozdílně žalobkyni zaplatit odškodnění ve výši , částka, .3. Žalovaní předně odmítli, že by kdy jednali diskriminačně, segregačně a v úmyslu vyloučit žalobkyni ze společnosti a že by žalobkyni způsobili jakoukoliv újmu. Nájem předmětného bytu skončil uplynutím sjednané doby nájmu, k takovému závěru dospěl i Obvodní soud pro , adresa, v řízení o vyklizení tohoto bytu vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Druhá žalovaná přesto žalobkyni nabídla nájem jiného bytu, ale žalobkyně nabídku bez dalšího odmítla. V žalobě popsané výhrady k nabídnutému bytu a k jednání žalovaných nejsou důvodné, rozhodně ze strany žalovaných nešlo o projev diskriminace a segregace, nabídnutý byt je situován v budově základní školy na sídlišti , jméno FO, ., v těsné blízkosti bytových domů, jedním z dlouhodobých nájemníků sousedního bytu je i zastupitel hl. m. Prahy, tedy nejde o byt oddělený od běžné populace. První žalovaný nadto neměl a nemá jakékoli oprávnění disponovat s byty svěřenými do správy Mětstké části , adresa, . Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta.4. Soud prvního stupně s odkazem na § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, dále „o. s. ř.“, věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, kteří, ač řádně předvoláni, se k jednání nedostavili a o odročení jednání nepožádali. V odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a závěry soudu prvního stupně jen stručně shrnuje.5. Dne , datum, uzavřela Městská část , adresa, jako pronajímatel s , jméno FO, jako nájemcem smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , obec , adresa, , na dobu neurčitou, jednalo se o byt 0+1 o celkové ploše 33,34 m2, byt užívala i žalobkyně, která posléze požádala Úřad městské části , adresa, o přidělení většího bytu. Druhá žalovaná uzavřela s , jméno FO, a žalobkyní jako společnými nájemci dne , datum, smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, v domě č. p. , číslo, , o velikosti 3+1, na dobu určitou od , datum, do , datum, . Po uplynutí doby nájmu druhá žalovaná uzavřela s , jméno FO, a žalobkyní jako společnými nájemci dne , datum, nájemní smlouvu č. , číslo, o nájmu bytu č. , hodnota, sestávajícího ze čtyř pokojů, kuchyně a příslušenství, situovaného ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. , číslo, v , adresa, (dále „předmětný byt“), nájem byl sjednán na dobu určitou od , datum, do , datum, . Podle čl. 4.3. smlouvy „pokud bude mít nájemce zájem o prodloužení doby nájmu, zavazuje se požádat o prodloužení písemně nejméně dva kalendářní měsíce před uplynutím doby nájmu sjednaného touto smlouvou. Na prodloužení nájmu není právní nárok. O prodloužení doby trvání nájmu bude případně mezi účastníky sjednán písemný dodatek ke smlouvě. V případě, že nedojde k dohodě o prodloužení nájmu, nájem končí v dohodnuté době, podle odst. 4.1.“ Společná nájemnice , jméno FO, zemřela dne , datum, . Žalobkyně dopisem ze dne , datum, požádala o prodloužení nájmu předmětného bytu o dva roky. Druhá žalovaná prostřednictvím , právnická osoba, ., dopisy ze dne , datum, a ze dne , datum, sdělila žalobkyni, že nájem nebude prodloužen a vyzvala jí k odevzdání bytu ke dni , datum, . Dopisem ze dne , datum, byl žalobkyni nabídnut nájem bytu č. , hodnota, o velikosti 2+1 v budově č. p. , číslo, v , adresa, . Žalobkyně dopisem ze dne , datum, nabídku odmítla s tím, že byt je svou velikostí nevyhovující a je oddělený od bydlení běžné populace, což žalobkyně vnímá jako segregaci romského etnika. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bylo žalobykni (v procesním postavení žalované) uloženo předmětný byt vyklidit a vyklizený odevzdat Městské části , adresa, do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, proti rozsudku bylo podáno odvolání. Soud prvního stupně na návrh žalobkyně provedl důkaz lékařskou zprávou , tituly před jménem, , jméno FO, a zjistil, že dne , datum, bylo provedeno vstupní , podezřelý výraz, žalobkyně a byla jí diagnostikována porucha přizpůsobení, smíšená úzkostně depresivní reakce. Z lékařské zprávy ze dne , datum, byly zjištěny stejné závěry. Žalobkyně navrhla provést důkaz nahrávkami rozhovorů žalobkyně se starostou (prvním žalovaným) a romskou kurátorkou městské části, ale neuvedla, jaká její tvrzení mají být takto prokázána a nadto nahrávku nepředložila.6. Po právní stránce soud prvního stupně návrh žalobkyně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též „o. z.“, a uzavřel, že návrhu nelze vyhovět. Nájem předmětného bytu skončil uplynutím sjednané doby nájmu dne , datum, , na prodloužení nájmu žalobkyni nárok nevznikl. Liché bylo tvrzení žalobkyně, že byla jednáním žalovaných zbavena tzv. chráněného nájmu, míněno nájmu na dobu neurčitou, neboť žalobkyně s druhou žalovanou nikdy nájem bytu na dobu neurčitou sjednán neměla. Dodal, že právo na bydlení je ekonomické, sociální a kulturní právo na adekvátní bydlení a přístřešek, že je zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv přijaté Organizací spojených národů dne , datum, a dále v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který byl přijat valným shromážděním OSN dne , datum, . Česká Listina základních práv a svobod právo na bydlení přímo nezmiňuje, dle Ústavního soudu však toto právo spadá pod čl. 30 odst. 2 LZPS, který se věnuje hmotné pomoci lidem v nouzi. Podle tohoto ustanovení každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. V posuzovaném případě druhá žalovaná žalobkyni nabídla další byt, leč žalobkyně nabídku odmítla.7. Pokud jde o nárok směřující vůči prvnímu žalovanému, ten jako starosta městské části je v souladu s § 89 odst. 1 písm. a) zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, volen zastupitelstvem městské části a v souladu s § 72 ve spojení s § 97 zákona zastupuje městskou část navenek. Do jeho kompetence však nespadá rozhodování o uzavírání nájemních smluv. Tato kompetence je ze zákona svěřena Radě městské části (§ 94 odst. 1 a 2 zákona). Z uvedeného je zřejmé, že ve vztahu k návrhu dle výroku I. rozsudku není první žalovaný pasivně legitimován.8. Ve věci uplatněného návrhu na odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně neuvedla tvrzení o rozhodných skutečnostech a nenavrhla důkazy, jimiž by takové skutečnosti měly být prokázány a soud prvního stupně jí nemohl vyzvat k doplnění podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., protože se žalobkyně a její zástupce k jednání nedostavili; žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní.9. Soud prvního stupně žalobní návrhy zamítl a plně úspěšným žalovaným přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení