29 Co 237/2024-120 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, (výrok I), na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobce (výrok II) a doplňujícím rozsudkem (výrokem III) pak zamítl žalobu co do částky , částka, .2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, . Žalobce tvrdil, že je nájemcem družstevního bytu č. , hodnota, v domě v , adresa, . Žalovaný je pronajímatelem uvedeného bytu a poskytovatelem služeb. Žalovaný již několik let nepředal žalobci roční vyúčtování služeb spojených s nájmem jeho bytu. Podle článku 36 Stanov družstva je žalovaný povinen provést vyúčtování zaplacených záloh na služby a skutečných nákladů vždy nejpozději do 30. 8. následujícího kalendářního roku. Žalovaný vyúčtování za roky 2019, 2020 a 2021 dosud řádně neprovedl. Žalovaný je v prodlení: s vyúčtováním služeb za r. 2019 nejpozději ode dne , datum, do , datum, , tj. 1064 dní, s vyúčtováním služeb za r. 2020 nejpozději ode dne , datum, do , datum, , tj. 699 dní, s vyúčtováním služeb za r. 2021 nejpozději ode dne , datum, do , datum, , tj. 334 dní. Žalobce požaduje za každý den prodlení s doručením vyúčtování služeb zaplacení pokuty ve výši , částka, , tj. celkem za výše uvedená období, tj. 2 097 dní, částku , částka, . Žalobce vyzval dne , datum, žalovaného k zaplacení pokuty ve výši , částka, nejpozději do , datum, . Žalovaný pokutu nezaplatil.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Požadavek žalobce shledával s ohledem na okolnosti případu v rozporu s dobrými mravy.4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 25 napadeného rozsudku, která shrnul v bodě 27 napadeného rozsudku do tohoto závěru o skutkovém stavu: Žalobce je nájemcem družstevního bytu č. , hodnota, v budově č. p. 703, v k. ú. , adresa, , postavené na pozemku parc. č. , hodnota, , zapsané na LV č. , hodnota, (dále jen „byt“), a žalovaný je pronajímatelem (vlastníkem) předmětného bytu a poskytovatelem služeb. Žalobce je členem žalovaného. Žalovaný je vlastníkem 6 bytových jednotek v předmětné budově, jejichž nájemci jsou 3 rodiny (, jméno, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalovaný v letech 2019 až 2021 neprovedl vyúčtování záloh na služby spojené s nájmem jeho bytu. Vyúčtování služeb a poplatků za rok 2019 až 2021 bylo žalobci předáno v září 2023.5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil spor podle § 2 odst. 3, § 1181, § 2051 a § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a § 7 a § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013“). Odkázal také na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou např. rozsudkem sp. zn. , spisová značka, .6. Nárok žalobce shledal důvodným, neboť vyúčtování za roky 2019 až 2021 nebylo učiněno včas a řádně. K , datum, , do kdy žalobce vyčísluje svůj nárok na pokutu, je stále ještě za uvedené roky neměl k dispozici. K námitkám žalované poté soud I. stupně uvedl, že žalobci nelze klást k tíži, že dle přehledu plateb za rok 2019 a 2020 nehradil na zálohách částku , částka, , resp. platil částku o tuto položku nižší, když tato částka představovala odměnu členům představenstva a předsedkyně , jméno FO, a místopředsedkyně , jméno FO, dle e-mailů ze srpna 2019 rezignovaly na svoji funkci. Samotný žalovaný pak nejprve v řízení tvrdil, že neměl v období od 2019 – 2023 statutární orgán, a nebylo tak možno provádět vyúčtování, aby následně začal tvrdit, že (bývalá) předsedkyně i nadále vykonávala činnost související s vedením družstva, jako např. zajišťování opravy střechy, rozdělení sklepů a další. Tato svá tvrzení nedoložil. Z provedeného dokazování plyne, že členská schůze žalovaného se sešla v červnu 2018 a pak až v březnu 2022. Tvrzení žalovaného ohledně aktivity paní , jméno FO, a paní , jméno FO, se jeví soudu I. stupně jako účelová s ohledem na usnesení členské schůze č. 5/2023, ve kterém si žalovaný odhlasoval většinou přítomných odměnu pro členy družstva, paní , jméno FO, a pana , jméno FO, . Dále nebylo tvrzeno, jakou další konkrétní povinnost podle stanov žalobce neplní, příp. porušuje. Žalobci ani nelze klást k tíži, že o provedení vyúčtování služeb žalovaného nežádal, neboť to nebyla jeho povinnost. Naopak to byl žalovaný, který byl povinen vyúčtování ve stanovené lhůtě předložit bez ohledu, zda je o to upomínán. Nerozhodný je také výsledek vyúčtování. Zde soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Také vyúčtování za roky 2016 až 2018 nebylo vyhotoveno. Soud I. stupně pak neshledal důvodnou ani námitku, že žalovaný je malým družstvem a pokuta pro něj bude likvidační. Nelze totiž pominout, že žalovaný schválil v roce 2023 vyplacení odměny ve výši cca , částka, svým členům paní , jméno FO, a panu , jméno, za jejich činnost v letech 2019 - 2022, avšak nedoložil, jakou konkrétní činnost tito členové měli pro žalovaného vykonávat. V této době se nekonaly členské schůze (ani hlasování per rollam), nebyly osloveny firmy s žádostí o vypracování nabídky na rekonstrukci střechy, opravy domu apod. Soud I. stupně měl tedy za to, že jde o odměnu členům, kteří v té době vystupovali dle výpisu z OR a i navenek vůči třetím subjektům (viz dodatek ke smlouvě o úvěru) jako statutární orgán, který však byl jinak nečinný, včetně zajištění vyhotovení vyúčtování. Neshledal dále podmínky pro moderaci smluvní pokuty (v podrobnostech viz bod 40 napadeného rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Zamítavá část rozsudku vydaná doplňujícím rozsudkem se pak týká započtení nedoplatku žalovaného za vyúčtované služby započteného na nárok na smluvní pokutu. V této části rozsudek nebyl odvoláním napaden.7. Proti rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud I. stupně posoudil věc zcela formalisticky bez zohlednění konkrétních okolností případu tvrzených a dokládaných žalovanou. Mechanicky tak aplikoval § 13 zákona č. 67/2013. Zdůraznil, že po rezignaci , jméno FO, dne , datum, a , jméno FO, dne , datum, z důvodu jednání otce žalobce zůstal v představenstvu již jen , jméno FO, , a žalovaný tak neměl od srpna 2019 funkční statutární orgán. Na tom se ničeho nezměnilo volbou , jméno FO, předsedou bytového družstva , datum, , neboť byl stále jediným členem tříčlenného statutárního orgánu. Teprve až od , datum, , kdy došlo ke změně stanov a volbě předsedy družstva, má žalovaný funkční jednočlenný statutární orgán. Žalovaný tak nemohl vyúčtování služeb za roky 2019 řádně provést, neboť nikdo nebyl zodpovědný za splnění povinnosti. Ostatně i žalobce svým chováním připouštěl, že statutární orgán neexistuje, když nehradil příspěvky na odměny ve výši , částka, měsíčně. Soud I. stupně tak nijak nezohlednil výpis z Obchodního rejstříku žalované ze dne , datum, přiložený k vyjádření ze dne , datum, . Pokud paní , jméno FO, vykonávala po srpnu 2019 činnost pro žalovaného, nečinila tak z titulu výkonu funkce členky představenstva, nýbrž jen dobrovolně, jako člen družstva. Soud I. stupně nesprávně zhodnotil důkazy svědčící o činností , jméno FO, po její rezignaci z představenstva v srpnu 2019. Jde o e-mail z , datum, , kde informuje členy o ukončení spolupráce s účetní žalovaného paní , právnická osoba, obesílání možných správcovských firem, i její e-mail z , datum, s podklady pro vyúčtování za období 2016 - 2020 (vše bod 9 napadeného rozsudku) i na toto navazující e-mail otce žalobce. Z těchto e-mailů plyne snaha paní , jméno FO, , která již nebyla členkou statutárního orgánu, téma vyúčtování dořešit, přičemž tuto její snahu, stejně jako nekonstruktivní přístup otce žalobce a ignorující přístup žalobce, soud I. stupně nijak nezohlednil, resp. zohlednil tak, že se žalobce a jeho otec „pokoušeli situaci řešit“ (např. bod 24, 25, 36, 37 napadeného rozsudku), či že žalovaný argumentuje „účelově“. Žalovaný se domnívá, že paní , jméno FO, v nastalé situace absence funkčního orgánu legitimně očekávala konstruktivní přístup žalobce směřující k dořešení vyúčtování a takto jej opakovaně vyzývala. Žalovaný v této souvislosti upozorňuje, že ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., které soud I. stupně aplikoval, obsahuje v závěru též ustanovení, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Žalovaný se domnívá, že žalobce jako člen družstva s pouhými šesti členy bez statutárního orgánu měl k dořešení vyúčtování v nastalé situaci přistoupit konstruktivně a pomoci tuto záležitost svým přispěním dořešit. Žalovaný se též domnívá, že požadavek žalobce na maximální pokutu je v daném případě nespravedlivý a v rozporu s dobrými mravy a soud I. stupně měl dané okolnosti neexistence statutárního orgánu a jednání a přístupu žalobce zohlednit. Žalobce se podanou žalobou pokouší sankcionovat žalované byt