35 Co 299/2024-75 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala konstatování, že zasláním sdělení , správní orgán, o výsledku podnětu žalobkyně ze dne 16. 1. 2023 podle § 42 správního řádu, které obsahovalo uvedení totožnosti žalobkyně jakožto podatelky podnětu ze dne 22. 11. 2022 k zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby ve smyslu § 129 stavebního zákona, vlastníkovi pozemku, došlo k porušení práva žalobkyně na ochranu soukromí, totožnosti a osobních údajů (výrok I). Soud I. stupně dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaslat žalobkyni písemnou omluvu prostřednictvím dopisu: „Vážená paní , jméno FO, , omlouváme se Vám za způsobenou újmu vzniklou tím, že , správní orgán, porušil Vaše právo na ochranu soukromí, totožnosti a osobních údajů tím, že nezákonně zaslal sdělení o výsledku Vašeho podnětu ze dne 16. 1. 2023 podle § 42 správního řádu, které obsahovalo Vaši totožnost jakožto podatelky podnětu ze dne 22. 11. 2022 k zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby ve smyslu § 129 stavebního zákona, vlastníkovi pozemku.“ (výrok II). Rovněž zamítl žalobu v části na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč (výrok III). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost odčinit nemajetkovou újmu žalobkyně poskytnutím zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, za současného uložení povinnosti k omluvě (ve znění zachyceném ve výroku pod bodem II.) a povinnosti k zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce 100 000 Kč.3. Nemajetková újma žalobkyně pochází podle žalobních tvrzení z nesprávného úředního postupu, který žalobkyně spatřuje v tom, jak , správní orgán 2, , odbor , správní orgán, (dále jen „Stavební úřad“), zabývající se jejím podnětem podle § 42 zák. č. 500 /2004 Sb., správní řád („správní řád“) a § 129 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2023 („stavební zákon“) k odstranění nepovolené stavby, s věcí naložil, kdy v rámci sdělení o výsledku podnětu sdělil totožnost a osobní údaje žalobkyně jakožto podatelky podnětu vlastníkovi pozemku. Výsledek podnětu měl , správní orgán, sdělit toliko žalobkyni. Žalobkyně dovodila, že , správní orgán, porušil povinnost mlčenlivosti a právo žalobkyně na ochranu soukromí, osobních údajů a totožnosti a postupoval v rozporu s § 42 správního řádu, článku 10 Listiny základních práv a svobod, § 22 zák. č. 255/2012 Sb., o kontrole („kontrolní řád“) a také s článkem 6 Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 ze dne 27. 4. 2016. , správní orgán, postupoval také v rozporu se závěry judikatury na věc se uplatňujícími – rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. , spisová značka, a rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, .4. Podle žalobkyně morální újma je dána okolnostmi případu, vyplývá z povahy věci, nemajetková újma se projevuje úkorně, sdělení totožnosti a osobních údajů žalobkyně je jednostranný, nevratný proces, žalobkyně nemůže příslušné důsledky vlastně ani domyslet a je nucena žít s obavou. Vlivem obavy z dalšího porušování zákona je ochrana práv žalobkyně ve stavu trvalého zhoršení, je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena. Každý, kdo by podal podnět upozorňující na porušování právních předpisů, z něhož by pro určitou osobu plynuly negativní důsledky či kontrola, by měl obavu z přenášení těchto důsledků na něj a měl by strach podat jakýkoliv další podnět. Jakákoliv osoba ve stejném postavení jako žalobkyně „by mohla“ výkon veřejné moci a jeho následky vnímat úkorně.5. Na výzvu soudu I. stupně žalobkyně doplnila, že významné okolnosti vzniku a trvání újmy spatřuje v okolnostech podání podnětu, žalobkyně byla v obavách „z tzv. msty“ neboli přenášení negativních důsledků vůči její osobě, ale také v okolnostech dalšího postupu správního orgánu a jeho reakcí. Žalobkyně je osobou s právnickým vzděláním, úspěšně složila advokátní zkoušku. Morální újma je tak víc citelná a „příslušné okolnosti“ žalobkyně vnímá intenzivněji, neboť je v pozici osoby, která si je vědoma nejen pochybení úřadu, ale pochybení vnímá i „v příslušných právních souvislostech“ a je schopna vyhodnotit „relevanci odůvodnění reakcí úřadu“. Po obdržení sdělení výsledků podnětu byla žalobkyně nejprve v šoku z toho, že sdělení bylo zasláno i vlastníkovi pozemku, takový postup neočekávala, jako právník si byla vědoma, že k tomu nemělo vůbec dojít. Žalobkyně se cítila velmi poškozená a obávala se, jaké důsledky to může pro ni znamenat, respektive, že se stavebník bude mstít. Po počátečním šoku žalobkyně upozornila správní orgán na to, že postupoval nesprávně, reagovala neprodleně, a to i v zájmu toho, aby vyloučila možnost administrativního omylu – uvedení adresy v rozdělovníku, případně aby poskytla možnost úřadu revidovat svůj postup a uznat své pochybení, čímž by žalobkyně dosáhla alespoň určitého zadostiučinění. Správní orgán argumentoval správním uvážením, což žalobkyně považovala za flagrantní pochybení a libovůli. Žalobkyně také žádala o dodržování příslušných předpisů a odmítavá reakce , správní orgán, opětovně prohloubila pocit příkoří a křivdy. Žalobkyni nemůže být na újmu, pokud činí podněty a obrací se na příslušné úřady. Svá podání vždy odůvodní a podloží. Do budoucna má žalobkyně strach obracet se na příslušný úřad a musí počítat s tím, že její totožnost nebude chráněna. K doložení důvodnosti strachu z přenášení důsledků podnětů žalobkyně doložila článek o praktikách developera, do jehož skupiny patří i vlastník pozemku. Žalobkyně sice nemá uzavřený žádný závazek ani smlouvu s vlastníkem pozemku, samo o sobě však stačí, že její totožnost je známa a vlastník pozemku může vůči ní podnikat kroky či tuto informaci v budoucnu ke škodě žalobkyně použít. Strach ze msty je něco, co by pociťoval každý podatel podnětu, k pocitu strachu se přidává pocit příkoří a křivdy znásobovaný reakcemi , správní orgán, . Každá osoba s právnickým vzděláním by pociťovala na místě žalobkyně příkoří, které by s ohledem na reakce , správní orgán, a jejich obsah narůstalo. Žalobkyně věnovala hájení svých práv značné úsilí a po dobu více než roku se snaží dosáhnout přiměřeného zadostiučinění. Závěrem žalobkyně poukázala na to, že má rodinu, pečuje o malé dítě a netěší ji, že musí uvedené záležitosti věnovat tolik úsilí a času, jenž by radši trávila se svou rodinou. Požadovaná finanční kompenzace je adekvátní za život ve strachu ať už z možné msty, vyvažuje trvající příkoří a dosavadní značné úsilí a čas, který žalobkyně věnovala hájení svých práv po dlouhou dobu.6. Na další výzvu soudu I. stupně ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), k doplnění a prokázání tvrzení o skutečnostech vedoucích k závěru o vzniku nemajetkové újmy, žalobkyně sdělila, že nemajetková újma se neprokazuje, neboť se jedná o vnitřní stav pociťované újmy. Z již vylíčených skutečností podle žalobkyně vyplývá, že každá osoba by pociťovala újmu a vnímala příkoří. Žalobkyně pociťuje strach z dalšího poškozování, ze msty. Zdůraznila i délku řízení ve smyslu toho, že žalobkyně činila podnět v lednu roku 2023, po zjištění, že informace o její totožnosti se mohla dostat k vlastníkovi pozemku, věc okamžitě řešila e-mailem, upozorňovala na porušení zákona. Žalobkyně spoléhala na právní úpravu, věděla, že právní úprava ji chrání, správní úřad s podnětem pracoval jako s podnětem ke kontrole, sám tedy postupoval i podle kontrolního řádu. Zákon byl porušen, avšak žalobkyně se několikrát dozvěděla o tom, že zákon nebyl podle správního orgánu porušen. Tím je dána důvodnost pocitu příkoří. Žalobkyně zdůraznila i to, že nadřízený správní orgán uznal, že stížnost měla být vyhodnocena jako důvodná.7. Žalobkyně v průběhu jednání soudu I. stupně vysvětlovala, že mstou a obavou ze msty ze strany developera měla na mysli to, že se obává, že by se informace o totožnosti žalobkyně mohla dostat až k developerovi, vlastník pozemku je dceřiná společnost developera. Žalobkyně neví, jakým způsobem se může msta projevovat, jakou může mít konkrétní podobu, uvažovala o tom, že jí mohou např. poslat výhrůžný dopis, může se ocitnout na nějaké černé listině, což dávala žalobkyně do souvislosti i s případným (a potenciálně zhaceným) zájmem žalobkyně o koupi nemovitosti od developera. Žalobkyně dovozuje, že pokud bude mít developer možnost, může postupovat k tíži žalobkyně.8. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Neshodla se s žalobkyní již v otázce existence odpovědnostního titulu. K nesprávnému úřednímu postupu při zaslání sdělení k podnětu nedošlo, správní orgán respektoval § 42 správního řádu upravující podmínky o povinnosti vyrozumět podatele podnětu o závěrech prošetření, nestanoví, že se má o výsledku prošetření