30 Co 444/2024-248 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi pracovního poměru dané žalovanou žalobci dne 6. 9. 2021 a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 57.596 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že pracovní pozice žalobce (, název, ) byla zrušena rozhodnutím žalované o organizační změně ze dne 31. 8. 2021 (žalovaná zrušila 10 pracovních míst , název, v oddělení výroby z důvodu utlumení výroby zejména 3D tiskáren pro celosvětový nedostatek čipů v době covidu). Žalobce byl s organizační změnou seznámen dne 6. 9. 2021 a téhož dne mu byla doručena písemná výpověď pro nadbytečnost podle § 52 písm. c/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP), kterou žalobce odmítl převzít. Zároveň nebylo prokázáno, že by žalobce žalované před doručením výpovědi řádně ve smyslu § 286 ZP oznámil a doložil založení odborové organizace, jakož i to, že tato organizace má minimálně tři členy. Proto nebylo třeba souhlasu takové organizace s výpovědí dané žalobci. Pokud žalobce tvrdil, že byl diskriminován z důvodu jeho národnosti a státní příslušnosti k , stát, , soud prvního stupně konstatoval, že tato tvrzení žalobce nijak blíže nespecifikoval; navíc nebylo zjištěno, že by výběr zaměstnanců, kteří budou propuštění, byl ovlivněn jejich národností a státní příslušností. Soud prvního stupně proto uzavřel, že výpovědní důvod byl naplněn a žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.2. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobce, který namítal, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, a to z důvodů průtahů v řízení, na které si také důvodně stěžoval. Uvedl, že rozsudek je psán nepřehledně, zdlouhavě, není přesvědčivý. Soud prvního stupně přepisuje výpovědi jednotlivých osob a svědků, aniž je zřejmé, co a proč považuje za relevantní a důvěryhodné. Následuje výčet ustanovení zákoníku práce. Teprve od strany 22 soud uvádí vlastní úvahy a hodnocení. Dále žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že nepřihlédl k jeho tvrzením a jím označeným důkazům, a to zejména k diskriminaci z důvodu příslušnosti k odborové organizaci. V této souvislosti akcentoval oznámení mu výpovědi pouhé 3 dny poté, kdy se žalovaná dozvěděla o založení odborové organizace. Bylo proto v souladu s § 133a o. s. ř. povinností žalované prokázat, že žalobce z důvodů členství nediskriminovala, tedy že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Soud prvního stupně o tom žalovanou nepoučil. Žalovaná sama do koncentrace řízení taková potřebná tvrzení neuvedla a potřebné důkazy neoznačila. Teprve po koncentrační lhůtě předložila tabulku hodnocení vybraných zaměstnanců, z nichž vybírala ty, kteří skončí. Tento důkaz tak nebyl procesně přípustný. K tvrzené diskriminaci z důvodu národnosti a státní příslušnosti žalobce soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování. Žalobce nevyzval k doplnění tvrzení a žalovanou k označení důkazů. Soud prvního stupně vyšel z důkazů, které nesprávně hodnotil, když pro údajnou opožděnost nepřihlédl k žalobcem označené zvukové nahrávce z doručení výpovědi dne 6. 9. 2021, kterou žalobce navrhl ke zpochybnění věrohodnosti svědků navržených žalovanou. Soud prvního stupně tak postupoval v rozporu se zásadou procesní rovnosti stran a dospěl k nesprávnému závěru, že žalobce nebyl diskriminován. Vycházel přitom z tabulky, která je zcela nedůvěryhodná, neboť hodnotí pouze vybrané zaměstnance, už v tom lze spatřovat diskriminaci. Navíc v ní obsažené hodnocení tzv. , jméno FO, faktor nenavazuje na slovní hodnocení konkrétních zaměstnanců zde uvedené. Podle žalobce tak nemůže jít o důkaz, kterým by žalovaná prokázala, že žalobce nebyl při výpovědi svým zaměstnavatelem diskriminován. Žalobce pak zpochybňoval i zjištění ohledně údajného stalkingu či bossingu, navíc šlo o skutečnosti, které podle něj s touto věcí vůbec nesouvisely. Žalobce dále namítal, že důvodem jeho propuštění nemohl být nedostatek komponent, jak tvrdila žalovaná. Sama žalovaná předkládala vnitřní předpis o částečné nezaměstnanosti ze dne 27. 9. 2021, který podporuje tvrzení žalobce o jeho diskriminaci, když i při nedostatku práce ve vztahu k jiným zaměstnancům žalovaná přijala dočasnou úpravu pracovní doby a snížení mezd, aniž je propustila. Diskriminaci žalobce prokazuje i to, že žalobce byl propuštěn jako jediný , funkce, a jako jediný byl od 7. 9. 2021 na překážkách, zatímco ostatní propuštění docházeli do zaměstnání. Žalovaná nevysvětlila, proč hodnotila pouze 30 zaměstnanců, ačkoliv jen , funkce, zaměstnává 64. Soud prvního stupně se s těmito námitkami žalobce nevypořádal a zcela nekriticky převzal obranu žalované, že je v kompetenci konkrétního zaměstnavatele, která místa a k jakému datu zruší. Navíc se odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle které vybrat člena odborové organizace jako nadbytečného lze jen tehdy, nelze-li po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby právě tohoto zaměstnance nadále zaměstnával. Žalobce měl za nevýznamné, zda oznámení žalobce o založení odborové organizace bylo pro údajný rozpor s ustanovením § 286 odst. 3 ZP neplatným právním úkonem. Podstatné je, že žalobce založil odborovou organizaci a žalovaná to věděla. Rozhodnutí o organizační změně je podle odvolatele účelové i proto, že nedává žádný ekonomický smysl, aby žalovaná 31. 8. 2021 rozhodla o zrušení právě jedné pozice operátora výroby v oddělení výroby s účinností od 7. 9. 2021. Pokud soud prvního stupně vycházel z výpovědí svědků, mimo jiné , jméno FO, – bývalé personální ředitelky žalované, pominul, že to byla ona, kdo odpovídal za vedení osobního oddělení a mimo jiné také za uzavírání a ukončování pracovních poměrů. Také výpovědi dalších osob soud prvního stupně hodnotil nekriticky, aniž přihlédl k tomu, že jde o osoby, které měly v minulosti se žalobcem nějaký osobní spor (zejména svědek , jméno FO, ) nebo byly na výsledku sporu nějak zainteresováni. Dále soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl důkazy navržené v žalobě (nabídka volných pozic zveřejněná , jméno FO, 9. 8. 2021 a dále nabídka volných pozic na webových stránkách www., název, .com ze dne 17. 9. 2021 a 19. 11. 2021, inzerát na pozici firemního právníka na webu ze dne 8. 10. 2021) a důkazy, které navrhl ve vyjádření ze dne 25. 4. 2022 (článek „, název, “ ze dne 3. 1. 2021 a důkaz fotografií pracovního místa žalobce z uvedeného článku). Žalobce dále soudu prvního stupně vytkl, že neváhá v odůvodnění konstatovat svůj názor, že žalobce zdůrazňoval svou fyzickou převahu, když sám sebe při jednání sám označoval za „vojáka“ a „cvičitele thajského boxu“. Tato nedůvodná tvrzení soudu podle žalobce vyvolávají důvodnou pochybnost o nepodjatosti soudu prvního stupně vůči žalobci. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně po případném zopakování a doplnění dokazování změnil a žalobě vyhověl nebo jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaná navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Zdůraznila, že soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, zabýval se veškerými relevantními skutečnostmi. Odůvodnění rozsudku je přesvědčivé, strukturované, poskytuje dostatečný přehled o průběhu řízení a o tom, k jakým závěrům soud prvního stupně dospěl a na základě čeho. Písemné vyhotovení rozsudku je obsáhlejší, což je dáno tím, že žalobce tvrdí různé důvody neplatnosti výpovědi, a tedy i celou řadu skutečností, jimiž se soud prvního stupně zabýval. Soud prvního stupně na prvním jednání dne 13. 10. 2022 sdělil účastníkům, jak bude v řízení postupovat, a to také beze zbytku naplnil. Soud prvního stupně tak postupně uzavřel, že žalobce nemá pravdu, pokud tvrdí, že mu nebyla předložena písemná výpověď, že žalovaná porušila své zákonné povinnosti ve vztahu k odborové organizaci, že organizační změna je účelová, a že žalobce byl diskriminován z důvodu příslušnosti k odborové organizaci. Soud prvního stupně se zevrubně zabýval tím, jak žalobce údajně spoluzakládal odborovou organizaci a zda odborové organizaci vzniklo podle § 286 odst. 4 ZP oprávnění jednat u žalované. Správně na základě provedeného dokazování dovodil, že takové oprávnění nevzniklo. Žalobce nepředložil žalované stanovy, nebylo prokázáno, že by odborová organizace měla alespoň 3 zaměstnance. Žalovaná tak neporušila žádné povinnosti, které jí zákoník práce ukládá ve vztahu k odborovým organizacím, když odborová organizace spoluzaložená žalobcem nebyla nikdy oprávněna u žalované působit. Následně soud prvního stupně žalovanou na jednání dne 10. 10. 2023 vyzval, aby doplnila svá tvrzení a důkazy právě k otázce tvrzené diskriminace z důvodu snahy žalobce o založení odborové organizace. Žalovaná splnila povinnost ve lhůtě, kterou jí soud prvního stupně k tomu uložil. Je proto absurdní, pokud má žalobce za to, že takové důkazy nebylo možné provést z důvodu toho, že byly označeny po koncentraci. Otázku možné diskriminace žalobce z důvodu členst