55 Co 331/2024-341 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu o zdržení se zásahů do vlastnického práva spočívající v umožňování vstupu osob anebo vjezdu motorových vozidel na pozemky parcelní , číslo, , parcelní , číslo, /1 a parcelní , číslo, , zapsaných na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, a uložil jí povinnost zaplatit žalované a státu náklady řízení.2. Namítala, že některá zjištění soudu nemají oporu v provedeném dokazování. Poukazovala na to, že žalovaná společně s T. , jméno FO, a , jméno FO, (kteří jsou zmocněnci žalované ve všech věcech týkajících se rozestavěných jednotek v domě na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ) disponují nejméně jedním ovladačem od vjezdových vrat a může užívat pozemky žalobkyně k vjezdu vozidel. , jméno FO, označoval budovu č. , hodnota, jako své bydliště, neboť u zvonku má umístěnu jmenovku. V tomto se měl soud zabývat věrohodností slyšených svědků. Další jednotku užívají , jméno, , což je nutno přičítat žalované, jejíž zmocněnci to umožnili. Soud neprovedl navržený důkaz svědeckou výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, s tím, že jde o důkazy nadbytečné ačkoli žalobkyně v podání z , datum, uvedla skutečnosti, které měly tímto být prokázány.3. Smlouva o věcném břemeni neobsahuje specifikaci jeho účelu a nelze dovodit, že by zakládalo oprávnění nájemcům rozestavěných jednotek. Věcné břemeno bylo zřízeno jen pro přístup k pozemku parc. č. , hodnota, . Z hlediska účelu věcného břemene je třeba vycházet ze situace v době jeho zřízení, přičemž budova panující (patřící mimo jiné žalované) byla neobyvatelnou, což trvá dosud. Žalovaná přesto ve spojení s T. , jméno FO, a M. , jméno FO, přenechává rozestavěné jednotky do užívání třetím osobám. Výklad jeho rozsahu provedený soudem I. stupně stírá rozdíl mezi služebností ve prospěch osoby a nemovité věci. V tomto směru soud věc nesprávně právně posoudil. Závěrem navrhla rozsudek zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná navrhla rozsudek jako správný potvrdit. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaná umožňovala třetím osobám vstup na pozemky, jež jsou částečně pronajaty uživatelům jednotek v domě č, číslo, a pro parkování je užívá též , jméno FO, . Neprokázala ani to, že by , číslo, měli zřízeno nájemní právo k části domu na pozemku parc. , číslo, . To platí též o , jméno FO, . , jméno, toliko provádějí dohled nad stavem jednotek do něhož neoprávněně zasahoval , jméno FO, . Tvrzení žalobkyně, že žalovaná zneužívá právního stavu vlastnictví jednotek bylo uplatněno až v odvolacím řízení. Navržení svědci (, jméno FO, ) právem nebyli vyslechnuti, jelikož nebylo zřejmé, jaké okolnosti měli prokazovat a toto žalobkyně nekonkretizovala.5. Co se týče obsahu smlouvy o věcném břemeni, tato přímo odkazuje na §§ 1274 a 1276 o. z., přičemž právo stezky opravňuje, aby jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo lidskou silou se dopravovali a svědčí též hostům či nájemníkům oprávněného. V tomto odkázala na komentářovou literaturu. Není rozhodující, že stavba na pozemku parc. č. , hodnota, nebyla zkolaudována a není rozdílu mezi přístupem na pozemek a do stavby. Žaloba je motivována snahou žalobkyně získat jednotky od žalované a M. , jméno FO, pod cenou.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek dle §§ 212, 212a o. s. ř., přičemž ze souhlasných prohlášení zástupců obou stran ověřil, že budova na pozemku parc. č. , hodnota, nadále není zkolaudována.7. Neshledal, že by řízení bylo zatíženo vadou (nevyslechnutí svědků , jméno FO, ) jelikož žalobkyně skutečně neuvedla, jaké tvrzení by měli svědci prokazovat a její podání z , datum, bylo učiněno již po uplynutí koncentrační lhůty, ačkoli taková tvrzení žalobkyně mohla učinit zavčasu.8. Výhrady odvolatelky ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně neshledává odvolací soud důvodnými. Tvrzení, že žalovaná disponuje ovladačem od vjezdových vrat, nemá pro věc bez dalšího žádný význam, tím spíše, že jde o osobu oprávněnou z věcného břemene. Jmenovka , jméno FO, u zvonku na domě č. , číslo, sice budí pochybnosti o jejím účelu, ovšem sama o sobě rovněž není dostatečným důkazem, že jmenovaný neoprávněně užívá pozemky žalobkyně, přičemž rozhodující je stav v době vyhlášení rozsudku.9. Skutkové závěry soudu I. stupně tak odpovídají provedenému dokazování a jeho adekvátnímu zhodnocení, jakkoli některé souvislosti by mohlo být vhodné blíže objasnit. V tomto směru ovšem rozsah dokazování závisel především na iniciativě stran. Odvolací soud proto vychází ze skutkových zjištění soudu I. stupně s doplněním výše uvedeným, když pro právní posouzení věci jde o stav dostačující.10. Rovněž právní posouzení povahy osobního věcného břemene provedené soudem I. stupně je správné. Jeho aplikace na zjištěný skutkový stav však obstojí jen zčásti.11. Soud I. stupně postavil zamítnutí žaloby na závěru, že žalovaná osobně nijak do vlastnického práva žalobkyně nezasahuje a nečiní tak (neoprávněně) ani prostřednictvím třetích osob vzhledem k tomu, že se věcné břemeno vztahuje i na případné nájemce nemovitosti (některé ze dvou jednotek patřících žalované). Z tohoto pohledu je třeba zohlednit okolnost, že stavba ani jednotky na pozemku parc. č. , číslo, dosud nebyly zkolaudovány.12. Podle ust. § 230 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon platí, že stavbu, která vyžaduje povolení, lze užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí a jen k účelu vymezenému v tomto rozhodnutí. Z toho plyne, že stavbu včetně vymezených jednotek jako nezkolaudovanou zatím nelze užívat, tudíž ani přenechat k užívání jinému, ať již bezplatně nebo úplatně. Neužívá ji (osobně) ani žalovaná, tudíž nelze důvodně argumentovat tím, že věcné břemeno žalované opravňuje k tomu, aby jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo lidskou silou se dopravovali a svědčí též hostům či nájemníkům oprávněného, jak argumentuje žalovaná či, že se služebnost vztahuje i na případné nájemce nemovitosti.13. V tomto směru tedy žaloba není důvodná v tom, že by žalovaná umožňovala neoprávněně užívání pozemků žalobkyně , jméno FO, , neboť ta disponuje vlastním právem věcného břemene, ani , jméno FO, , který, jak vyplývá z tvrzení samotné žalobkyně, je zmocněncem žalované pro správu nemovitosti, tzn. že pokud by pozemky k tomuto účelu užíval, jde o jednání přičitatelné samotné žalované v rámci jejího práva věcného břemene a nebylo zjištěno, že by je užíval jinak (např. v nemovitosti na pozemku parc. č. , číslo, bydlel). Užívání nemovitostí , jméno FO, nebylo v době předcházející rozsudku zjištěno, stejně jako užívání dalších osob, s výjimkou dále uvedenou.14. Jiná situace je u manželů , jméno, , kteří se v nemovitosti na pozemku parc. č. , hodnota, zdržují, a tudíž užívají i předmětné pozemky žalobkyně. Nejde (nemůže jít) o nájemce či oprávněné uživatele nemovitosti žalované vzhledem k tomu, že nebyla zkolaudována a jestliže jim toto , jméno FO, či , jméno FO, umožnili, jde o jednání překračující oprávnění z osobního věcného břemene, které ovšem vzhledem k zmocnění , jméno FO, žalovanou lze přičítat právě žalované.15. Proto odvolací soud v této části rozsudek ohledně užívání pozemků manžely , jméno, podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl, jinak jej jako správný dle § 219 o. s. ř. ve věci samé potvrdil.16. Vzhledem k tomuto výsledku rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem I. stupně spolu s náklady řízení odvolacího. Obě strany byly částečně úspěšné, aniž by bylo možno poměr úspěchu kvantifikovat, proto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl, že žádná z nich na náhradu nemá právo.17. Vzhledem k částečnému úspěchu obou stran bylo také změněno rozhodnutí o nákladech státu tak, že je strany zaplatí polovinou.