54 Co 301/2024-158 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalobkyně je povinna na jejich náhradu zaplatit žalované částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí dle žalobních tvrzení měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které na základě její žádosti podané dne , datum, probíhalo u , právnická osoba, , adresa, , konkrétně pak za tu jeho část, která byla na podkladě správní žaloby vedena u Krajského soudu v , adresa, od , datum, do , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek uvedeného krajského soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž bylo přezkoumávané rozhodnutí správního orgánu zrušeno, původně domáhala toho, aby (1.) soudním rozhodnutím vydaným v této věci bylo konstatováno, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, (2.) žalované byla uložena povinnost poskytnout jí písemnou omluvu za uvedenou nepřiměřenou délku řízení v jí blíže konkretizovaném znění a (3.) žalované bylo uloženo, aby jí na náhradu nemajetkové újmy zaplatila částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Protože žalovaná přes počáteční odmítavé stanovisko v žalobkyni po zahájení řízení zaslaném přípisu ze dne , datum, konstatovala nepřiměřenost délky zmíněného řízení a spolu s tím se jí omluvila za nemajetkovou újmu, které jí v důsledku toho vznikla, žalobkyně v uvedeném rozsahu vzala svoji žalobu zčásti zpět a soud prvního stupně v tomto rozsahu svým usnesením ze dne , datum, řízení zastavil. V době vydání napadeného rozsudku tak předmětem řízení byl již jen zmíněný požadavek žalobkyně na zaplacení relutární náhrady nemajetkové újmy.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, byla , právnická osoba, , adresa, (dále též jen „MÚ , adresa, “) doručena žádost žalobkyně o informace vycházející ze zákona č. 106/1999 Sb., jež se týkala vyřízení (její) stížnosti, k níž se uvedený městský úřad vyjadřoval přípisem tajemníka městského úřadu ze dne , datum, , č. j. , číslo, konkrétně žádala o (1.) označení osoby stěžovatele, (2.) sdělení, co je předmětem stížnosti, (3.) sdělení, jaké konkrétní úkony, kterou úřední osobou a kdy provedl městský úřad při vyřizování stížnosti, a (4.) o poskytnutí podkladů, které si městský úřad pro vyřizování stížnosti opatřil. Žalobkyně měla v úmyslu si touto cestou opatřit informace, které ji umožní bezpečně přiřadit uvedený přípis tajemníka ke konkrétní stížnosti, vyhodnotit, zda městský úřad vyřídil stížnost řádně, a event. využít nápravných institutů v podobě žádosti podle § 80 odst. 3 správního řádu nebo podle § 175 odst. 7 správního řádu. Zmíněná stížnost byla přitom jen jednou z celé řady dalších stížností na postup stavebního úřadu MÚ , adresa, , které právní zástupce žalobkyně tehdy podal v různých záležitostech týkajících se pilařského závodu „, adresa, “. MÚ , adresa, svým rozhodnutím ze dne , datum, žádost žalobkyně o informace v bodech 3 a 4 odmítl. Žalobkyní podané odvolání, kterým napadla uvedené rozhodnutí MÚ , adresa, , Krajský úřad , kraj, svým rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , číslo, zamítl a přezkoumávané správní rozhodnutí jako správné potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne , datum, správní žalobu, které Krajský soud v , adresa, po dvou letech a osmi měsících - z čehož po dobu 2,5 let (od , datum, do , datum, ) byl po procesní stránce zcela nečinný - vyhověl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že jak rozhodnutí Krajského soudu , kraj, , tak i rozhodnutí MÚ , adresa, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Nárok na náhradu nemajetkové újmy, který žalobkyně učinila předmětem tohoto řízení, žalobkyně předběžně uplatnila u Ministerstva spravedlnosti dne , datum, , přičemž , název, byla uvedená věc postoupena k vyřízení dne , datum, . , název, formou písemného stanoviska ze dne , datum, žalobkyni informovalo, že její nárok považuje za neoprávněný.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), ve spojení s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), který v poměrech České republiky dále rozvádí § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, a žalobu jako nedůvodnou zamítl - primárně s odůvodněním, že namítanou délku správního řízení nelze považovat za nepřiměřenou, tedy jinak řečeno z toho důvodu, že v posuzovaném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, který by zakládal žalobkyni právo na poskytnutí požadovaného zadostiučinění, a podpůrně též s poukazem na nepatrný význam posuzovaného řízení pro žalobkyni, jež je zřejmý již jen z toho, čeho se žalobkyní požadovaná informace konkrétně týkala.5. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení podle jeho mínění zcela procesně úspěšné žalované přiznal právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši , částka, .6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Zopakovala v něm, že podanou žádostí o poskytnutí informace chtěla předně identifikovat konkrétní stížnost, jíž se dopis tajemníka MÚ , adresa, měl vlastně týkat, dále získat podklady, které by jí umožnily vyhodnotit, zda správní orgán provedl náležité šetření předmětné stížnosti, a konečně, v případě zjištění, že k náležitému šetření stížnosti nedošlo, aby mohla přijmout nápravná opatření směřující k ochraně svých práv na nerušené užívání rekreační chalupy v obci , adresa, , které jí znemožňuje hluk produkovaný provozem zdejšího pilařského závodu. Kromě toho samotná žádost o informace mohla být přímo prostředkem zjednání nápravy vytýkaných pochybení stavebního úřadu. Žádost o poskytnutí požadované informace však byla ve výsledku vyřizována od , datum, do , datum, , tedy déle než čtyři roky. V řízení před soudem prvního stupně se sice původně domáhala finančního zadostiučinění jen za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou soudního řízení před správním soudem, které trvalo dva roky a osm měsíců, avšak posléze, formou navržené změny žaloby, doplnila vylíčení skutkového základu uplatněného práva (aniž by měnila petit žaloby) tak, že se nadále domáhá poskytnutí uvedeného relutárního zadostiučinění za nepřiměřenou dobu řízení jako takového. To, že soud prvního stupně o uvedeném návrhu nijak nerozhodl, považuje za závažné procesní pochybení, pro které napadený rozsudek bez dalšího nemůže obstát. Je tomu tak mimo jiné i z toho důvodu, že v souladu se závěry ustálené judikatury je třeba délku řízení před správními orgány a na to navazující řízení před správními soudy považovat za řízení jediné a trvalo-li takové řízení ve finále bezmála 50 měsíců, má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že uvedená doba řízení bezpochyby přesáhla dobu, v níž by bylo možné ukončení takového řízení očekávat. Ostatně podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010, Nejvyšší soud za přiměřenou délku řízení považuje jen dobu dvou let, popř. dobu lehce přesahující dva roky, avšak nikoli delší. Navíc zákon o svobodném přístupu k informacím stanoví povinným subjektům k poskytnutí informací lhůtu v délce 15 dní a požadavek na rychlé vyřizování žádostí o informace je již ze své podstaty logický. Důvod, proč trvala na poskytnutí informace v konkrétně uvedené věci, soudu prvního stupně nejen řádně osvětlila, ale i doložila, včetně toho, že posuzované řízení jako celek skončilo až dne , datum, , kdy její žádosti bylo vyhověno rozhodnutím MÚ , adresa, č. j. , číslo, . Konečně soud prvního stupně při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení chybně vyhodnotil hledisko procesního úspěchu ve věci. Ve skutečnosti to byla ona, kdo byl z procesního hlediska v řízení úspěšný. Připomněl, že podanou žalobou si původně nárokovala konstatování porušení práva, omluvu a peněžité zadostiučinění a ohledně prvých dvou nároků vzala žalobu zpět pro chování žalované, která ji obě tyto formy kompenzace nemajetkové újmy v průběhu řízení, po uplynutí šestiměsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku, dobrovolně poskytla. Podle závěrů ustálené