ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2024:53.Co.247.2024.473 Datum: 2024-11-21 Předmět: o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 4. 2024, č. j. 60 C 337/2021-419 Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 148 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 150 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 153 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 154 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 164 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 211 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 212 z. ["smlouva nájemní""vlastnictví bytů""rodinná domácnost""jmění""společné jmění manželů""výživné"]
O co šlo: o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 4. 2024, č. j. 60 C 337/2021-419 (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 148 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 150 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 153 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 154 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 164 z. č. 99/1963 Sb.)
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalovaná je oprávněna výlučně užívat pozemek parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, - rodinný dům, pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, , v obci , místo, , katastrální území , adresa, , vše zapsáno , správní orgán, , katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , číslo, , od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků (výrok I.), uložil žalované platit žalobci za výlučné užívání nemovitostí uvedených ve výroku I. částku 15 965 Kč měsíčně od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků (výrok II.), rozhodl, že žalobce je oprávněn výlučně užívat, brát užitky, hospodařit a spravovat bytovou jednotku č. , číslo, (jednotka vymezená podle zák. o vlastnictví bytů), umístěnou v bytovém domě č. p. , číslo, , včetně podílu na společných částech domu č. p. , číslo, a pozemcích parc. č. , číslo, a , číslo, o velikosti , hodnota, , v obci , místo, , katastrální území , adresa, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , číslo, od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků (výrok III.), uložil žalobci platit žalované za výlučné užívání, braní užitků, hospodaření a spravování nemovitosti uvedené ve výroku III. částku 6 230 Kč měsíčně od právní moci tohoto rozsudku do vypořádání společného jmění účastníků (výrok IV.), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 56 736 Kč (výrok V.) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 3 143,75 Kč (výrok VI.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal rozhodnutí o správě společného jmění manželů (dále jen „SJM“) s tím, že účastníci nikdy neuzavřeli žádnou dohodu, která by upravovala pravidla pro jeho správu. Žalovaná výlučně užívá dům ve , místo, , žalobci jeho užívání neumožňuje. Navrhl, aby bylo rozhodnuto, že žalovaná je oprávněna užívat dům ve , místo, s povinností hradit žalobci měsíční kompenzaci za takové užívání a že žalobce je oprávněn užívat byt ve , místo, bez kompenzace (žaloba byla vzata částečně zpět v rozsahu uložení kompenzace). Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť účastníci uzavřeli dne 11. 12. 2018 za účasti svědkyně , jméno FO, dohodu o správě majetku ústní formou, a to tak, že žalobce bude bydlet v bytě a žalovaná bezplatně v domě, a že žalobce bude ještě hradit další výdaje spojené s provozem domu a podílet se na jeho údržbě. Navrhla, aby bylo rozhodnuto, že žalovaná je oprávněna výlučně užívat dům ve , místo, a žalobce byt ve , místo, bez stanovení kompenzace. Vznesla rovněž námitku započtení z titulu užívání automobilu , název, výlučně žalobcem a rovněž v rozsahu příjmu z bytu ve , místo, .3. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení a provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 14. až 51.), přičemž s výslechy svědků se vypořádal až v rámci jejich hodnocení při právním posouzení věci (zejména bod 64.). Rovněž osvětlil, proč další navržené důkazy neprovedl (bod 82.).4. Soud prvního stupně po citaci § 713 a § 728 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vyšel z nesporných skutečností, že dům ve , místo, a byt ve , místo, jsou v SJM účastníků, že dům užívá žalovaná a byt žalobce pronajímá, mezi účastníky probíhá již několik let komunikace ohledně užívání těchto nemovitostí, jejich údržby či zpřístupnění. Ačkoli došlo ke zrušení SJM právní mocí usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 14. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , dosud nebylo vypořádáno, když řízení stále probíhá (sp. zn. , spisová značka, ). Uzavřel, že za dané situace je třeba aplikovat § 736 věta druhá o. z., podle něhož dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé SJM není vypořádáno, použijí se se pro ně ustanovení o SJM přiměřeně.5. Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že manželé mají stejná práva a povinnosti ve vztahu k SJM, a toto rovné postavení projevující se ve společné správě může být modifikováno dohodou nebo rozhodnutím soudu o správě (§ 728 o. z.). Účelem této modifikace je ochrana práv toho z manželů, který prokáže, že druhý manžel jedná při správě SJM způsobem, který je v rozporu s jeho zájmem. Prvostupňový soud se proto zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady rozhodnutí soudu o správě, přičemž po pečlivém rozboru výpovědí účastníků, svědkyně Karlachové i listinných důkazů (bod. 64. až 65.) dospěl k závěru, že dohoda o správě SJM týkající se domu a bytu mezi účastníky uzavřena nebyla, když mimo jiné vycházel z toho, že žalobce původně souhlasil s tím, aby v domě bydlela žalovaná s dětmi, avšak z ničeho nelze dovodit, že by tam měla bydlet bezplatně, a navíc je zřejmé, že již od března 2021 se žalobce intenzivním způsobem snažil dosáhnout nějaké dohody o užívání nemovitosti a finanční kompenzace. Za situace, kdy dohoda uzavřena nebyla, posuzoval, zda žalovaná při správě SJM jedná způsobem, který je ve zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti. Takové jednání je naplněno mimo jiné tehdy, pokud v rámci běžné správy hospodaří žalovaný manžel s majetkem takovým způsobem, který znesnadňuje nebo vylučuje užívání této věci druhým manželem.6. V řízení vzal za prokázané, že žalovaná užívá dům výlučně pro účely svého bydlení, resp. bydlení svého a nezletilých dětí účastníků v době, kdy je má ve své péči. Žalovaná popírala, že by žalobce vyloučila z užívání této nemovitosti, když poukázala na to, že žalobce sám dům opustil, pronajal si byt k bydlení, a to již na jaře 2019, a do domu občasně docházel. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná svými projevy vůle vyjádřenými v písemné podobě žalobce z užívání domu vyloučila. Žalobce je z užívání domu vyloučen faktickým chováním žalované. Současně vzal za prokázané, že žalobce užívá byt ve , místo, , resp. pronajímá jej bez souhlasu žalované. Žalobce bere z bytu užitky ve formě inkasovaného nájemného a neumožňuje žalované na inkasovaném nájemném participovat, ačkoli má žalovaná právo se na nich podílet stejnou měrou jako žalobce. Postup žalobce, který pronajal byt bez souhlasu žalované, nelze podřadit pod žádnou situaci aprobovanou právem, kdy žalobce tímto jednáním žalovanou z jeho užívání zcela vyloučil.7. Prvostupňový soud uzavřel, že oba účastníci spravují nemovitosti v rozporu se zájmem druhého manžela. V řízení přitom měl za prokázané vyhrocené konfliktní vztahy mezi nimi, když i opatrovnický spis týkající se úpravy práv a povinností k nezletilým dětem čítá již více než 2 500 stran, bylo vedeno řízení o určení výživného manželky, probíhá řízení o vypořádání SJM. Z jednotlivých podání účastníků vyplývá vzájemná silná nevraživost. V rámci přestupkových řízení se řeší otázka napadání, ať již slovního či fyzického, jednoho manžela druhým manželem. Vztahy mezi účastníky jsou silně antagonistické a tento antagonismus reálně vylučuje jakoukoliv dohodu mezi žalobcem a žalovanou o správě SJM.8. V rámci spravedlivého uspořádání věci měl prvostupňový soud za to, že je namístě upravit správu, resp. užívání domu i bytu za současného stanovení určité částky jako finanční kompenzace, aby byla zachována rovnost manželů, pokud jde o práva a povinnosti k majetku tvořícímu součást SJM, když z postoje účastníků je zřejmé, že navzájem nerespektují vlastnické právo druhého k jednotlivým nemovitostem.9. Ve vztahu k domu rozhodl o výlučném oprávnění žalované jej užívat, čímž je ve své podstatě toliko kopírován faktický stav existující od jara 2019, kdy žalovaná v domě uspokojuje bytovou potřebu svou a v době, kdy má děti v péči, i jejich bytovou potřebu. Žalovaná jinou možnost bydlení nemá, resp. jiná její možnost bydlení v řízení nevyšla najevo. Navíc i žalobce navrhl, aby bylo rozhodnuto, že žalovaná je oprávněna dům výlučně užívat a žalovaná s tímto souhlasila. Toto rozhodnutí o výlučném užívání domu žalovanou umožní žalované nadále naplňovat i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. , spisová značka, , kdy bylo určeno místo faktického a trvalého bydliště nezletilých synů účastníků na území , místo, a vzdělávacím zařízením Základní škola a mateřská škola , adresa, . Prvostupňový soud přitom nesdílí obranu žalované, že je nucena v domě bydlet, že je v něm „vězněm“, neboť citovaným rozsudkem bylo bydliště nezletilých dětí stanoveno na území , místo, , nikoliv v k. ú. , adresa, , a není tak relevantní její obrana, že se z domu odstěhovat ani nemůže.10. Ohledně bytu vyšel z toho, že jej žalobce užívá, resp. pronajímá, a to naposledy nájemní smlouvou z července 2023, kterou uzavřel bez souhlasu a vědomí žalované. Výnosy z pronájmu bytu, který je v SJM, si přisvojuje, kdy ani po uhrazení nákladů s jednotkou spojených ničeho žalované neposkytuje. Žalobce navrhl, aby bylo rozhodnuto, že je oprávněn byt užívat (byť po částečném zpětvzetí bez stanovení kompenzace) a žalovaná s tím souhlasila.