30 Co 411/2024-142 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 20.340 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady státu ve výši 8.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále rozhodl o vrácení žalované části složené zálohy ve výši 1.500 Kč z účtárny prvostupňového soudu po právní moci rozsudku (výrok III.) a dále žalobci uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované ve výši 16.262,40 Kč (výrok IV.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal částky 20.340 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od , datum, do , datum, a za období od 3. 2. 2023 do 2. 3. 2023, tj. 10.170 Kč za každý měsíc. Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici , název, , přičemž dne 2. 8. 2022 utrpěl pracovní úraz, když uklouzl na mokré podlaze, v důsledku čehož byl od , datum, v pracovní neschopnosti a dne 10. 11. 2022 podstoupil operaci kolene. Žalobci byla prostřednictvím , společnost 2, do dne 5. 1. 2023 řádně vyplácena náhrada mzdy. Aby tomu tak bylo i nadále, požadovala pojišťovna vyhotovení znaleckého posudku znalcem pojišťovny. Žalobce ale odmítl udělit souhlas se zproštěním povinné mlčenlivosti poskytovatele zdravotních služeb s odůvodněním, že jeho pracovní úraz byl žalovanou řádně uznán a jsou splněny podmínky dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“).3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že dne 2. 8. 2022 došlo k pracovnímu úrazu žalobce v důsledku jeho uklouznutí na podlaze, jakož i to, že důvodem pro neplnění náhrady újmy bylo odmítnutí součinnosti na straně žalobce, který neudělil souhlas ke zpřístupnění zdravotnické dokumentace za účelem prokázání příčinné souvislosti žalobcem uváděných zdravotních problémů s pracovním úrazem. Žalovaná dále uvedla, že v příčinné souvislosti s léčením úrazu žalobce nebyla délka léčení v rozsahu nejméně od 7. týdne po utrpěném pracovním úrazu. Závěrem proto konstatovala, že žalobce trpěl zdravotními problémy již před úrazem.4. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: Žalobce u žalované vykonával práci na pozici , název, na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, . Dne , datum, utrpěl pracovní úraz tak, že při výměně palety uklouzl na mokré podlaze, v důsledku čehož ho bolelo levé koleno. Žalobce byl pro popsaný úraz v pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, . Žalobce žalované dne 1. 3. 2023 e-mailem sdělil, že nedá souhlas k přístupu ke své zdravotnické dokumentaci. Dle zdravotních záznamů ze dne 1. 9. 2022, 15. 9. 2022 a 22. 9. 2022 žalobce uváděl bolesti pravého kolene, dle zdravotního záznamu ze dne 4. 8. 2023 pak žalobce dne 2. 8. 2022 uklouzl v práci a procítil píchnutí v koleni, přičemž měl v pravém koleni hmatnou cystu. Soud prvního stupně vzal na základě znaleckého zkoumání , tituly před jménem, , jméno FO, , který měl k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobce, za prokázané, že pracovní úraz žalobce nebyl v příčinné souvislosti s jeho pracovní neschopností v rozhodném období. Úraz byl svojí povahou lehký a nevedl k pracovní neschopnosti. Potíže s kolenními klouby byly doloženy již řadu let před pracovním úrazem. První zmínka o problémech žalobce s pravým kolenem je z roku , Anonymizováno, .5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil dle § 271a odst. 1 a § 271k odst. 1 zákoníku práce, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předpokladem vzniku nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je pracovní úraz, ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a příčinná souvislost mezi nimi. Soud prvního stupně měl především na základě znaleckého posudku a výslechu znalce, který si za účelem vypracování znaleckého posudku vyžádal celou zdravotní dokumentaci žalobce, za prokázané, že mezi pracovním úrazem žalobce a jeho pracovní neschopností není dána příčinná souvislost. Pakliže nebylo ošetřujícímu lékaři žalobce sděleno, že již před pracovním úrazem žalobce trpěl problémy s koleny, nemusel dojít k závěru, ke kterému dospěl přibraný znalec, ale mohl důvodně předpokládat, že poškození kolene a s ním spojená bolestivost je důsledkem pracovního úrazu, a to zvláště pokud se jedná o ošetřujícího lékaře specialistu, který běžně nemá přístup ke zdravotní dokumentaci pacienta. Znalec poškození a bolestivost kolene nepřičetl pracovnímu úrazu, nýbrž dřívějšímu poškození pravého kolene, a to již v roce 2018, a dále tomu, že žalobce měl problémy s levým kolenem již od roku 1989, přičemž při postižení levého kolene dojde časem k postižení i pravého. Jelikož soud prvního stupně neměl pochybnosti o správnosti znaleckého posudku (která byla rovněž nepřímo podpořena postojem žalobce, který odmítl pojišťovně udělit souhlas ke zpřístupnění zdravotnické dokumentace, neboť se mohl důvodně domnívat, že by mu bylo vyplacení náhrad za ztrátu na výdělku pozastaveno), nenařídil vypracování znaleckého posudku revizního. Vzhledem k tomu, že žalobce v řízení neprokázal, že by jeho pracovní neschopnost byla v rozhodném období v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, prvostupňový soud žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů státu byl odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., o náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně dále rozhodl o vrácení části nespotřebované zálohy na znalecké zkoumání.6. Žalobce proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání, ve kterém především namítal, že soud prvního stupně odmítl vzít v úvahu jím namítané skutečnosti proti znaleckému posudku a přiklonil se k názoru znalce, že pracovní neschopnost žalobce v rozhodném období nebyla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Žalobce nesouhlasil s tím, že by měl potíže s koleny dlouhodobě, jakož ani s tím, že pracovní úraz byl úrazem lehkým, který nezpůsobil pracovní neschopnost. Soud prvního stupně navíc v bodě 14 rozsudku v rozporu s textem znaleckého posudku uvedl, že žalobce měl při vyšetření po úrazu dne , datum, hmatnou Bakerovu cystu v pravém koleni. Ošetřující lékař nicméně u tohoto vyšetření v závěrečné diagnóze konstatoval distorzi pravého kolene, oboustrannou gonartrózu a Bakerovu cystu vlevo. Dle žalobce je proto zřejmé, že ošetřující ortoped dne 4. 8. 2022 žalobci vyšetřoval obě kolena, přičemž u pravého bylo zjištěno mechanické poškození. Žalobce dále namítal rozpor závěru nalézacího soudu se znaleckým posudkem v tom směru, že by jeho ošetřující lékař neměl přístup k jeho zdravotnické dokumentaci. Z uvedených důvodů žalobce žádal vypracování revizního znaleckého posudku specialistou ortopedem, což ovšem soud prvního stupně zamítl. Znalec při jednání na dotaz žalobce odpověděl, že není ortoped a nemá ani atestaci z ortopedie. Prvostupňový dále nevzal v potaz argument žalobce, že se jeho bolesti a otoky projevily hned po úrazu, pročež dne 4. 8. navštívil ortopedické pracoviště, kde byla zahájena léčba. Dále nezohlednil ani to, že žalobce si pracovní neschopnost zpočátku nenechal vystavit, neboť se domníval, že léčba zabere. Žalobce závěrem uvedl, že je pravdou, že pravé koleno bylo již jednou před několika lety operováno, to ovšem nic nemění na skutečnosti, že tato konkrétní léčba a pracovní neschopnost souvisely s pracovním úrazem, kdy došlo k distorzi a poškození, které odhalila až magnetická rezonance a následný chirurgický výkon. Pracovní neschopnost tedy byla způsobena mechanickým poškozením pravého kolene a na tom nic nemění ani skutečnost, že koleno nebylo zcela zdravé. Žalobce proto odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání považovala napadený rozsudek za věcně správný. Konstatovala, že žalobce navrhoval vypracování revizního znaleckého posudku z oboru ortopedie, což dle jejího názoru není možné v situaci, kdy byl primární znalecký posudek pořízen znalcem z oboru posudkového lékařství. Proto není pravdivé tvrzení, že žalobce navrhoval pořízení znaleckého posudku znalcem z oboru ortopedie, neboť žádný takový důkazní návrh jím učiněn nebyl. Pakliže žalobce namítá nesprávné hodnocení obsahu lékařské zprávy ze dne , datum, soudem prvního stupně, žalovaná uvádí, že z této naopak vyplývá, že text ohledně Bakerovy cysty se týká právě pravého kolene. Žalovaná závěrem uvedla, že odbornost znalce byla v daném případě zvolena správně pro účely posouzení příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a pracovní neschopností žalobce. Nebylo tudíž namístě v řízení angažovat znalce z oboru ortopedie. Žalovaná z uvedených důvodů odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.8. Odvolací soud z podnětu žalobcem podaného odvolání a v mezích jím vytyčených ve smyslu § 212 a § 212a přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Postupem podle § 2