36 Co 347/2024-119 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (výrok I) a neúspěšnému žalobci uložil povinnost uhradit žalované náklady řízení ve výši , částka, (výrok II).2. Na základě zjištění popsaných pod body 3 až 15 vzal za prokázané, že byt č. , hodnota, o výměře 96,2 m2 s příslušenstvím, nacházející se ve 3. patře budovy č.p. , číslo, (objekt bydlení), který je součástí pozemku parc. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví , číslo, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , je ve vlastnictví žalované (dále jen „byt“). Žalobce, který se na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovanou dne , datum, stal na dobu neurčitou nájemcem předmětného bytu, řádně a včas nehradil nájemné, a žalovaná se proto výpovědí ze dne , datum, rozhodla tento nájemní vztah ukončit. Ve výpovědi adresované žalobci vymezila výpovědní důvod dle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. s tím, že žalobce neplacením nájemného hrubě porušoval povinnosti nájemce. Tu žalobci zaslala na adresu předmětného bytu, na které v rozhodné době bydlel. Zároveň žalovaná zaslala výpověď i na adresu , adresa, . Již dne , datum, byly zásilky doručované prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb pro žalobce uloženy. Žalobce po uložení zásilky v místě jeho bydliště (předmětného bytu) požádal dne , datum, poskytovatele poštovních služeb (, právnická osoba, .) o prodloužení úložní doby zásilky. Dne , datum, žalovaná doručila žalobci výpověď vhozením do schránky užívané žalobcem (v domě, kde se nachází nájemní byt), a také osobním předáním osobě, kterou pracovníci žalované zastihli v nájemním bytě užívaným žalobcem, která potvrdila, že zásilku předá žalobci.3. V rámci právního posouzení uvedených skutečností prvostupňový soud aplikoval zejména ustanovení § 654 odst. 2, § 2286 odst. 1, § 2088 odst. 1 a § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu byla žalobci řádně doručena nejpozději , datum, , kdy byla poštovním doručovatelem vložena do domovní poštovní schránky žalobce, a ten tak do , datum, mohl podat obrannou žalobu směřující k přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Za situace, kdy v této zákonné lhůtě tak neučinil, a žalobu soudu doručil až po jejím marném uplynutí, nelze žalobnímu návrhu pro opožděnost vyhovět, když právo domáhat se soudím přezkumem vyslovení neoprávněnosti výpovědi zaniklo., právnická osoba, výhradám žalobce proti řádnému doručení výpovědi prvostupňový soud uvedl, že žalovaná neměla zákonnou povinnost zaslat výpověď žalobci do jeho datové schránky, když žalobce ani netvrdil, že mezi účastníky smluvního závazkového vztahu došlo k úpravě doručování (sjednání doručování do datové schránky žalobce) či si tuto praxi mezi sebou účastníci zavedli.5. Žalobu proto jako opožděnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání. Ohradil se proti závěru o opožděnosti žaloby, přičemž zopakoval svá žalobní tvrzení o neúčinnosti doručení výpovědi prostřednictvím držitele poštovní licence (, právnická osoba, .). Opětovně akcentoval, že za situace, kdy má dlouhodobě zřízenou datovou schránku, bylo povinností žalované doručovat mu tímto způsobem. Přednost má pouze doručení osobní, a vložení výpovědi do poštovní schránky tak nelze považovat za její účinné doručení. Setrval rovněž na námitce, že výpověď nemá zákonné náležitosti, když v rozporu s ustanovením § 2288 o. z. neobsahuje nezaměnitelný popis výpovědního důvodu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná mu i plnou náhradu nákladů řízení.7. Žalovaná se ve vyjádření plně ztotožnila s napadeným rozsudkem, zčásti zopakovala či parafrázovala svá obranná tvrzení i argumentaci prvostupňového soudu a navrhla, aby odvolací soud toto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a přiznal jí náklady odvolacího řízení.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Soud prvního stupně se správně nejprve zabýval včasností žaloby. K této otázce provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázané a proč. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci.10. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně i jejich právním posouzením a v plném rozsahu na ně odkazuje. Své skutkové i právní závěry prvostupňový soud účastníkům natolik dostatečně zprostředkoval, že odvolací soud, aniž by parafrázoval či opakoval části dotčeného rozhodnutí, již prakticky nemá k věci co dodat. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že žalobce ve svém odvolání jen opakuje své dosavadní žalobní argumenty, ke kterým se již soud prvního stupně dostatečně vyjádřil.11. Otázku účinnosti doručení výpovědi vyřešil soud prvního stupně v souladu s ustálenou judikaturou, ze které vyplývá, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle adresátovi dojde (je mu doručen) tím, že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů, ale je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 177/04), ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , číslo, časopisu Soudní judikatura, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v nichž rovněž dovodil, že občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony.12. Uvedené platí i v poměrech právní úpravy obsažené od , datum, v občanském zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), když povaha výpovědi z nájmu bytu jako adresného jednostranného hmotněprávního jednání zůstala nedotčena, a tedy i nadále platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 o. z.) - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .13. Lze tak plně přisvědčit soudu prvního stupně, že v poměrech projednávané věci je rozhodné to, že se zásilka na adrese, kam bylo doručováno, dostala do sféry dispozice žalobce (adresáta). Vzhledem k tomu, že se na adrese nájemního bytu zdržoval a měl možnost se s doručovanou poštou seznámit (v řízení žalobce netvrdil opak), byla mu výpověď doručena již okamžikem vhození oznámení o uložení, tj. poprvé , datum, . S tím koresponduje i jeho žádost o prodloužení úložní doby, ze které soud správně logicky dovodil, že nejpozději , datum, se o existenci zásilky dověděl, tedy se dostala do sféry jeho dispozice (měl informaci o tom, že zásilka je mu doručována a projevil zájem si ji převzít). Rovněž je správný závěr, že nebýt výše uvedených skutečností pak nejzazším okamžikem, kdy se výpověď dostala do dispoziční sféry žalobce byl moment, kdy zásilka s výpovědí byla vhozena do žalobcem užívané poštovní schránky a zároveň byla odevzdána osobě (, datum, ), která se v místě předmětného bytu zdržovala a o které žalobce netvrdil, že by doručení zásilky jakkoli zmařila.14. Konečně není opodstatněná odvolací námitka žalobce, že bylo povinností žalované doručovat výpověď z nájmu bytu (či jakouk